Rozhovor s Vojtou Štajfem po prvním dni v Monte Carlu

Vojta Štajf, jezdec Subaru Czech Rally Teamu, si v těchto dnech plní svůj sen, kterým je start na legendární Rallye Monte Carlo. Jak jezdec sám říká, tak ani nedoufal, že se mu jeden rok po startu na Rallye Dakar podaří odstartovat i na Monte Carlu. Soutěž, kterou v minulosti navštívil jako divák a také jako člen továrního týmu Škoda, mu ale učarovala a chtěl si jí někdy v budoucnu vyzkoušet. Vojtovi se spolujezdkyní Marcelou Dolečkovou se to podařilo, a my vám přinášíme aktuální informace od posádky, které jsem od nich získal při telefonickém rozhovoru během seznamovacích jízd.

Vojto, jak je v Monte Carlu a jak probíhá seznamování s tratí?

Už po prvním dnu seznamovacích jízd jsme plni zážitků. Do centra soutěže jsme vyrazili po vlastní ose ve čtvrtek s jednou přestávkou na půl cesty na Švýcarsko – Německých hranicích, kde jsme přespali. V Monte Carlu nás přivítalo krásné počasí a příjemných 15 stupňů. Hned večer jsme šli nasát atmosféru a projít se kolem přístavu v Monacu, a s partou kolem Jarka Orsáka jsme se šli navečeřet do známé závodnické restaurace Stars and Bars, kde jsou na zdi pověšené závodnické kombinézy a helmy.

Máte za sebou první den na Rallye Monte Carlo. Jak probíhal?

Hned první den seznamovacích jízd jsme plně pocítili extra dlouhé přejezdy mezi rychlostními zkouškami. Po odtrénování jedné RZ jsme dali do navigace start té další a ukázalo nám to 270 kilometrů. Nejede se po dálnici a s průměrem nějakých 70 kilometrů za hodinu na běžné cestě si můžete domyslet, jak dlouho tady vše trvá. Na to od nás opravdu zvyklí nejsme. Pierangelo Scalviny, který je tady s Jarkem Orsákem a má s Monte již zkušenosti, nám říkal, že se nedají stihnout tři průjezdy dvěma rychlostními zkouškami, což jsme mu zprvu nevěřili, protože kilometrově nám vycházelo, že bychom to stihnout měli. Přejezdy jsou ale neuvěřitelně zamotané, na sněhu v horách, a Piero měl pravdu. Nestíhali jsme to o půl hodiny…Rozpis tak máme napsaný jen při dvou průjezdech. Myslím si ale i tak, že je docela kvalitní. Seznamovací jízdy si nahráváme na kameru, a je tedy možnost se na to ještě podívat, jako zopakování. Z cíle poslední RZ jsme to na naše ubytování měli zase 160 kilometrů…což jsou skoro Dakarské spojovací úseky.

S jakým autem trénujete?

Trénujeme s mým soukromým Subaru s pneumatikami s hroty. Auto funguje naprosto skvěle. Na „tréningáč“ se musíme naprosto spolehnout, protože ve chvíli, když by byl nějaký problém, či porucha, tak nemáme šanci zbytek seznamovaček stihnout. Některé týmy to řeší náhradním vozem pro seznamovačky, se kterým je člen týmu vždy někde poblíž v horách. My sebou pro jistotu vezeme jako zálohu kanystr s benzínem, protože pumpy jsou tady skutečně jen sporadicky. Musí se uvažovat dopředu, kde natankovat. Většina týmů ze špičky ale má na trati zajištění, kde jim mechanici natankují, mají občerstvení a třeba Wittmannovi měnili i kolo. My sebou vezeme dvě náhradní kola, která si v případě potřeby vyměníme.

Jaký máš pocit z rychlostních zkoušek?

Rychlostní zkoušky jsou krásné, to nemá smysl do detailů popisovat. Pro našince je to něco neuvěřitelného s obrovským množstvím zatáček. Na rychlostkách Col de Turini a Luceran, které máme za sebou, moc sněhu není. Stoupání na Turini je pod sněhem, ale v klesání už není skoro nic. Jak přes den zasvítí sluníčko, tak to taje. Je tam mnoho úseků pokrytých ledem a malou vrstvou sněhu, ale Honza Kopecký nám říkal, že ty vzdálenější RZ jsou komplet zimní s bariérami ze sněhu. Podle toho, co jsme viděli na Col de Turini, tak přesně takhle jsem si rychlostní zkoušky Monte představoval. Kus silnice pod sněhem, kus led a asfalt. Prvních pět šest kilometrů do kopce po asfaltu, pak to začne být namrzlé a nahoře je sníh. Sněhoví špioni jsou tady nezbytnost. My chceme jet s velkou rezervou, protože si soutěž chceme užít, a nemá smysl se nějakou zbytečnou chybou připravit o tu obrovskou porci kilometrů a vyrobit si problém před sezónou. Jedeme tady opravdu pro radost a ne o body.

Jste v kontaktu i s ostatními Čechy? Trénujete spolu?

Nakonec netrénujeme s ostatními Čechy ve skupině. Piero naplánoval Jarkovi Orsákovi seznamovačky trochu jinak než my a Honzovi Černému jsme ráno vyzvedávali itík v Monte a hned u Casina předali. Honza ale ještě potřeboval přezout auto, protože přijel hned v noci, ale to už by pro nás bylo velké zdržení. Dohodli jsme se ale, že když by měl někdo nějaký problém, tak si zavoláme a pomůžeme si. Za celý den jsme potkali jen Honzu a Juhu ze Škodovky, kteří jako fabrika i se zajištěním trénují společně.

Jaký používáte rozpis?

Rozpis jedeme podobný jako u nás doma a využil jsem ty zkušenosti, které mám ze startů v Chorvatsku a Slovinsku, kde jsou také velmi členité tratě. Docela bych řekl, že to funguje. I Marcela říkala, že jí to sedí, že sice stále něco čte, protože trať je členitá, ale nejede se zase takové tempo jako u nás.

Takže si to zatím užíváte?

Rozhodně si to užíváme…Monte je legenda mezi soutěžemi. Marcela stále fotí, máme fotky z Col de Turini a i z jiných míst rychlostních zkoušek. Po návratu určitě něco předvedeme i fanouškům.

Francie je známá tím, že tam moc lidí nemluví jinak než francouzsky a jiné světové jazyky odmítají. Máte s tím nějaký problém?

Já francouzsky umím asi šest slov, ale nemáme s tím velký problém. Běžní lidé i pořadatelé jsou tady na nás velmi milí a vysvětlujeme si věci anglicky a rukama nohama. Je vidět, že soutěž tady má tradici a rádi nás tu vidí.

Díky za rozhovor a těšíme se na zážitky z po druhém dni seznamovacích jízd.