Soutěže jsou pro mě relaxací

Severočech Jaroslav Houba k soutěžím přičichl už v dětství a na vlastní oči zažil zlatou evropskou éru Rallye Škoda. Koncem roku 2005 vstoupil do rallye nejdříve jako sponzor posádky Jan Sýkora – Martina Škardová. V závěru letošní sezóny si pak splnil svůj sen a usedl na sedadlo spolujezdce vedle Honzy. Nejdříve dvakrát při podnicích Rallye Cupu v roli předjezdců, a poté na Pražském Rallysprintu v ostré soutěži.

Pocházíš z Liberecka, které má dlouholetou rallyovou tradici. Byly soutěže tvým koníčkem již od mládí? Kdy a kde ses s nimi vlastně poprvé seznámil?

„Poprvé nás, tedy mě a bráchu, vzal na rallye táta někdy v pětasedmdesátém. V té době se jezdila spousta soutěží a my pravidelně objížděli Smědou, Frýdlant a pochopitelně velmi prestižní Škodovku. Dodnes mám v živé paměti neopakovatelné kouzlo nočních erzet a tehdejší velikány, Václava Blahnu s Lubislavem Hlávkou, Belgičana Roberta Droogmanse, či Vladimíra Hubáčka s jeho legendární modrou alpinou. Byly to nádherné časy a mezi erzetami jsme potkávali nejen posádky, nýbrž i neméně chvátající servisní a doprovodné vozy. Na soutěže jezdím od té doby bez přestávky vlastně až dodnes.“

Firma Auta 24, jejímž jsi spolumajitelem, vstoupila do soutěží koncem roku 2005 jako sponzor posádky Jan Sýkora – Martina Škardová. Jak se zrodila vzájemná spolupráce?

„Vše „zavinil“ Pepa Zimmermann, který měl kamaráda – závodníka. Vůbec jsem tehdy nevěděl, o koho se jedná. Honzu jsem potkal náhodně asi dvakrát u Pepy v dílně, aniž bychom se znali. Najednou Syky vyhrál třídu A5 na Labské Trotina Rally a Pepa za mnou přišel se slovy: „Honza nás přijede svézt s feldou.“ Byl listopad a mrzlo až praštělo. Našli a uzavřeli jsme si odpovídající trať a bylo v podstatě hotovo. Pěkně jsme se svezli a ještě dvakrát přes zimu akci zopakovali. Od té doby jsme si se Sykym začali telefonovat a spolupráce byla na světě.“

Jak vzpomínáš na Honzovo závodění se zmíněnou áčkovou felicii?

„S feldou řádil Honza asi více než s myšákem. Problémem byly jen věčně praskající poloosy – z těch jsem byl vždycky hotový. Především se ale v té době vše odvíjelo v takovém tom přátelském duchu a ani na velkém mistráku nebylo problémem vzájemně si vypomoci se soupeři ve třídě třeba radou, nebo zapůjčením nářadí, či náhradních dílů. Dnes si něco podobného mezi těmi „velkými kluky“ nedovedu vůbec představit…“

Během pětileté spolupráce se Honza s Martinou vypracovali mezi přední a populární posádky. Jak obtížná byla cesta vzhůru? A který jejich výsledek je pro tebe osobně tím nejcennějším?

„Samozřejmě to mnohdy nebylo ideální a několikrát jsme se i nepohodli. Se Sykym je to hlavně o psychice. Spoustu věcí řeší v době, kdy už má být koncentrován jen na soutěž. Zpočátku jsem netušil do čeho jdu, ale dnes už se tomu jen směji. Příjemné rovněž jednu dobu nebylo časté vysvětlování sponzorům, proč se zase odstoupilo.

Nesmím ale zapomenout ani na Martinu. Ona je neméně důležitou částí posádky, je s ní ohromná legrace a mnohdy se až divím, že snese snad cokoliv. Především je ale často ve fotogaleriích na internetových stránkách a to je zase moc dobře z mediální stránky.

Dnes už je můj vztah s Honzou a Martinou úplně jinde. Spoustu jsme společně prožili a stali se z nás vynikající přátelé. Největším úspěchem je samozřejmě vítězství na loňských Lužičkách, dále čtvrté místo ve sprintech v tomtéž roce a letošní šestá příčka na zkrácené Bohemce.“

Postupem času bylo logo Auta 24 k vidění i mezi partnery Thermica Rally Lužické hory a na vozech posádek Václav Kopáček – Václav Dušek, Václav Kopáček junior – Petr Picka a Josef Zimmermann – Pavel Zalabák. Jak jsi byl spokojen s jejich výkony a plánuješ spolupráci s nimi i v budoucnu?

„Jako většina firem chceme být vidět a hojně divácky navštěvovaný motoristický sport k tomu poskytuje ideální podmínky. Proto jsme se stali partnery pořadatelů Thermica Rally Lužické hory, se kterými nás rovněž pojí přátelské vztahy.

Pepu Zimmermanna a Pavla Zalabáka bych příští rok rád viděl startovat s jejich pick-.upem častěji, než tomu bylo letos. Snažíme se jim trošku pomáhat a možná si s Pepou střihneme nějakou soutěž v roli předjezdců – třeba právě Lužičky.

Véna Kopáček junior? K němu není co dodávat a všichni jistě vědí o koho jde. Je to mladý, šikovný a skromný borec. Určitě také nějakou podporu do budoucna vymyslíme.“

Na většině podniků býváš osobně přítomen. Můžeš čtenářům přiblížit, co pro tebe taková soutěž obnáší? Jsi pouze v roli diváka, nebo se pro tebe jedná spíše o pracovní záležitost?

„Pro mě to vychází asi tak půl na půl. Nejvíce práce mám většinou již před soutěží, kdy sháním peníze a zařizuji pro tým logistiku, ubytování a další věci. Samotné soutěže si už většinou snažím užívat jako divák, byť ne vždy to jde hladce. Většinou vyrážíme společně s velkým kamarádem a dlouholetým fotografem Robertem Balcarem už ve čtvrtek, nebo dokonce ve středu. Projíždíme si trať, pohybujeme se na technických přejímkách a v servisních zónách. Přátelství tmelíme v hospůdkách většinou v místě ubytování (smích). Jen se obávám, že asi začneme vyrážet už v pondělí.

Každopádně pro mě jsou soutěže relaxací a to přesto, že řeším věci okolo Sykyho. Odpočinu si psychicky a přijde-li nějaké pěkné umístění, není si nač stěžovat.“

V závěru letošní sezóny ses třikrát převtělil do role spolujezdce. V Rokycanech a Kralovicích jste s Honzou jeli jako předjezdci. Kdo ti nejvíce v začátcích pomohl a poradil a jak sis oba podniky Rallye Cupu užil?

„Pochopitelně jsem se těšil moc a obě akce byly skvělé. Radila mi především Martina. Přestože jsme jeli pouze s tréninkovým autem, užil jsem si to parádně, snad vyjma infarktových situací v servisu, kdy například hodinu před startem začal Syky rozebírat ABS a ruční brzdu. Nebo když se mechanik Martin Chum otázal: „Necháme tam ten prasklej přední kotouč, nebo ho vyměníme?“ To jsem myslel, že se zabiji. Ani helmy v Martinině autě, zaparkovaném snad co nejdále od nás, mi stresu neubraly.“

Co rozpis? Stíhal jsi číst, nebo jsi jen sledoval okolí a mával divákům?:-)

„Snažil jsem se fungovat jako opravdový spolujezdec, a tak jsem samozřejmě četl. Byl jsem k tomu ostatně nucen i kvůli Sykymu, který si po předchozím večírku nepamatoval vůbec nic, natož pak nějakou trať. To se ale musíš radši zeptat jeho. Mávat divákům jsem nestíhal vůbec. Jen tak po očku jsem občas nějaké postavy zahlédl, ale mávat – to se prostě nedalo.“

Na Pražském rallysprintu jsi už Honzu navigoval v ostrém podniku a skutečném soutěžním voze. Jak se ti Praha líbila? A jak velký rozdíl byl mezi bílou tréninkovou „devítkou“ a ostrou červenou?

„Prahu jsem si užil fantasticky. Především Chuchle byla masakr. Měl jsi slyšet ty hlášky. Málem jsme tam přejeli nějakého fotografa. A stadion také pecka. Škoda jen potíží s brzdami po Chuchli a nefungující ručky. Kluci v servisu nám trochu pomohli výměnou kotoučů, ale ručka přesto brzdila minimálně.

Rozdíl mezi tréninkovou a ostrou „devítkou“ jsem cítil především v podvozku, brzdách a také při mnohem rychlejším odjíždění díky ALS. Rovněž elektronika je úplně jinde – prostě je to závoďák. Tréninkový lancer je autem koupeným v krámě, i když žere skoro jako ten ostrý.“

Jako velký rallyeový příznivec jistě sleduješ dění u nás i ve světě. Kterým posádkám kromě těch „tvých“ držíš palce?

„Mám rád Valdu se Zdeňkem Hrůzou a také Honza Černý, Jirka Sutr a Michal Hora jsou dost dobří. Příští sezónu budu hodně zvědav na Martina Prokopa jak si povede s fiestou.“

Můžeš stručně sdělit něco ze svého soukromí? Čemu se věnuješ, když zrovna nepracuješ či nezávodíš?

„V práci jsem většinou od rána do večera. Když se přece jen nějaký volný čas najde, jdu si občas zahrát s kamarády hokej, nebo florbal a také rád zajdu na pivko. Mám pětiletou holčičku, která zbožňuje Martinu Škardovou, a také vlastního koně. Ten je další zábavou a starostí zároveň.“

Závěrem tě poprosím o přiblížení plánů pro sezónu 2010 z pohledu Auta 24 a pak tvého soukromého. Uvidíme tě opět na některém podniku na „horkém“ sedadle?

„Nějaké plány na příští sezónu máme. Samozřejmě zůstáváme s Honzou Sýkorou a Martinou Škardovou. Osobně bych rád viděl Sykyho na startu všech podniků MMČR i MČR na českém území – Morava pro nás přece jen není obchodně tak zajímavá. A samozřejmě doufám, že s Honzou nějaký ten společný start opět vymyslíme.“