Valda: „Začínajícím závodníkům rád poradím!“

Jedním z nejaktivnějších domácích soutěžáků byl v průběhu loňské sezóny otrokovický Pavel Valoušek junior. Vedle absolvování obou nejprestižnějších českých šampionátů se představil i na Jänneru a Saturnusu a v Sedlčanech si dokonce odbyl svoji rallycrosovou premiéru. Neméně pestrá byla sestava jím osedlaných vozů, kdy vedle tradičního lanceru došlo i na speciál Super 2000 a dokonce i k zavzpomínání na zlatou éru WRC.

V sezóně 2009 jsi soutěžil na několika frontách a absolvoval jsi oba nejprestižnější domácí šampionáty. Jak náročné to bylo a můžeš porovnat úroveň a taktiku v MMČR a sprintech? Kterého výsledku si ceníš nejvíce a na který bys naopak nejraději zapomněl?

„Ano, loni jsme se zúčastnili hned tří šampionátů. Zajistit starty v MMČR, MČR sprintrally a také ve středoevropském zónovém seriálu bylo po všech stránkách velmi složité. Jsem rád, že se nám podařilo předsezónní plán dodržet a odjeli jsme všechny soutěže. Chtěl bych proto poděkovat všem reklamním partnerům a lidem podílejícím se na našich startech, především panu Janu Varmužovi a jeho firmě Delimax. Bez nich by byla loňská sezóna jen těžko zvládnutelná. Velké díky patří také panu Michalu Mládkovi a jeho týmu R.A.M. Racing Activities Mládek za vynikající přípravu vozu pod vedením šéfmechanika Aleše Homolky. Za skvělé výkony děkuji Zdendovi Hrůzovi, jemuž samozřejmě patří polovina výsledku, za pomoc a organizaci pak mému tátovi a celé rodině.

Styl závodění je v obou domácích šampionátech naprosto odlišný. Ve velkém mistráku musí člověk rozložit síly a mít v hlavě při té rychlosti i trochu taktiky. Naopak sprinty vyžadují jízdu naplno od prvních až do posledních metrů.

Velmi si cením loňské Barumky. Již v první etapě jsme měli velké technické problémy a sotva jsme dojeli do servisu, když nám na mostě u servisní zóny došel benzín. Přes velký propad pořadím jsme se ale nevzdali a bojovali jsme až do konce.“

Byl jsi jedním z mála pilotů, kteří vystřídali několik zcela odlišných vozů. Jak bys porovnal Tvoji „devítku“ s tou patřící Seznam týmu, a především pak techniku třídy N4, kategorie Super 2000 a specifikace WRC?

„Letos jsem opravdu startoval v mnoha autech. Co se týče specifikace, můj lancer je identický s tím od Seznamu. Mám na mysli tlumiče, řídící jednotku motoru a ACD, tedy díly, se kterými jsem měl již zkušenost ze svého vozu. Rozdíl byl jen v interiéru – v mém lanceru ho mám přizpůsoben mým potřebám a můj mechanik Alex ho krásně „vymazlil“. Co se týče N4 a Super 2000, jde o úplně odlišné kategorie a každé z těchto aut vyžaduje jiné ovládání. A WRC je samozřejmě WRC, k tomu není více co dodávat.“

S tvým lancerem startovali také Michal Hora na Barum Rally a tvůj otec v Jeseníkách. Jak moc jsi jim radil a jak jejich výkon hodnotíš?

„Myslím, že ani jeden z nich žádné extra rady nepotřeboval. S oběma jsem se svezl před závodem a poradil jim jen nějaké vychytávky, umožňující rychlejší souhru s autem. Musím říci, že mě oba opravdu velmi překvapili.

Michal jel na Barumce sériový benzín a od poloviny soutěže zajížděl rovnocenné časy s lidmi, pilotujícími lancery již léta. Je to dáno jeho vynikající jezdeckými schopnostmi, ale bohužel vzhledem k situaci panující v českých soutěžích musí sedět doma. Tento stav mě velmi rmoutí, a proto jsem udělal vše pro jeho alespoň ojedinělé starty. Je to můj velmi dobrý přítel.

Táta mě ovládáním auta také velmi překvapil. Vzhledem k tomu, že s novodobou technikou startoval naposledy v roce 1995, zvládl soutěž velmi dobře a postupně zrychloval. Osobně pro mě byly důležité jeho perfektní stopa a jízdní styl. Chyběla jen potřebná rychlost, která by se však podle mě během několika startů dostavila. Jak ale říkám, pro pokrok jsou důležitější stopa a styl a ty byly velmi dobré. Také onboardy dokazují, že táta měl auto pod kontrolou a pouštěl se pouze do věcí, kterým věřil a o to přesně jde. Někteří piloti totiž sice tu a tam zajedou dobrý čas, ale při pohledu na jejich stopu a ovládání auta se člověk nestačí divit. V tomto ohledu mě tedy táta potěšil a určitě pro něj nebylo jednoduché se s tímto startem vyrovnat. Myslím, že to zvládl.“

Vedle domácích startů jsi se dvakrát představil i v zahraničí. Jak se ti Jänner a Saturnus líbily?

„Jänner byl jako obvykle vynikající soutěží a mám ho moc rád již od mého prvního tamního startu. Jeho letošní absence v kalendáři mě moc mrzí, protože jsem se na něj velmi těšil. Na Saturnusu jsme v rámci reprezentace startovali poprvé a tamní pořadatelský tým mě velmi mile překvapil nadšenou organizací i nádhernými rychlostními zkouškami. Obě soutěže hodnotím jako jedny z těch vůbec nejlepších a na letošní Saturnus se velmi těším.“

Vím o tobě, že Jänner byl jednou z tvých srdcových soutěží. Co říkáš na jeho zrušení v roce 2010 a především na příčiny, například požadavek na osvětlení rychlostních zkoušek? Jak moc ti bude závodění na sněhu chybět?

„To je pravda. Jänner je pro mě opravdovou srdcovkou a je úžasný na sněhu i za sucha. Mám rád tamní rychlostní zkoušky, krajinu, pořadatele, prostě úplně vše. Proto mě velmi mrzí, že se nepodařilo zajistit jeho letošní zorganizování a to nejen za mě, ale i za pořadatele, kteří již měli téměř vše za cenu velkého úsilí i nemalých finančních částek připravené. Jen věřím, že v roce 2011 se Jänner Rallye opět pojede a držím pořadatelům palce, aby se jim vše podařilo. Co se týče oněch požadavků, nevím přesně, oč šlo, a tak se k tomu nemohu vyjadřovat.“

Velmi dobře sis vedl nejen na tratích erzet, ale též při tvém hostování v rallycrossu. Jak se ti kontaktní závodění a konkurence českého šampionátu líbily? Uvidíme tě v rallycrossu i v budoucnu a neplánuješ třeba přestup?

„Trvalý přestup určitě nezvažuji. Musím ale říci, že start v Sedlčanech jsem si opravdu moc a moc užil a atmosférou na rallycrosu jsem byl překvapený. Musím při této příležitosti poděkovat Pepíkovi Pátlovi a Ondrovi Benešovi z Mediasportu za možnost startovat s jejich pohárovou fabii. Velmi si této příležitosti vážím a doufám, že se třeba na Sedlčany domluvíme i letos. Hrozně mé láká vyzkoušet si také nejsilnější speciál Divize 1, který třeba v rámci evropského šampionátu pilotuje pan Koutný. Do rallycrosového kokpitu bych se určitě ještě rád vrátil.“

Před Barum Rally se na internetu objevila informace o tvém startu s fabií ještě před uveřejněním oficiální tiskové zprávy. Co vůbec říkáš na podobné spekulace? Ubližují ti či naopak pomáhají? Nebo se jimi bavíš?

„Musím říci, že každý portál by měl redukovat a také vybírat informace, které zveřejní. Jde o jednu věc. Pokud někdo z novinářů potřebuje cokoliv vědět, stačí zvednout telefon a zavolat mi, jestli bych měl čas na nějaký rozhovor. Neodmítnu ho a snažím se všem vyjít vstříc. Proč v tomto případě tito novináři, kteří se pod zprávu raději ani nepodepsali, ten telefon nezvedli a nezeptali se: „Valdo, proslýchají se tyto informace. Je možné něco z toho zveřejnit? Co je na tom pravdy nebo není?“ Rád bych jim k tomu poskytl svůj komentář a vše bych považoval za férové jednání. V tomto případě si náš hlavní partner pan Jan Varmuža a jeho firma Delimax zasloužili být těmi prvními, kteří tuto informaci zveřejní, a toto jim bylo uveřejněním spekulativní a ještě k tomu nepodepsané zprávy znemožněno. Každý by měl pochopit, jak velké peníze soutěže stojí a náš partner, jenž je ochoten je poskytnout, má právo informovat o podobných věcech jako první. V opačném případě mám obavu, že v budoucnu nebudou mít novináři v našem sportu o čem psát.“

Na fóru ewrc jsem se dočetl, že údajně pomáháš začínající závodnici se subaru. Můžeš se k tomu vyjádřit? A co si vlastně myslíš o ženách v rallye?

„Snažím se poradit všem začínajícím závodníkům, kteří mě o to požádají. Rád jim alespoň trochu usnadním cestu, kterou jsem si musel sám projít. Často má i pouhá rada velkou cenu a to znám z vlastních zkušeností. V začátcích jsem pomáhal Martinu Bujáčkovi, spolupracuji také s Honzou Černým a určitě se budu chtít někomu talentovanému věnovat i v budoucnu. S ženami v rallye nemám problém a k soutěžím určitě patří. Stačí si vzpomenout, jak rychle dokázala jet Kačka Trojanová.“

Mnoho let jsi patřil k organizátorům i účastníkům stále populárnějšího šampionátu sjezdu kol WBC. Z jakých důvodů tento šampionát končí? A je šance na jeho obnovení?

„Ano, šampionát WBC se svoji původní podobou skutečně končí. Naše zakládající trojka, tvořená Martinem Chudárkem, Ondřejem Kymlou a mnou, má už svých starostí a práce až nad hlavu a nejsme schopni věnovat se pořadatelství na sto procent. Proto už nemůžeme pokračovat. Navíc jsme do organizace investovali spoustu vlastních prostředků a ty se vrátily až dlouho po závodech. Každopádně šampionát získal velkou popularitu a uvidíme, jestli na tu tradici někdo naváže.“

Nyní trošku do minulosti. Tvůj spolujezdec Zdeněk Hrůza je dnes ve svém oboru uznávanou kapacitou, ale v době, kdy jsi ho angažoval přímo do šampionátu JWRC, mnoha lidem ještě příliš znám nebyl. Jak moc velký risk to byl? A jak jste se vůbec seznámili?

„Zdenda patří podle mého názoru v dnešní době mezi naše čtyři nejlepší spolujezdce, schopné absolvovat na sto procent jakýkoliv závodní program. Spolujezdec musí být dobrý ve spoustě kritérií a není to jen o práci v autě, ve které je Zdenda mimochodem špičkový. Nutné je jazykové vybavení a mnoho dalších věcí. Je pravda, že když jsem ho angažoval, neměl příliš zkušeností s rychlými auty. Vzhledem ke svému talentu se však adaptoval velmi rychle. Seznámili jsme se v roce 2004 při českokrumlovské rallye, kde jsme společně jeli špióny Martinu Prokopovi. Už tehdy jsem Martinovi radil nepouštět ho ze zřetele s tím, že z něj bude špičkový spolujezdec.“

Při Setkání mistrů v Sosnové utrpěl tvůj lancer výrazné kosmetické změny. V jakém stavu se nyní nachází?

„V Sosnové jsem při Setkání mistrů udělal naprosto zbytečnou a hloupou chybu a poslal jsem auto přes střechu. Tím jsem mechanikům přidělal práci navíc, za což se jim dodatečně velmi omlouvám. Auto je momentálně opraveno a prochází repasí před sezónou 2010. Myslím, že kluci ho opravili tak, že na něm nehoda nezanechá žádné následky.“

Závěrem se samozřejmě nemohu nezeptat na tvé plány pro rok 2010. Kde a s čím tě uvidíme?

„Na to ještě momentálně neumím odpovědět. Připravuji se na sezónu se svým Mitsubishi Lancer EVO IX, které nyní důkladně repasujeme a chystáme se vyzkoušet nově homologované věci, především restriktor třiatřicet milimetrů oproti původním dvaatřiceti. Na svezení s našim lancerem se moc těším a jsem zvědav, o kolik bude s novými změnami rychlejší.“