Smůla, pojišťovny a kolečka pro diváky mě rozčílily

Nepříliš vydařenou sezónu má za sebou slušovický pilot Antonín Novák. Nemalou vinu na tom přitom mají i jiné osoby a instituce a tak jsme si s Tondou povídali především o tom, co ho rozčílilo. Jeho zlost je tak veliká, že se pustil do soudního sporu s pojišťovnou a do budoucna hodlá vybojovat lepší pojistné podmínky pro všechny soutěžáky.

Jak jsi s uplynulou sezónou spokojen? Tvoji prioritou byl sprinterský šampionát, ovšem v jeho úvodu jsi byl nucen několikrát odstoupit a poté jsi několik podniků vynechal. Proč?

„Sezóna 2009 se pro nás nesla ve znamení technických problémů, které byly později většinou odhaleny jako haléřové záležitosti. Vše začalo již na úvodní rychlostní zkoušce Valašské Rally prasklým klínovým řemenem. Mávli jsme nad odstoupením rukou, vše omluvili přílišným přepnutím řemene a více se tím nezabývali. Až později byla odhalena chyba v nepatrně vychýlené řemenici a při vysokých otáčkách neměl řemen šanci vydržet.

Jinak nás značně omezila ekonomická krize. Postihla i našeho největšího reklamního partnera, závislého svoji výrobou na automobilovém průmyslu, odešli někteří další sponzoři a sehnat nové bylo nereálné. Úbytek finančních prostředků potřebných na repasi a preventivní výměnu dílů pro naše saxo, se projevil na mých výkonech a nutnosti auto hodně šetřit. Nemohl jsem jet s maximálním nasazením a to mě moc mrzelo. Vidinu případných následků po havárii jsem nemohl vypudit z hlavy a raději jsem několik podniků vynechal.“

Velmi kuriózní poškození vozu jsi utrpěl při Rally Vysočina. Co se vlastně odehrálo?

„Události z Telče mě rozzuřily snad úplně nejvíce. U tohoto tématu bych rád chvilku setrval a rozpoutal tím diskusi. Podobná věc totiž může potkat kohokoliv z nás – závodníků. Na Vysočině jsme se saxem spadli v jedné zatáčce předními koly do příkopu a nemohli vyjet. Jelo se za hustého lijáku a kolem trati nebylo moc diváků schopných vytlačit nás zpět na trať. Našemu autu jinak nebylo vůbec nic. Udělali jsme tedy s Jirkou to, co předepisují řády – dali jsme před zatáčku výstražný trojúhelník. Pořadatel nacházející se poblíž nahlásil na dispečink naše odstoupení a oznámil nepřekážející vozidlo a průjezdnou trať. S Jirkou jsme zaujali bezpečná místa a čekali na průjezd ostatních posádek a konec rychlostní zkoušky. Napohled bylo zřejmé, že mnoho jezdců po spatření výstražného trojúhelníku zpomalilo a projelo s rozumem. Asi po čtyřiceti minutách se však odehrál zážitek jako z děsivého snu. Jedna posádka z hloubi startovního pole, které je zřejmě význam trojúhelníku utajen, vlétla do zatáčky naplno a bez respektu a nám saxo proměnila v hromadu šrotu.“

To muselo být opravdu k naštvání. Rozhodl ses situaci nějak řešit, třeba žádat náhradu škody po pojišťovně?

„Tím, že jsem si poškození vozu nezpůsobil sám, nastala otázka, kdo je za nehodu zodpovědný. Tajemník ani ředitel soutěže nám nebyli schopni doporučit správné řešení a omezili se na sepsání protokolu s odůvodněním, že vše musí být projednáno s pojišťovnou viníka. S touto domněnkou jsme odcházeli z ředitelství, avšak později se ukázala platnost povinného ručení závodních vozů pouze mimo tratě rychlostních zkoušek, tj. na přejezdech po normální silnici a nikoliv na uzavřené trati. Pojišťovna proto vše zamítla a přehodila celou záležitost na pojišťovnu pořadatele soutěže. Zde vznikl další problém a já hodlám jít tvrdě za změnou pojistných podmínek. Platíme si pojistku před startem každé rallye, a proto chci tento problém projednat s panem Singerem a Asociací jezdců rally, protože může postihnout každého z nás.

Pojišťovna doporučená Federací automobilového sportu všem pořadatelům soutěží by měla hradit škody způsobené závodními vozy na majetku třetích osob. Do této kategorie patří všichni, kteří nejsou účastníky závodu. Proto i tato pojišťovna odmítla plnění s tím, že my nejsme třetí osoba, ale účastníci rallye a tím do této kategorie nepatříme. Jdu s touto pojišťovnou do soudního sporu, protože my už v osudné chvíli nebyli účastníky závodu, ale odstoupenou posádkou stojící mimo trať a plně respektující řády. Když to shrnu, za nehodu není podle pojišťoven zodpovědný nikdo, takže já si opravu zdevastovaného auta musel zaplatit ze své kapsy, aniž bych si škodu způsobil.

K tomuto řeknu ještě několik příkladů. Například budu měnit defekt někde na trati a sejme mě další auto. Nebo odstoupím na Barumce již v úvodní etapě a na druhou se budu dívat s autem na vleku, někdo přežene zatáčku a vletí mi do něj. Jak bude pojišťovna reagovat? Odstoupit v nepřehledném místě můžete velmi často a ne vždy musí být poblíž lidé, kteří vám pomohou dostat se do bezpečí. Právě pro tyto případy si pojištění, a nikterak levné, platíme a proto je potřeba vše nějak vyřešit. Je nutné najít pojišťovnu ochotnou tato rizika nést a ne nějakou bezejmennou, doporučenou Federací automobilového sportu, protože právě FAS by měl tento výběr činit s ohledem na posádky.“

Na jednom z onboardů jsem viděl, že k podobné situaci nebylo daleko i na posledním podniku – Mikuláš Rally Slušovice.

„Ano, ve Slušovicích jsme mohli opět skončit námi nezaviněnou havárii. Vše je krásně vidět na mém onboardu na slušovickém okruhu, který je ke stažení v sekci videa na mediasportu. Jezdec Bujáček udělal ve výjezdu zřejmě hodiny a jel se otočit přímo proti nám do protisměru. Chtěl bych tímto podotknout, že i když šlo o show a mnozí z nás to tak pojali, měli bychom podobným rizikům předcházet. Pokud se totiž budou dělat nesmyslná kolečka pro diváky a dojde k ohrožení ostatních účastníků, případně ke střetu, opět se bude těžko hledat viník. Tato riskantní kolečka dělalo i mnoho dalších jezdců, včetně těch zkušených a nejednou nedošlo ke kolizi jen zázrakem. Bujáčkovi jsme se vyhnuli jen o centimetry a já se až do cíle soutěže bál, abych nepotkal dalšího z těchto bavičů. Něco podobného se stalo i Pavlu Valouškovi na Pražském rallysprintu, kde to mezi ním a Vojtou Štajfem smrdělo možná i větším crashem. Pavel se šel po závodě Vojtovi chlapsky omluvit a tak to má být – stát se to může každému. Já se od jezdce Bujáčka dočkal omluvy až později v jeho tiskové zprávě.“

Počínaje Vyškovem jsi přesedl do mnohem modernější techniky Suzuki Swift S1600. Jak rychle ti trvala aklimatizace? A mohl bys oba nádherné vozy porovnat?

„Po telčských událostech se můj rozpočet ještě více zkrátil. Rozhodl jsem se již se saxem nepokračovat a dohodli jsme se s majitelem auta, že ho prodá. Vzhledem k mému časovému vytížení jsem se raději rozhodl pro pronájem jiného vozu a volba padla na swifta z dílen JM Engineering. Sezónu jsme dokončili s tímto technicky mnohem modernějším vozem. Rozdíl jsem cítil především v podvozku a potěšila mě též rozumná cena a havarijní pojistka. Poprvé jsme se swiftem startovali ve Vyškově. Po kratičkém seznamovacím svezení jsme proto jeli opatrně. Rychlé sžívání nám neulehčila ani mokrá trať, na níž to je vždy složitější. Vsetín už byl o něco lepší, vyjma dvojitého defektu v závěru soutěže, který nás vyřadil ze hry o přední umístění. Opravdu jsem toužil alespoň po pěkném dílčím výsledku, protože v klasifikaci šampionátu nám již o nic nešlo.“

Nyní se vraťme trošku do minulosti – patřil jsi k účastníkům již neexistujícího Škoda Fabia Cupu. Jak na pohárové soutěžení a tamní partu vzpomínáš? Vídáš se stále s některými bývalými soupeři?

„Na Fabia Cup mám při zpětném pohledu jen ty nejlepší vzpomínky. Začínal jsem v něm svoji jezdeckou kariéru, potkal řadu nových kamarádů a pěkně jsme si zazávodili na identických vozech, bez možnosti výmluv na techniku. Velkým lákadlem pro samotné jezdce byly i prestižní ceny. V tomto duchu oceňuji fakt, že přes soupeření jsme tvořili jednu velkou partu a v případě nouze si vzájemně pomáhali. Po skončení projektu se naše cesty rozdělily – někteří závodí dál, jiné už na trati erzet nevídáme. Mirek Levora junior už bohužel není mezi námi. Ironií je, že právě jeho otec celý pohár od začátku vymyslel a realizoval. V kontaktu jsem zůstal jen s mým dobrým kamarádem Michalem Horou.“

Závěrem se tě samozřejmě musím zeptat na tvé plány pro rok 2010. Tušíš už, kde a s jakým vozem tě budou moci fanoušci vídat?

„Po důkladném propočítání všech nákladů jsem se rozhodl vozidlo si raději pronajímat, než ho vlastnit a servisovat. Příští sezónu hodláme setrvat ve sprintech a soutěžit s Citroënem C2 S1600 od Tondy Tlusťáka. Pokud to finance dovolí, moc rád bych startoval i na domácí Barumce.“