Na co plínky?

Tak to mám za sebou. Start na Rallye Posázaví po boku zkušeného Ladislava Kopelenta.

K Láďovi do jeho plzeňského sídla přijíždím ve čtvrtek po práci, asi v půl čtvrté. Zkušený závodník má připravené polepy a prakticky hned se pouštíme do díla. Výsledkem je favorit v továrních barvách eWRC.cz & Duda Design. K dokonalosti chybí jenom zelená, která doprovází nejnavštěvovanější český server o rally celým svým „životem“. Jinak na plzeňské základně okukuju všechno možné sportovní nářadí a nevycházím z údivu, co vše se tam nachází. Jednoduše se seznamuju s celou „Kopelentí rodinou“. :-) Před sedmou hodinou usedáme do octávky a vyrážíme směr Havlíčkův Brod. Jo, a za sebou táhneme velký obytný přívěs…

Páteční den věnujeme samozřejmě tréninku. Láďa si diktuje zatáčky o dva stupně výše než znám z loňského závodění. Je to o zvyku a při poslední zkoušce se už i občas trefuju do čísel, které mi jezdec vzápětí nahlásí. Menší problém mi dělají jenom zatáčky s nejnižším označením 1, které sotva poznám. Během najíždění jsem si jednoznačně oblíbil druhou rychlostku – rychlejší začátek přes můstky na uskákaném asfaltu, serpentiny na novém hladkém povrchu a konec vložky mezi alejemi stromů s nebezpečnou levou zatáčkou před cílem. Láďa hlásí, že tu budeme prodávat, takže knihuju do rozpisu poznámku „blbá“. V podvečer přijíždějí Martin a Martin se závoďákem a s Láďou dolaďujeme válečné zbarvení.

Ráno lepíme ještě pruhy na střechu favorita, kdyby se některý z fotografů náhodou postavil na nějaké vyvýšené místo… Start probíhá v klidu, vím, že nervozita se nedostaví. Rychlosti se nebojím, jen si několikrát kontroluju výpočty do jízdního výkazu. Stačí malá chybka a je to v háji. Na trati jsme jako první posádka a po rozsvícení zeleného světla si tři zatáčky zvykám na pekelně rychlého favorita. Soustředím se na čtení rozpisu – od toho tu jsem, nepokazit to Láďovi. Když jsme lehce delší v odbočení ve druhé vesnici po startu, registruju ale osazenstvo z Duda Designu, v půlce vložky pak ještě bratry Čepelovi. Od nich jsem před startem dostal pěkný dáreček – plínky… Na co? :-)

Na rychlost jsem si už definitivně zvykl, a tak koukám po holkách nejenom v časových kontrolách v cíli rychlostních zkoušek, ale po očku i během jízdy. Teda až do doby, co se v serpentinách z kopce během RZ5 na moment ztratím v notách. Na přejezdech probírám s Láďou víceméně také jediné téma – holky…

Na poslední vložce první rundy nám před cílem při prudkém brždění vypadává nádobka na tlumič – pro mě jasný důkaz toho, že štěstí nepřináším. Martin Kopelent v servisu problém v rámci možností eliminuje, pravý zadní tlumič nás ale zlobí až do konce soutěže. Teda mě ne, Láďu… :-) Cítím sám, že auto v pravých zatáčkách nesedí ideálně, zkušenost sama se tomu však nepoddá a důkazem je zlepšení časů ve většině RZ.

Vlivem nesprávně fungujícího tlumiče přichází i dvě krizovečky. První na RZ6 při dobrždění na kostkách do levé zatáčky, kdy se zadek vozu „zpakuje“ a na předposlední zkoušce soutěže se s Láďou odhodláme podívat i do trávy při objíždění ostrůvku asi kilometr po startu. Důvody jsou dva: trošku vyšší rychlost a Dáša Dudová s kamerou… :-) Pár zatáček na to si říkám, že takhle rychle jsme tady v minulých průjezdech nejeli a v cíli až nepatřičně zírám: zlepšení o 13 vteřin??? Smekám… I úplně poslední zkoušku Láďa nevynechává a dáváme si oproti předchozímu průjezdu „bůra“.

Co je výsledkem? Asi nikoho nepřekvapí, že jsme zvítězili v málo obsazené třídě H2, asi ani to, že jsme byli rychlejší než všichni ostatní historici. V absolutní klasifikaci na nás čekala 9. příčka těsně za Jiřím Kašparem s Octavií Kit Car.

Tak jsem zase o něco chytřejší. Hodně mě start na Rallye Posázaví vedle Ladislava Kopelenta ve Škodě Favorit naučil, za to mu i klukům ze servisu dík. Jeho dosaženým časům - jak v Rallye Cupu s felicií, tak ve Volném poháru s favoritem - se už vůbec nedivím. Můžou za ně ruce.

Pojedu opět s Láďou za měsíc v Radouňi? Nechť to otevřená otázka…

Pro zajímavost rozpis RZ 2, 5, 8 Stříbrné hory - Pohled:

Strana 1

Strana 2