Rapotín aneb Můj první crash

Na Rallye show Velký Rapotín jsme vyráželi s mitfárou Martinem Vlčkem (ze s Plzně jak říkají pražáci, nikoli z Kladna) hlavně s cílem konečně letos spatřit cíl. Po anabázi s Citroenem Saxo 1.6 VTS, se kterým jsme se postavili na start úvodních podniků RC a VP jsme cíl neviděli ani jednou. Pokaždé díky stávkující převodovce, navíc doprovázené kouřovými efekty. Po těchto závodech jsme se rozhodovali co dál. Slovo dalo slovo a dohodli jsme se na startech s pohárovou Fiestou na Železné rallye a Rapotínu. Po oznámení změny termínu Železnice jsem si oddychl, aspoň si Fiestu před náročnou šotolinou v klidu otestuji na Rapotíně. No moc v klidu to nebylo, ale o tom až později...

Jelikož jsem měl ve čtvrtek noční, dohodli jsme se s Martinem že vyrazíme směr Tachov ve 13 hodin. Asi ve čtvrt na dvě mi volá že je ještě u kadeřnice na stříhání, že je tak ve dvě u mě. Čekání jsem vyplnil pár Rztami RBR. Po druhé hodině mě nabral a následoval přejezd k Martinovi, aby si zabalil věci s sebou. To by nebylo ono, abychom něco nezapoměli. Po vyzvednutí helem a koupě kombinézy pro Martina jsme vyrazili ještě pro zapomenuté prášky na alergii a spacák. Vše už se zdálo na dobré cestě, ovšem přejet celou Plzeň v odpolední špičce dalo také zabrat. Už jsme konečně odbočovali na výpadovku na Tachov. Stojíme na červené a do toho se ozvala rána jako z výfuku WRCa a auto kleslo rázem o pět čísel... Aby toho nebylo málo, praskla pravá přední pneu u cvičky. Být u auta schopnější hever, tak by ztráta nebyla tak velká. Po návštěvě pneuservisu a objednání nové pneumatiky konečně vyrážíme směr Tachov. Hodinky ukazují něco po 17 hodině, ještě že jsou tréninky do osmi, říkáme si.

Do servisky přijíždíme něco po šesté, cesta probíhala celkem v poklidu až na několik svátečních řidičů. Ihned po příjezdu se dovídáme od Toma Fryče, že jsme klauni a jdeme na admin. přejímku. Po ní sedáme do auta a jdeme najíždět RZty. Jsou celkem rychlejší, kdy technické pasáže v lese střídají horizonty. Pěkná trať, jen máme problém najít cíl první RZ. Nebyli jsme ale sami, protože posádka oranžové fiesty to měla napsané až do stopky... :-) Každou jsme si projeli dvakrát a hurá do servisu. Tam nám "mechoši" nastavili sedačky a pásy a došlo i k finálnímu polepení naší fialové Fiesty, která je důvěrně nazývaná Milka po jedné nejmenované krávě. Došlo i na krátké svezení po příjezdové komunikaci k servisce. Po něm jsem byl moc spokojený s ovládáním vozu a už jsem se nemohl dočkat startu. Konečně došlo na vytoužený zlatavý mok rallyového národa našeho a za hesla „střízlivej nezrychlíš“ jsme schůzovali s ostatními závodníky u stánku. Na dálku jsme navíc fandili Ášínovi v Hustopečích. Když jsme viděli průběžné výsledky, nálada byla ještě lepší. Nabádal jsem Maevada, ať s námi taky popije, ale jelikož jel spát domů, s díky odmítl. Po přesunutí k zázemí ArtFordSportu pustil Luky Němec z reproduktorů jeho Leona naší hymnu. Věra Martinová a její píseň poslední rallye nás vždy dokonale naladí na blížící se závod... :-) Po výborné klobáse jsme ulehli ke spánku. Pro RFK - spaní v autě není spaní v peřinách. Škoda, že jste nedorazili už v pátek. Sranda byla veliká.

Sobotní závodní den začal neobvyklým probuzením až v sedm ráno. Většinou se totiž díky nervozitě probouzím podobně jako Shacki někdy kolem páté. Kamarádsky jsem skokem na matraci vzbudil doposud spící kamarády Marka a Lukyho. Servis se začal pomalu probouzet a konečně byl cítit ve vzduchu vysokooktan. Já jsem však cítil potřebu navštívit WC, jelikož se blížila hodina startu. Překvapením pro mne bylo, že se v celém servisu nenacházela ani jedna Toika. No nic, to musím vydržet. Na bolehlav po večerním juchání mi dal Luky růžové štěstí a konečně došlo na snídani. Frankfurtská polévka a kafe nás trochu postavilo na nohy. Pak už jen honem se převléct do kombinéz a jde se na to. Sedáme do Milky vstříc tomu, co nás čeká. Na tachometru svítí pouhých 96 najetých kilometrů. Poprvé jedu bez intercomu. Je pravda, že jsme se krásně slyšeli a ani nebyl třeba. Vůz je to tichý a zas takovou střelbu jsme nejeli. :-) První vložku máme za sebou, jeli jsme opatrně s cílem zvyknout si na auto. Zejména pasáž lesem k cíli do kopce byla nekonečná. Díky váhovému handicapu se Milce moc do kopce nechtělo. Přeci jen - já vážim 110kg a Martin podobně. Po první RZ jsme byli za nedostižnými a ultralehkými účastníky ME v rallyecrossu Ondrou Smetanou, Tomem Fryčem a Jirkou Vavřičkou na 4. místě ve Fiesta Cupu.

Po této RZ mi přišla od Slima Dudy jr. SMS: "Zlepši mi ty průjezdy v Maršovy Chody, zatím za Ozzym (Fryč-Němec) hodně zaostáváš." Pochopitelně jsem se nechtěl nechat zahanbit. Když jsem nalézal do Fiesty, ozvalo se zlověstné zapraskání. Na zadku mi praskly montérky. Druhá vložka už byla o poznání rychlejší, hlavně byla více z kopce. :-) Průjezd zatáčky u Slima se mi ale vůbec nepovedl, páč se nechtěl utrhnout zadek. No nevadí, tak příště. Až na lehký kontakt s retardérem před cílem to byla klidná jízda, zlepšili jsme se o 9 sekund. Po odpadnutí Jirky Vavřičky jsme se po této RZ posunuli na 3. místo. Při vylézání v servisu se díra na montérkách zvětšila na tolik, že by to nespravila ani šparko páska. Ani se nedivím, vžyť ty montérky mají dost za sebou. A zažily i mojí premiéru v rallye coby navigátora na Rztce Svinná 2006 v Nissanu Sunny GTI. Bylo třeba najít jiný oděv, od Lukyho jsem si tedy zapůjčil jeho tepláky. Sice jsem se do nich vešel horko těžko, ale vešel, k tomu jsem si vzal svojí mikinu. U té se zase porouchal zip, takže to vypadalo dost komicky.

Po servisní přestávce s občerstvením následovala trojka. Jelo se nám o moc lépe, celá erzeta bez chyb. Hlavně v Maršových chodech se mi konečně podařila ručka. :-) Na to psal Slim opět SMS: "Tak to bolo o mnogo lapse.:)“ Zajeli jsme třetí čas a drželi jsme třetí místo průběžně o 16 sekund před posádkou Zachoval / Kutalová a 29 sekund za námi byli Bešta / Hora. Po doplnění tekutin jsme se přesunuli ke startu RZ 4. Před námi bylo ještě dost aut a jako bych měl nějakou předtuchu, tak jsme s Tomem Fryčem ještě utáhli pásy. 5,4,3,2,1 Start! Mastíme to rychlou pasáží z kopce, levá střídá pravou, váže horizont... Pocitově to bylo o mnoho rychlejší než předchozí průjezd, již jsem více důvěřoval autu i gumám. Prolétli jsme lesem, následoval retardér, metry lehká pravá a už jsme byli po 5,33 km Rzty na DM Maršovy Chody. Pak už události nabraly rychlý sled. Odbržďoval jsem ze čtyřky za tři, za dva. Na bordelu točím do leva za gumy, tahám za ručku, ta se nepovedla a auto se sune přímo na mez. Už se jen zapřu do volantu a rána. Kabinou letí sprška nepublikovatelných sprostých výrazů, orgánů a údů. Když vidím páru z chladiče, je mi jasné, že je konec. Vylézáme z auta dáme OK na zadní okno a běžíme na pole od auta. Mezitím pořadatelé vyvěsí kamarádům žlutou vlajku. Chvíli na to je RZ zastavena, abychom mohli vytáhnout auto. To se nám daří a odtahujeme ho s místními hasiči za jejich cisternu - tam by mělo být v bezpečí. Moc se omlouvám všem posádkám na startu za přerušení RZ. Moc dobře totiž vím, jaké to je stát na startu nastrojen a připraven a do toho, když máte odstartovat, se vložka přeruší.

Trocha statistiky havaroval jsem ve 12:23:23 na stanovišti číslo 13 a Milka měla v té době najeto pouze 138 km. Zbořit takhle nové auto, to se snad povede jen mě... :-) Takže nakonec vlastní blbostí, že jsem chtěl potěšit oka kamer a diváků jsem si pěkně zavařil. Jako na potvoru, kde jsem boural, tak se hned sejdou snad všichni známí, co znám. Krtek, Rally Fans Katovice atd. Tímto jim děkuji za podporu a krácení dlouhé chvíle na odtah. Díky Slimovi a Alešovi jsme teď hlavně mediální hvězdy a máme vše zdokumentované... :)

Do konce rally jsme v zatáčce alespoň fandili všem, co dojeli až do cíle. Velkou pochvalu si zaslouží Jirka Zahrádka, který tam jako jediný proletěl dvakrát nádherně s Favoritem dveřma napřed jako nikdo jiný.

Závěrem moc díky Jirkovi Galuškovi, mechanikům, celému ArtFordSport za parádní zázemí, přípravu aut, přátelskou atmosféru a již se těším na další závod. Díky také firmě Inet Home, jmenovitě pí. Nádeníčkové za podopru a celému týmu eWRC.cz za to, co dělá pro amatéry jako jsem já. Jinak všem zájemcům o svezení ve Fiestě moc doporučuji si to alespoň jednou zkusit. Auto má skvělý podvozek, brzdy, řazení a celkově je krásně ovladatelná jako motokára...

….pokud ovšem neselže mezičlánek mezi volantem a pedály... :-)