Bronz z Německa zlepšil náladu

Zatímco v roce 2008 na našich tratích zazářila kdyňská posádka Jan Šlehofer – Zbyněk Soběhart jako kometa a míchala pořadím na špici skupiny A, v loňské sezóně už se jí tolik nedařilo. Spokojena může být alespoň se získáním mnoha cenných zkušeností včetně těch zahraničních a bronzovou příčkou v absolutním pořadí na německé 3 Städte Rallye.

V sezóně 2009 jste opět patřili ve třídě A6 i skupině A k nejrychlejším posádkám, ale také jste mnoho soutěží nedokončili. Můžete uplynulou sezónu stručně zhodnotit? Kterého výsledku si ceníte nejvíce a na který podnik byste naopak nejraději zapomněli?

Honza: „Rok 2009 byl oproti tomu předchozímu, kdy jsme na našich tratích zářili a zajížděli výsledky z říše snů, plný zvratů. Na Valašce nás již v první etapě zastavila technická závada, domácí Šumavu zase zhatila moje chyba, kdy jsme pokračovali na defektu a následně poškodili uložení přední nápravy. Odjeté kilometry nám poté chyběly a projevilo se to i na mém výkonu, který bych nazval trápením. Moc se mi líbil slovinský Saturnus. První den nám tamní střelci dávali oblož, ale druhý den jsme výrazně zrychlili a prokousali se do čela dvoukolek i na šesté místo absolutně. Bohužel opět přišel defekt, jeho výměna se hodně protáhla – ještě teď se za ní stydím – a propadli jsme se ve výsledkové listině hluboko dolů. Defektu jsme se nevyvarovali ani na Krumlově a krátce po něm nevydržel motor, takže opět minimum najetých kilometrů. Pořádně jsme se svezli až v Hustopečích, kde nám vítězství spadlo do klína po Tlusťákově odstoupení. Nejvíce si cením sedmého místa z Bratislavy a samozřejmě bronzu z německé 3 Städte.“

Zbyněk: „Loňskou sezónu považuji za dosud nejtěžší v naší kariéře. Nejhorší výsledek se zrodil na krásné soutěži plné zátočin a šotoliny, velmi obtížné na přesnost diktátu – slovinském Saturnusu. V sobotu nás časy místních pilotů vrátily do reality, my však v neděli dokázali ztrátu smazat. Bohužel následoval defekt a ten nás srazil psychicky ke dnu. Před Hustopečemi jsme s Honzou dlouho seděli a diskutovali, co děláme špatně a jak přistupovat k jednotlivým soutěžím. Opravdu těžké chvíle. Nejlepší výsledek podle mě přišel na 3 Städte Rallye. Honza byl od rána plně koncentrovaný a opravdu do toho šel. Poprvé jsme se probili až na pódium v absolutní klasifikaci.“

V čem vlastně vidíte příčinu tolika nedokončených soutěží? Lze si to vysvětlit Vaši jízdou až příliš za hranou?

Honza: „To určitě ne. Měli jsme stále velké rezervy a za hranou jsme určitě nejeli.“

Třída A6 již pomalu ustupuje ze své slávy a rozhodně nepatří k nejpočetnějším. Jak hodnotíte loňskou konkurenci? A co si myslíte o soupeření se zcela odlišnými vozy třídy R3? Která technika je podle vás pro české tratě vhodnější?

Honza: „V rámci skupiny A sice ubývá S1600, ale zase nastupují nové vozy a bude zajímavé sledovat jejich vývoj, například citroenů. Třída R3 jistě nabízí kvalitní nářadí, konkurence je obrovská a nutí k rychlé a přitom vyrovnané jízdě. Každá sebemenší chybička znamená těžko dosažitelnou ztrátu. Krásně jsem si zazávodil na Vyškově s Honzou Dohnalem a Péťou Bryndou. Jela se hrozná kláda a my se museli sklonit před skvěle jedoucím Honzou a jeho cliem. Porovnat techniku S1600 a R3 nedokáži, ale papírově je určitě dále S1600.“

Zbyněk: „Nehovořil bych ani tak o ústupu, jako spíše o nahrazení vozů S1600 novějšími a taktéž atraktivními auty tříd R2 a R3. Těžko soudit, která technika je pro české tratě lepší, protože nemáme srovnání. Jízda s S1600 je každopádně fantastickým zážitkem. Pilot musí jít do techniky od startu do cíle na maximum a stále jí řídit. Jako spolujezdec Honzu a všechny áčkové piloty obdivuji.“

V uplynulé sezóně jste absolvovali také tři zahraniční starty. Můžete je porovnat s českými soutěžemi co se týče tratí, konkurence, organizace a atmosféry?

Honza: „Co se týče profilu tratí, tak jsem ještě nezažil nic podobného Saturnusu. Nabízí velice technické erzety s klouzavými asfalty, nádhernou šotolinou a střídání tempa. Na ničem krásnějším jsem zatím s fiatem nezávodil. Bratislava byla podobná našim soutěžím a na Slovensku se mi moc líbilo. Německo je organizačně zvládnuté na jedničku. Tratě jsou tam rovné a čisté, nikde se nekatuje a i na mokru tak byly podmínky pro dvoukolku lepší než u nás, kde se v případě deště jedná spíše o bahenní soutěž promáčenými pangejty.“

Zbyněk: „Zahraniční starty pro mě jsou od předloňského Jänneru takovým kostlivcem ve skříni. Vždy se snažím o dané soutěži zjistit co nejvíce na internetu. Dokonce hledám videa, abych věděl, do čeho jdeme. Stále kontroluji převzaté dokumenty. Od zmíněného Rakouska nedám nic z ruky a stal se z toho pro mě rituál. O některých věcech se radím s dalšími spolujezdci. Hodně si rozumím se Zdeňkem Hrůzou, který je vždy hodně vstřícný. Pokud není prostor se přímo potkat, konzultujeme vše alespoň formou SMS. Nejsme sice žádní velcí světoběžníci, ale za těch pár zahraničních vystoupení jsem ještě od pořadatelů neslyšel slova: „Problém.“ „Nevíme.“ „Nejde.““

Při Rally Český Krumlov jsem byl na RZ Kohout svědkem vaši výměny defektu. Trénujete nějak tuto situaci? A co jste na onom místě řešili s Marcelem Tučkem?

Honza: „Po našem slovinském extempore stanovilo vedení týmu podmínku, abychom se naučili vyřešit tento problém do dvou minut, jinak by nás asi ani nenechalo odjet do Krumlova. Před odjezdem na seznamovací jízdy jsme tak před dílnou v Plzni měnili kolo před dozorem se stopkami v ruce.

S Marcelem jsme měli vyvěšenou žlutou vlajku a tato kouzla byla již omílána několikrát.“

Zbyněk: „Do loňska pro nás bylo slovo defekt cizím pojmem. Bohužel loni jsme ho skloňovali ve všech pádech a nebyli na tuto zkušenost připraveni. Na Šumavě jsme zvolili jízdu po prázdné pneumatice a bylo to špatně. Na Saturnusu se pro změnu výměna protáhla a bylo po závodech. Když zaznělo Honzovo hlášení „defekt“ na Krumlově, myslel jsem, že jsem se přeslechl.

Co se týče žluté vlajky, nejenže byla vyvěšena, ale pořadatel s ní i mával a tím je dle pravidel řečeno vše. Video o vlajce bylo po krumlovské soutěži k vidění na stránkách www.youtube.com.“

Vašim velkým poradcem je legendární Jindřich Štolfa. Na co se při vzájemné spolupráci zaměřujete především? Kde je podle vašeho názoru jeho největší přínos pro vás?

Honza: „Jindrovi jsem za pomoc velmi vděčný a moc mu za ní děkuji. Radíme se prakticky o všem – rozpisu, volbě pneumatik, strategii, tempu, prostě probíráme vše. Hlavním přínosem jsou jeho obrovské zkušenosti. Nedávno jsem mu telefonoval a ptal jsem se na různé věci i před ježděním s tréninkovým autem u nás na sněhu. Dokáže odpovědět úplně na vše. Jeho názor pak mnohdy konzultujeme s mechaniky a týmovým vedením. Skvělá byla možnost promluvit si o povrchu na Pražském Rallysprintu. Po vyslechnutí jeho názoru jsem vždy mnohem klidnější. Moc Jindrovi za vše děkuji.“

Zbyněk: „Když jsem se jako fanda chodil na pana Štolfu dívat, rozhodně by mě nenapadlo, že ho někdy poznám osobně, nebo že dokonce bude více než platnou a příjemnou součástí mého vlastního závodění. Kdykoliv hovoříme o nějakém úseku trati, připadá mi to, jako by také právě dokončil seznamovací jízdy. Dodnes si pamatuji, když mě v Prachaticích požádal o nahlédnutí do mých not, jak jsem byl červený až za ušima. Jindra má jako jezdec cit i pro spolujezdce a jejich práci a vlastně pro celý rallyesport. S Honzou jsou hodně v kontaktu i mimo závody. Za vše, co pro nás udělal, mu patří velký dík.“

Blíží se nová sezóna mistrovství světa a IRC. Sledujete tyto šampionáty a který je pro vás tím atraktivnějším? Kterým posádkám v těchto mistrovstvích držíte palce?

Honza: „Určitě fandím především všem českým posádkám, nejvíce pak Honzíkovi Kopeckému. Je to profesionál, který udělal obrovský kus práce. Stát si a jít za svým cílem je v našem sportu moc těžké a klobouk dolů před celým týmem Motorsport Kopecký že to dokázal a dokráčel až na samý vrchol soutěžního sportu. Už kvůli nim sleduji IRC více než mistrovství světa.“

Zbyněk: „IRC je pro mě atraktivnější především proto, že celý seriál může vyhrát česká posádka i česká značka.“

Závěrem se samozřejmě musím zeptat na vaše plány pro sezónu 2010. Uvidí vás opět čeští diváci, nebo se více zaměříte na starty za hranicemi naší vlasti? A s jakým vozem se pustíte do dalších bojů?

Honza: „O voze ještě není stoprocentně rozhodnuto. Vše záleží na vedení týmu a především na finančních prostředcích. Co se týče domácího šampionátu, tak zatím také nevím, zdali by to byla dobrá volba. Za hranice bych se podíval moc rád, už kvůli tamní pohodě a novým zkušenostem. Považuji to za mnohem přínosnější než pilovat pořád dokola naše stále stejné vložky. Rád bych však absolvoval nějaký domácí sprint a chystáme na něj malé překvapení, které bych moc rád uskutečnil. Vše je ale zatím ve fázi jednání se sponzory.“

Zbyněk: „Jak již řekl Honza, vše je otázkou financí. Rád pojedu i se stávající technikou. Nikdy se totiž nestalo, aby vedení týmu či mechanici před soutěží řekli, že se něco nestihlo a jakémukoliv našemu požadavku bylo vždy vyhověno. Je obdivuhodné, že při minimu lidí dokáže tým ROTO nasazovat do MMČR standardně dva vozy.“

Dlouhou zimní přestávku si Jan Šlehofer zpříjemnil alespoň spolukomentováním první etapy slavné Rallye Monte Carlo.