eWRC rozhovor s Philem Shortem

Phil Short je bezesporu jednou z legend rallysportu. Má za sebou dlouhou kariéru spolujezdce a na svém kontě sedmnáct vítězství ve světových rally. Jako spolujezdec zažil dobu, kdy se po rychlostních zkouškách proháněla monstra skupiny B a v té době usedl jako spolujezdec i do Audi S1 vedle Waltera Röhrla, či Hannu Mikkoly. V dalších letech působil jako manager v továrních týmech Toyota, Ford či Mitsubishi, kde se Tommi Mäkinenovi podařilo získat čtyřikrát titul mistra světa. Phil Short dnes ve volném čase závodí s vozem Audi v závodech do vrchů a pracuje i pro mezinárodní automobilovou federaci FIA jako supervisor projektu Pirelli Stars Driver. V eWRC jsme proto využili příležitosti a připravili pro vás rozhovor s člověkem, který v rallysportu něco dokázal.

Phile, v posledním roce jste se za FIA věnoval řízení projektu Pirelli Star Driver (PSD). Jak jste se k tomuto projektu dostal a jaký pro vás rok v této roli byl?

Již 20 let působím ve vedení nejrůznějších rally týmů v Mistrovství světa. Před tím jsem působil jako profesionální navigátor, a tento projekt mi připadal velmi zajímavý – jak se říká, bylo to v danou chvíli „to pravé ořechové“. Podal jsem tedy žádost na FIA a dostal práci na projektu PSD, práci o kterou žádalo mnoho dalších skvělých lidí. Musím říct, že je pro mě opravdu ctí pracovat pro FIA a být tak u zrodu kariéry všech těchto mladých nadějných jezdců.

Jak byste ohodnotil první rok projektu PSD? Myslíte si, že splnil to, co se od něj očekávalo?

První rok PSD projektu se samozřejmě potýkal s řadou těžkostí, jak už to tak bývá. Všechno bylo nové – vozy, tým, jezdci, navigátoři, FIA, já – a v projektu takového rozsahu jsme v podstatě začínali na „zelené louce“. Začínali jsme s úplně novými vozy, se kterými nikdo v rally neměl zkušenost. Vozy nebyly úplně odzkoušené a doladěné, což byl, podle mého názoru, náš největší problém, kterému jsme museli čelit, a každá další soutěž pak samozřejmě přinášela své. Naším hlavním cílem ale bylo dát těmto mladým klukům šanci soutěžit ve WRC na velmi dobré úrovni. Byla to šance, kterou by možná normálně nedostali. Mohli ukázat svůj talent, trénovat a rozvíjet se v mnoha směrech pro svou další kariéru. Věřím, že se nám povedlo všechny tyto cíle naplnit, i když bychom samozřejmě rádi dosáhli i lepších výsledků.

Pětice mladých jezdců v rámci PSD často doplácela na svoji přemotivovanost a také na technické závady svých vozů. Nebylo někdy frustrující sledovat, jak do servisního areálu přijíždějí žluté vozy PSD na podvalnících?

Ano, samozřejmě, bylo to frustrující pro nás pro všechny, ale vzpomeňte si, že ne všechny problémy zapříčinily technické závady vozů. Někdy sami jezdci vyjeli mimo trať, někdy zase byli na své vozy příliš tvrdí. A někdy pak samozřejmě přišlo zklamání, když došlo k technické závadě. Tohle všechno je ale součástí procesu učení se rally a i já sám jsem si podobným „zklamáním“ během své jezdecké kariéry prošel. Na konci roku pak všichni jezdci potvrdili, že si sezónu 2009 ohromně užili a pravděpodobně se během 9 měsíců s PSD a profesionálním týmem naučili více, než by se jim podařilo během 3 let s jejich malým týmem v regionálních soutěžích.

Posádka Walter Röhrl - Phil Short na RAC Rally 1985

Jak byste ohodnotil jednotlivé jezdce, kteří se projektu PSD účastnili v roce 2009 ? Myslíte si, že má některý z nich šanci v budoucnu v rally na světové úrovni uspět? Sledujete jejich kariéru i nadále a jste s nimi v kontaktu?

Je zřejmé, že jsou všichni velmi talentovaní, i když každý trošku jinak. Musíte si uvědomit, že všichni měli zkušenosti pouze z domácích soutěží, které jsou v mnoha ohledech od WRC odlišné. Všichni jezdci tedy byli na různých úrovních. Každý měl jinou rychlost a zkušenosti s evropskými soutěžemi programu PSD. Nechci mluvit konkrétně o některém z nich, jsem pevně přesvědčen, že všichni mnoho dokázali a udělali posun ve své kariéře. Řekl bych, že alespoň dva z nich (možná více) můžou ve WRC dokázat velké věci, i když je v tuto chvíli velmi těžké to vědět s jistotou. Někdy totiž jezdci plně rozvinou svůj talent až v pozdějším věku, podívejte se např. na Marcuse Gronholma, který se na špičku dostal ve svých 30 letech. Myslím, že všem jsme dali dobrý start, se všemi „velkými kluky“ jsem v kontaktu a stále sleduji jejich další kroky, ať už dělají cokoli.

Phil Short jako supervisor projektu Pirelli Stars Driver Teamu

Jak vidíte v současné době stav WRC. Na špičce jsou prakticky jen dva tovární týmy a pro mladé jezdce je téměř vyloučeno najít místo v některém týmu. Vidíte v dohledné době cestu z této situace?

Je to opakující se situace, která ke sportu tradičně patří – vybavuji si podobnou situaci z minulosti, jež byla způsobena celosvětovým ekonomickým poklesem. Věřím, že nyní rally správně směřuje k vozům, jejichž vývoj a provoz není tak nákladný, což podnítí další tovární týmy ke vstupu do stále fantastického rally sportu a zajistí jejich pozornost veřejnosti. Myslím, že je tu také směr vývoje, podobně jako v F1, vedoucí k usnadnění vstupu soukromých týmů do WRC. Bude tak jednodušší postavit a provozovat další vozy, což v následujících 2-3 letech umožní soukromě sponzorovaným týmům provozovat konkurence schopné vozy a dát tak příležitost mladým jezdcům přijít do WRC. Nová generace jezdců tyto příležitosti ke svému rozvoji potřebuje.

Phil Short sám v roli závodního jezdce

Sám jste působil v továrních týmech Ford, Toyota a Mitsubishi. Mohl byste zavzpomínat na tuto dobu, která je dnes považována za zlatý věk rallysportu? Co bylo tehdy jiné, že se automobilky do MS doslova tlačily?

Řekl bych, že osmdesátá léta skupiny B, doba mých navigátorských let, byla právě tím „zlatým věkem“ rallysportu, i když sedmdesátá léta, kdy jsme mohli závodit s Fordem Escortem, byla také skvělá. Skupina B byla jednoduše „zlatá“ díky svým úžasným a brutálním vozům, s extrémním až přehnaným výkonem, ne však plně vyvinutých, opravdu těžko řiditelných, ale bezpochyby velkolepých. V dnešní době počítačů mohou konstruktéři stavět skvělé stabilní vozy velmi jednoduše, ale bohužel také velmi nákladně. V sedmdesátých, osmdesátých a i v devadesátých letech náklady na účast ve vrcholových soutěžích sice stále rostly, ale díky velkému zájmu televize a médií měl sport také vysokou hodnotu pro marketing a reklamu. Pokud se tedy podaří dostat zpět tovární a soukromé týmy, vrátí se zpět i podpora televize a médií, protože pro ně bude mnohem zajímavější sledovat soupeření více vozů a jezdců z různých koutů světa.

Phil Short vedle Malcolma Wilsona

V továrních týmech, kde jste působil, jste potkal mnoho skvělých rally jezdců. Na kterého z nich nejraději vzpomínáte, a který vás nejvíce oslovil?

Jako navigátor jsem měl tu výsadu spolupracovat se třemi světovými šampiony – Waldegardem, Mikkolou a Rohrlem. Řekl bych, že z nich to byl Hannu Mikkola, na kterého nejraději vzpomínám. Opravdu skvělý jezdec, velmi rychlý, ale plynulý. Byl velmi klidný a měl velmi dobrou psychiku. Spoustu času jsem pak strávil navigováním Davida Llewellina, převážně ve Velké Británii. David byl od přírody velmi nadaný a dosáhli jsme spolu mnoha úspěchů. Všehovšudy jsem v té době vyhrál 17 mezinárodních soutěží rally. Co se vozů týče, mým oblíbeným bylo Audi Quattro. Ve vedení týmů v mistrovství světa jsem měl pod sebou jezdce Vatanena, Sainze, Kankunnena, Auriola a Mäkinena a další... Z nich jsem si nejvíce užil spolupráci s Juhou Kankkunenem, ale Tommiho Mäkinena respektuji pro to, čeho jsme společně dosáhli (4 jezdecké tituly a 1 titul tovární). Oblíbený vozem v době kdy jsem byl ve vedení týmů by pak bylo Mitsubishi Lancer Evo 6 skupiny A.

V týmu Mitsubishi stál u zisku jednoho titulu ve značkách a čtyř v hodnocení jezdců

Dá se dle vašeho názoru přirovnat dnešní přechod z kategorie WRC na vozy S2000 k tomu, kdy v MS končila monstra skupiny B a nastupovala kategorie A ? Jak jste se tehdy na tento vývoj díval?

Můj osobní pocit je, že to nebude takový krok dolů. Když jsme s Davidem Llewellinem poprvé testovali vůz skupiny A poté, co jsme řídili vůz skupiny B, začali jsme se jednoduše během rychlostní zkoušky smát, zdálo se to tak pomalé. Výkon vozů této skupiny se však brzy zlepšil a v několika sezónách dosahovaly na rychlostních zkouškách časů lepších než vozy skupiny B, i přesto že výkon vozů skupiny A byl o mnoho nižší. Výkon vozů S2000 bude také o něco nižší, ale ne o moc a dovoluji si odhadnout, že během několika let budou stejně tak rychlé jako vozy WRC. A doufejme, že i zajímavější na dívání, přestože nebudou tak výkonné.

V tomto voze Phil navigoval Hannu Mikkolu

Jaký je Váš názor na budoucnost soutěží mistrovství světa? Co si myslíte, že přinese přechod na vozy S2000 a co naopak svět rally s koncem kategorie WRC ztratí?

Myslím, že tato změna může být jen pozitivní. S koncem vozů WRC bychom neměli ztratit tak moc – staly se až příliš přetechnizované. Vozy S2000 už teď vypadají velmi dobře a zajímavě, rychlost je poměrná pouze mezi nimi, ne ve vztahu k vozům WRC. Dokud FIA udrží náklady dole a nedovolí konstruktérům jednoho či dvou velkých týmů postavit „super“ vozy, které budou přehnaně dobré a drahé, pak myslím, jdeme správným směrem.

Jak předpokládáte, že se bude vyvíjet soupeření mezi vozy koncepce S2000 s úplně novými vozy s motory 1,6 turbo?

Nejsem mechanik, ale odhaduji, že vozy s motory turbo, pokud jsou správně navrženy, budou rychlejší, protože by měli mít lepší kroutící moment a lepší rozložení síly.

Opět v posádce s Malcolmem Wilsonem

Co říkáte vzniku nového šampionátu SWRC a tím poněkud oslabení účasti jezdců ve skupině PWRC?

Myslím, že bylo správné tyto dvě kategorie vozů rozdělit, protože v roce 2009 se jasně ukazovalo, jak vozy S2000 získávaly stále rostoucí převahu nad vozy produkčními. Neznamená to tedy, že jezdci v PWRC jsou „slabší“, jen to, že soupeří na jiném hřišti. Skupina N bude mít vždy silné zastoupení, protože vozy této skupiny jsou stále výrazně levnější než vozy S2000 a tím tedy i mnohem dostupnější. A určitě by bylo hezké vidět ve skupině N zastoupení více než 2 továrních týmů.

Jaký máte názor na šampionát IRC ? Vidíte jej jako konkurenci WRC?

Mám dojem, že je to jako s Champions League a pohárem UEFA ve fotbale. IRC je nepochybně na nižší úrovni co se zastoupení závodníků a některých soutěží týče. Je však velmi dobře podporovaná, má dobrou reklamu a při živém televizním přenosu je IRC skvělou součástí rally sportu. IRC ukazuje právě to, co může být uděláno, a byl bych rád, kdyby se v budoucnu některé dobré nápady uskutečnily i v rámci WRC. Nicméně ale platí, že dokud o WRC budou mít zájem tovární týmy, bude tato soutěž vždy patřit mezi soutěže na nejvyšší světové úrovni. Obzvláště když některé týmy účastnící se v současné době IRC někdy v budoucnu do WRC přejdou. IRC tedy není konkurencí WRC, je jejím doplněním na trochu nižší úrovni a snad odrazovým můstkem pro ty továrny a týmy, které se chtějí dostat na vrchol.

Komplet jezdci Pirelli Stars Driver Teamu

Z České republiky se projektu PSD účastnil Martin Semerád. Jak na vás tento mladík zapůsobil a co byste mu doporučil pro jeho další jezdecký růst?

Podle mě byl Martin poněkud mladý na účast v PSD v roce 2009, alespoň tak jsem to na počátku vnímal. Neměl příliš velké zkušenosti, ale ze všech jezdců byla právě jeho křivka učení tou nejstrmější. Vstup do WRC je obrovským krokem – z velké ryby v malém rybníce se stává malá ryba ve velkém rybníce - což si někteří lidé dost často neuvědomují. Možná by bylo lepší, kdyby se účastnil až letošního ročníku PSD, přicházejíc již s více zkušenostmi, ale kdo ví. Určitě není pochyb nad Martinovou rychlostí a jeho schopnostmi, ale díky nedostatku zkušeností byl Martin na svůj vůz někdy až příliš tvrdý, možná občas úplně nevěděl, jak vůz funguje a kde jsou jeho slabá místa (kterých bylo hned několik). Pochopitelně dělal chyby, ale s tím se počítalo, a nebyl z týmu jediný, kdo je dělal. Chyby dělali všichni. Během roku jsem ale mohl sledovat Martinovo velké zlepšení, a to nejen v časech na rychlostních zkouškách, ale také v jeho koncentraci, stabilitě a přístupu vůbec. Na všem musí pochopitelně stále pracovat a také rozvíjet své mechanické znalosti a vnímání. Je velmi mladý a je tedy přirozené, že v některých oblastech se má ještě co učit a zlepšovat. Cesta na vrchol bývá velmi těžká, ale myslím, že Martin se během roku v PSD hodně naučil. Na konci roku na Rally of Great Britain jel velmi dobře a 3. místem ve skupině N byl ve Walesu naším nejlepším jezdcem. Jsem si jistý, že Martin má talent a schopnost jít stále dopředu a my všichni mu držíme palce. Věřte mi, s velkým zájmem budu sledovat jeho další kroky a ve chvíli, kdy bude součástí špičkového týmu, budu ten, kdo řekne: „S tím klukem mám co dočinění“. A budu na něj pyšný.

Děkujeme za rozhovor.

Spolupracovali Andrea Mrázková a Petr Eliáš