Štěstí v neštěstí

Druhý letošní start absolvovala při Thermica Rally Lužické hory posádka Michal Křemen – Adam Eliáš. Dosaženými časy se ve třídě A6 i skupině A rozhodně neztratila. Na závěrečné rychlostní vložce však po prasknutí benzinové hadičky vyteklo palivo do motorového prostoru a mladíci měli štěstí v neštěstí, že se vůz nevzňal.

Soutěž s centrem v Hrádku nad Nisou je pro mladoboleslavského pilota téměř domácí. Loni se jí zúčastnil s lancerem sedmé evoluce a tak může porovnávat značně pozměněné tratě. „Po seznamovacích jízdách jsem měl z letošních erzet rozporuplné pocity. Hned od začátku se mi líbila ta druhá – Machnín – vedoucí z poloviny lesem po rozbitém, uskákaném asfaltu. Polskou erzetu jsem znal již z loňska a změnu jí dodaly pouze dva rozumně přidané retardéry. Hrádecká vložka byla náročná svým charakterem, střídáním rytmu a různých typů asfaltu. Během technických přejímek se hodně diskutovalo o tom, zdali držet skok zhruba na pátém kilometru. Podle mě se ale rozhodně nejednalo o nejzáludnější místo trati – těch bylo na každé rychlostní zkoušce dostatek.“

Startovní číslo 41 Michalovi umožnilo vyhnout se volným průjezdům a na rozdíl od mnoha posádek ve druhé polovině startovního pole, mohl závodit hned od začátku. „Naším cílem bylo, podobně jako v Třebíči, neublížit autu, nasbírat co nejvíce zkušeností a postupně zrychlovat. Ve stopce úvodní vložky nás potěšilo, že jsme dali čtyři vteřiny vynikajícímu Marcelu Svačinovi. Přitom se mi stále nedařilo trefit se do brzd – někde jsem brzdil brzy, jinde zase pozdě. Na „dvojce“ nám to Marcel vrátil i s úroky. První odbočku jsem totiž probrzdil a musel jsem se otáčet v únikové zóně. Rychlostka se mi moc líbila, ale s podobným typem tratí ještě nemám dostatek zkušeností a tak jsem vsadil na jistotu. Ve třetí erzetě jsme dosáhli dvaadvacátého času absolutně a třetího v áčkách před Václavem Dunovským a Tondou Novákem. O tom se nám před startem ani nesnilo.“

Foto: Robert Balcar

Ve druhé sekci Michal s Adamem dodrželi své předsevzetí zrychlovat. „Čtvrtou erzetu jsme pocitově zajeli naprosto optimálně. Měli jsme z naší souhry obrovskou radost – Adam totiž od druhé vložky četl naprosto perfektně. Ve druhém průjezdu polskou rychlostkou jsem se nevyvaroval školácké chyby a na výjezdu z retardéru jsem trefil sud. Ten se rozletěl a nás neminula třicetivteřinová penalizace. Tato chyba mě štve ještě více, než následné odstoupení na závěrečné vložce. Do té jsme vstoupili s vědomím, že je po boji. Přesto jsme se však neloudali. Za polovinou testu se mi po jedné rychlé pasáži rozsvítil červený obdélníček, upozorňující na nízký tlak benzínu. Ten klesal až do zastavení vozu. Při té smůle jsme však měli obrovské štěstí – rozlití paliva do celého motorového prostoru totiž nevyvolalo požár. Setrvali jsme u trati až do konce a povzbudili naše kamarády startující za námi. Závěrem bych se pozastavil nad šedou fabií, otevírající rychlostní zkoušku. Uzavřená trať by osobu s funkcí „svoz výsledku“ rozhodně neměla opravňovat k šílené jízdě po dvou kolech se sériovým vozem, postrádajícím bezpečnostní prvky. Při komunikaci s tímto člověkem mě zarážela i jeho arogance a neschopnost pozdravit. Až na tuto kaňku proběhla organizace v pořádku,“ hodnotí druhý sprint sezóny pilot, jehož těší především skutečnost, že se dosud s citroënem vyvaroval větších krizí.

Foto: Robert Balcar

A jak se soutěž líbila Adamu Eliášovi? „Přes naše odstoupení hodnotím Lužické hory kladně a odvážíme si mnoho zkušeností. Vyjma prvního průjezdu, při němž jsem se ztratil v rozpise, fungovala spolupráce v autě jako hodinky. Perfektně jsme si svezení užívali. Těšil mě především souboj s Marcelem Svačinou. Jel fantasticky a jeho téměř půlminutové zlepšení na třetím průjezdu hrádecké vložky oproti tomu prvnímu bylo neskutečné. Bohužel se již nedozvíme, jestli bychom ho na závěrečném testu udolali. Nyní se začínám psychicky připravovat na Kopnou, kde očekávám skutečný spolujezdecký křest ohněm.“

Poděkování obou členů posádky „Šíleného Maxe“ směřuje reklamním partnerům, mechanikům, fanouškům a samozřejmě rodinám. Celý tým by také chtěl popřát brzké uzdravení a návrat do běžného života kamarádovi Karlu Ortcykrovi mladšímu, jenž utrpěl vážná zranění při civilní autonehodě.