Dva dravci v jednom autě

Velmi netradičně sestavená posádka osedlala na Thermica Lužické hory áčkovou fabii se startovním číslem 75. Vedle divácky atraktivního Václava Kopáčka totiž ke své spolujezdecké premiéře usedl neméně dravý pilot Josef Čermák. Výsledkem bylo vítězství ve třídě A5 a výrazně zlepšená nálada po třebíčském karambolu.

Foto: skrytá kamera

Na Lužických horách jsi startoval po třebíčské havárii. Jak moc práce bylo s opravou fabie a jak ses cítil Ty? Neměl jsi v sobě nějaký psychický blok?

„Práce s opravou bylo relativně hodně a mrzela mě tím více, že byla po zbytečné chybě. Mechanici ale stihli dát auto do původního stavu. Dík za to patří jim i celému týmu Racing Service. Zdravotně jsem na to nebyl nejlépe. Prakticky až do startu jsem užíval prášky proti bolesti a na krku nosil límec kvůli páteři. Já si však nemám na co stěžovat – Petr je na tom podstatně hůř…. Psychický blok jsem v sobě měl a to velký. Potřeboval jsem dokázat své ponaučení z chyb nejen sobě, ale i rodině, týmu a fanouškům. Podle toho jsem k soutěži přistupoval.“

Tvůj stálý spolujezdec Petr Picka je stále ve stavu nemocných. Jaký je jeho současný zdravotní stav?

„S Petrem jsme v kontaktu takřka neustále. Pokaždé tvrdí, že jeho stav je den ode dne lepší. To nás moc těší. Jsem také rád, že nepodceňuje vážnost svého zranění a dbá na svoji léčbu a potřebnou rekonvalescenci.“

Petrovo zranění Tě postavilo před úkol zajistit náhradního navigátora. Jak složité to bylo a proč nakonec padla volba na Pepu Čermáka?

„Vzhledem k vysokému počtu startujících na Lužických horách bylo hledání mitfáry velmi složité. Ani nespočítám, kolik lidí náš tým oslovil. Když už šlo do tuhého, začal jsem přemýšlet i o variantě oslovit taky některou ze spolujezdkyň. Zatelefonoval jsem Pepovi Čermákovi, jestli by nám půjčil Aničku Maťkovou. No - nadšen mým dotazem nebyl… Říkal, že Anička prý asi bude v práci, ale pokud chci, odjede to se mnou on. Docela mě tím zaskočil. Asi ale dobře věděl, co říká. Moc mu děkuji!“

Před soutěží proběhlo testování nedaleko Chrastavy. Jak se Ti trať líbila, kolik jsi najel kilometrů a jak jsi byl spokojen s kondicí vozu?

„Testovali jsme společně s Honzou Sýkorou. Náš přípravce – společnost Racing Service – totiž chystá i Honzovu „devítku“. Testovací trať se mi moc líbila. Na poměrně malém úseku se relativně hodně měnil povrch silnice, jejíž charakter odpovídal rychlostním zkouškám samotné soutěže. Najeli jsme asi pětadvacet ostrých kilometrů a provedli změny v nastavení tlumičů a brzd. Celý test se obešel bez sebemenších problémů.“

Foto: Robert Balcar

Samotná soutěž pro Tebe začala dvěma volnými průjezdy zaviněnými haváriemi. Jak se vlastně vstupuje do soutěže až kolem poledne?

„Volné průjezdy mi nevadily. Mohl jsem si alespoň upravit rozpis pro další sekci. Zrušení prvních dvou vložek se bohužel může stát – koneckonců má třebíčská havárie také způsobila volný průjezd. Důležité je především zdraví a proto přeji všem, které to potkalo, rychlé zotavení a brzký návrat na tratě rychlostních zkoušek.“

Do cíle jsi dorazil s více než minutovým náskokem na druhého Roberta Čonku. Bylo to opravdu tak jednoduché? Můžeš se vrátit ke zhodnocení soutěže? Nějaké krizové momenty či technické problémy nastaly?

„Našim cílem bylo spatřit cíl a najet s vozem co nejvíce soutěžních kilometrů. Tomu jsme podřídili naši jízdu. Krizových momentů jsme se vyvarovali – nemůžeme si je dovolit. Technické problémy nás zastihly na páté erzetě. Při zařazení druhého rychlostního stupně se ozvaly silné a tupé rány z převodovky, zřejmě vinou ulomeného zubu. „Šestku“ jsme tak absolvovali bez dvojky. V servisu předvedli mechanici neskutečný koncert a ve dvacetiminutovém limitu převodovku vyměnili. My tak mohli pokračovat na poslední vložku.“

Na startu chyběli původně přihlášení favorité třídy A5 Lumír Galia a Tomáš Grega. Nakolik Tě jejich absence mrzela a jak by podle tebe probíhal vzájemný souboj?

„Ano – oba na startu chyběli a to byla velká škoda. Doufám, že na Kopné již budou startovat a předvedou nám, jak jezdí špička třídy.“

Za čtrnáct dní se jede populární Kopná. Uvidíme Tě na jejím startu, případně kdo usedne vedle?

„Kopná je prý překrásná soutěž. Nikdy jsem na ní však nebyl, dokonce ani jako divák. Na start se velmi těším. Bohužel zatím nevím, kdo usedne vedle mě. Pepovi nedovolí účast pracovní zaneprázdnění a nám tak nezbývá, než vymyslet jinou alternativu.

Závěrem bych chtěl poděkovat rodině, reklamním partnerům, Pepovi a společnosti Racing Service za podporu a přípravu vozu.“

Foto: Robert Balcar

Zbraslavský pilot Josef Čermák je fanouškům znám jako pilot a Lužické hory byly jeho premiérou na horkém sedadle. Jak se vlastně řidič dostane ke čtení not?

Týden před Lužickými horami jsi sám usedl za volant svého clia a zúčastnil ses závodů do vrchu na Zbraslavi. Můžeš se vrátit k tomuto tvému domácímu podniku? V čem vidíš problém tolika karambolů, které nakonec znemožnily odjet závod celý?

„Již třetí ročník mého domácího závodu Zbraslav – Točná doprovázely karamboly od začátku. Většinu z nich podle mě zavinili sami jezdci, nerespektující náročnost tratě a pokyny pořadatele. Již úvodní, neměřený trénink, přinesl více havárií než celý loňský ročník. Startoval jsem zde jako domácí a skalní a tak jsem se snažil umístit co nejvýše v absolutní klasifikaci. Je ale faktem, že s rezervou a heverem se do kopce nezávodí. Přesto jsem byl s výsledem a celým dnem stráveným ve společnosti skvělých lidí navýsost spokojen. Především jsem po dlouhé době svezením v závoďáku ukojil své potřeby. I za těch pár kilometrů jsem v dnešní době vděčný.“

Již několik let tě vídáme na tratích rychlostních zkoušek za volantem. A najednou premiéra na horkém sedadle… Kdy a jak se zrodila myšlenka usednout vedle Vendy? Jak dlouho jsi váhal při rozhodování? A jak tento nápad hodnotilo tvé okolí?

„Za volant určitě patřím a přesednout nehodlám. Celá záležitost vznikla ojediněle z důvodu absence Vendova spolujezdce Petra Picky, zraněného v Třebíči. Vašík mi zavolal a požádal o zapůjčení Aničky. To nebylo vzhledem k jejím pracovním povinnostem reálné a tak jsem se nabídl, že pokud se nebude bát, odjedu to s ním já. Rozhodoval jsem se asi hodinu. Vašík je šikula, věřím mu, a tak nebylo proč dlouho váhat. Jeho karamboly jsou způsobeny pouze jeho mládím a vím, že je schopen jet hezky a čistě, jak následně v Lužičkách potvrdil. Mé okolí to hodnotilo posměchem a slyšel jsem i narážky typu: „Co ti máme napsat na náhrobní desku?“, „Už máš průjem?“ a podobné posměšky, ze kterých jsem si ale moc hlavu nedělal. Opravdu zábavný týden. V pátek jsem sice měl trošku sevřený žaludek, ale usínalo se mi v pohodě a ráno už jsem měl ručičky jako chirurg.“

V samotné soutěži jste s Vendou s přehledem zvítězili ve třídě A5. Byl velký problém vše správně číst?

„Nevím, zda slovo s přehledem je na místě. Mohlo se nám přihodit cokoliv a na tak krátké soutěži znamená i defekt propad na konec. Naštěstí až do páté rychlostní zkoušky vše probíhalo v pohodě. V jejím cíli se nám ozvala dvojka v převodovce naznačující, že postrádá minimálně jeden zoubek. Celou šestku jsme pak jeli bez dvojky, Venda však přesto dokázal jet plynule. V následném servisu odvedli skvělí mechanici fantastickou práci a za pouhých šestnáct minut dokázali převodovku vyměnit, takže se vše zvládlo v časovém limitu bez penalizace. Musím jim tímto moc poděkovat a s úsměvem se omluvit za tu poslední minutu, co jsem jim dal na práci, i když tam ty minuty zbývaly ještě dvě. Díky, pašáci! Co se týče čtení rozpisu, jde samozřejmě o zcela jinou kapitolu, než kroutit kolečkem a ovládat pedály. Ale v rámci možností jsem se s tím popral a za pár chyb se Venda nezlobil. Myslím, že napoprvé jsem zas tak úplně nevyhořel.“

Za čtrnáct dní se jede populární Kopná. Uvidíme tě opět vedle Vendy?

„Jelikož máme doma nějaké plány a hodně práce, musel jsem se Vašíkovi na Kopnou omluvit. Sám bych se rád s Aničkou a mými kamarády letos alespoň dvou soutěží zúčastnil a proto musím teď dělat jiné a důležitější věci. S Vašíkem mi ale bylo ctí jet a moc mu děkuji za krásné svezení. Bylo to skvělé!“

Závěrem se musím zeptat, zdali máš letos v plánu nějaký start za volantem? Co je vlastně důvodem tvé absence na rallyových tratích?

„Jak už jsem uvedl, jde o životní pochod a nelze prozávodit úplně vše. Sponzory nemám a myslím, že i ostatní mají velký problém sehnat prostředky na tuto krásnou zábavu. Pokud doma vše půjde podle plánů, představíme se na Bohemce a na Příbrami. To je pro letošek asi tak vše co se týče rallye. Ještě se hodlám vydat do Berouna na závody do vrchu, kam mě váže vzpomínka na Fabia Dantiho, a na Ještědu bych rád porovnal oba své soutěžní vozy – clio a corsu. Závěrečnou třešinkou na dortíku by měla být Velká Chuchle.“

Děkuji za rozhovor