Evropa – to je jiný svět

Miroslav Janota (profil) měl sezónu 2009 původně strávit v roli mechanika Ctirada Hájka. Pak ale jeho kariéra dostala pořádné hodiny a obrátila se směrem k boji o mistrovský titul mezi historiky.

Když jsme se loni potkali na technické přejímce před Pražským rallysprintem, stahovala se nad Tvojí aktivní jezdeckou kariérou černá mračna. Jak se stalo, že nakonec bylo vše jinak a patřil jsi opět ke špičce mezi historiky?

Mirek: „Pro sezónu 2009 jsem se stal šéfmechanikem Ctirad Hájek Historic Team-u. Začínali jsme vlastně jen ve dvou – Ctirad jako jezdec a já jako jeho mechanik, starající se nejen o auto, ale i o celý chod týmu. Těsně před zahájením sezóny se Ctirad rozhodl startovat převážně v zahraničí a do role manažera angažoval Pavla Šubrta. Evropský šampionát zahájil výborným třetím místem na Vltavě, ovšem soutěž dokončil s poškozeným motorem a do nadcházejících podniků nebylo možné vůz opravit.

Druhým Ctiradovým startem byl Krumlov, který byl zároveň jedním ze dvou závodů, jichž jsem se měl v rámci naší spolupráce zúčastnit rovněž v roli závodníka. Zatímco Ctirad hned v úvodní etapě havaroval, nám se vcelku dařilo a naše průjezdy i dosažené časy Ctirada zaujaly natolik, že nám nabídl možnost startovat ve všech zbývajících podnicích historického šampionátu.“

Poté již následovala série čtyř vítězství, které tě katapultovaly mezi favority na zisk titulu.

Mirek: „První vítězství přišlo v Hustopečích, kde jsme si dokonce vysloužili i nominaci na hvězdu serveru ewrc. Přitom právě tento podnik byl pro historiky spíše utrpením. Naši kategorii přijali na poslední chvíli, protože se hledala náhrada za neuskutečněný Vyškov. Pořadatelům nelze upřít snahu vyhovět, ale výsledek se tentokrát dost minul účinkem. Časový harmonogram musel být narychlo přepracován a – jelikož historici nesmí jet šotolinové úseky - jedna erzeta nám byla zrušena úplně. Z těchto důvodů jsme startovali oproti soudobým automobilům o celých třicet minut později a na trati se pak často prodírali davy diváků. Já osobně jsem při volném průjezdu potkal i tři auta v protisměru.

No - a pak jsem zvítězil i v Třebíči, Krkonoších a v Příbrami.“

Které z těch vítězství má pro tebe největší váhu?

Mirek: „Cením si všech, a každá ze soutěží měla své osobité kouzlo. Kdybych měl ale vybrat jen jednu, byly by to především po jezdecké stránce Krkonoše. Na nich jsem se maximálně vydal a dosaženými časy jsem se poprvé v životě dostal do elitní společnosti jezdců v blízkosti špičky absolutního pořadí.“

Souboj o titul vyvrcholil až na závěrečném podniku v Jeseníkách, a na tebe nakonec zbylo „až“ stříbro.

Mirek: „Stejně jako po celou sezónu jsme se také zde přetahovali o vteřinky se Zdeňkem Tichým. Rozhodující ztrátu jsem nabral díky dvouminutové penalizaci obdržené za nepovolenou výměnu pneumatiky v časové kontrole, což mě pravděpodobně stálo mistrovský titul. Celá situace byla naprosto hloupá a existovat olympiáda v blbosti, jistě bych útočil na medaili. Tři sta metrů před časovkou jsme zastavili zkontrolovat tlaky v pneumatikách. Po rozjezdu nám vypadlo levé světlo, což jsem zaregistroval až ve chvíli, kdy jsem ho přejel zadním kolem. Po příjezdu ke stolečku časové kontroly pneumatika ušla. Mohli jsme buď odstoupit nebo risknout výměnu, což jsme také učinili a soutěž dokončili i za cenu penalizace. Na druhou stranu musím uznat, že Zdeněk Tichý a Jiří Horák podávali špičkové výkony a triumfovali naprosto po zásluze. Je docela zvláštní bojovat s borci přesně o generaci staršími. Ještě musím vzpomenout hlavního favorita třídy Luboše Tenkla. Nebýt celosezónních technických potížích jeho supervýkonného BMW, určitě by do boje o nejvyšší příčky zasáhl i on.“

Oproti minulosti jsi letos svoji jízdu nevyšperkovával tradičními smyky. Čím to?

Mirek: „V letošní sezóně jsem měl smyky od vedení týmu zakázány. S ohledem na jízdu na čas jsem si je prostě nemohl dovolit. Až mi mnohdy krvácelo srdce vidět v zatáčce dav diváků a nesmět to tam poslat. Ale slibuji, že se budu snažit zdokonalit natolik, aby mi má rychlost a náskok na soupeře občas dovolily diváky taky dobře pobavit.“

Na tvých úspěších má jistě velký podíl spolujezdec Pavel Stráský…

Mirek: „Ironií je, že Pavel patřil v době mých začátků k mým vzorům. Tehdy soutěžil jako řidič a pilotoval krásnou Škodu 130LR, po které jsem taktéž toužil. Zkraje roku jsme tak nějak náhodou hodili řeč a zrodila se fantastická spolupráce. Pavel mi ohromně pomohl svým precizním přístupem, sháněním dílů, organizačními schopnostmi a v neposlední řadě i zjednodušením a zpřehledněním rozpisu. Mohu se na něj prostě stoprocentně spolehnout. Trošku bych to přirovnal ke vztahu s ženskou. Tam to také musí přijít samo a ti dva si musí sednout. Za všechny výše uvedené schopnosti patří Pavlovi má obrovská poklona a poděkování.“

Historici jsou v Čechách na rozdíl od mnoha zemí přece jen poněkud na okraji zájmu. Jaký je Tvůj názor na jejich zařazení ve startovním pořadí mezi soudobá auta, o němž už bylo mnohokrát diskutováno a dokonce bylo několikrát realizováno v praxi?

Mirek: „Osobně mám s historiky v Čechách vynikající zážitky a s jejich provozovateli dobré vztahy. Jen je škoda, že nás je tak málo, což bych rozhodně nedával za vinu jen ekonomické krizi. Přesto vidím budoucnost veteránů optimisticky. Zařazení mezi soudobá auta jsem zažil několikrát a parádně jsem si to užil. Připadal jsem si rázem jako velký kluk. Natrvalo bych to ale rozhodně nezaváděl, protože naše chvilka slávy zároveň odsunuje zcela do pozadí a mimo zájem soupeře a kolegy se slabšími škodovkami. Pokud chceme naši kategorii zatraktivnit, musíme držet spolu a startovat pohromadě. To už by mi přišla zajímavější a logičtější varianta navrhovaná například Pavlem Šubrtem - startovat před hlavním polem. Bohužel tento návrh smetly ze stolu Federace automobilového sportu i Asociace jezdců, která vše zdůvodnila tím, že my se zadními náhony jedeme jinou stopu a špiníme trať. Co ale máme asi říkat my po průjezdu celého pole včetně silných čtyřkolek?

Za dané situace tak lze jen těžko očekávat nějaké výraznější navýšení počtu startujících v českém šampionátu kategorie Historic. Většina lidí sázejících na tyto vozy totiž raději upřednostní starty ve Volném poháru, kde si pěkně zazávodí.“

Máš nějaký zajímavý zážitek právě ze startů mezi soudobými vozy?

Mirek: „Určitě! Když jsem v Krkonoších přijel ke startu erzety mezi smečkou lancerů a můj kamarád Martin Hudec se mě zeptal co tam dělám, v klidu jsem mu odpověděl: „No závodím, stejně jako ty.“ Martin ale šťoural dál: „S tím pelechem se vrať do hrobu.“ Mě ale nerozhodil. „To víš, dnes se startuje podle výkonnosti a tak jedu před tebou,“ kontroval jsem. Pak se mnou Martin nějakou chvilku nemluvil… A já pak - nebýt penalizace - udržel své startovní pořadí i ve výsledkové listině.“

Zmínil jsi Volný pohár a tak se tě nemohu nezeptat, jak vzpomínáš na své začátky právě v amatérských soutěžích? Neuvažuješ třeba v rámci testování o účasti v některém podniku Rallye Cup-u?

Mirek: „Na soutěžích Volného poháru organizovaných Aloisem Janků jsem se škodovkou začínal a přes různé erzetky jsem postupoval až do Rallye Cup-u. Proto jsem samozřejmě na tyto soutěže nezanevřel a dění v nich stále sleduji. Jako licencovaný jezdec však již o startu v nich neuvažuji, snad jedině mimo pořadí jako V. I. P. předjezdec. Nepřijde mi totiž fér brát tamním účastníkům body a v době mých začátků jsem to také neměl rád.“

V úvodu našeho povídání padla řeč i na zákaz závodění historických vozidel na šotolině. Co Ty a nezpevněný povrch?

Mirek: „Mě toto pravidlo mrzí hrozně moc, protože již od svých závodnických začátků miluji šotolinu, sníh a tmu. Rovněž na vodě jsem ve svém živlu – prostě čím více to klouže, tím lépe. Dnešní historické vozy jsou ale přece jen uzpůsobené moderní době a s ohledem na vyšší rychlost mají snížené podvozky, takže bych vám všem přál vidět, jak vypadá podlaha jen po Jeseníkách. Je prostě na odpis. Jízdou na chvostu pole doplácíme na vytahaný bordel po hlavním startovním poli a auto máme na hadry i bez jízdy po klasických šotolinách. Ve snaze zamezit sklouznutí po nečistotách někdy nezbývá než to strčit do kraje zatáčky a to pak na „třináctkách“ pořádně zabolí jak jezdce, tak auto. Pavel v těch chvílích raději mlčí, aby si nepřekousl jazyk. Ale nechci si stěžovat – k soutěžím to patří.“

Jak složité je vlastně sehnat a provozovat vůz pro třídu Historic? A jak to vyjde finančně?

Mirek: „Vše je hodně odvislé od toho, o jakou značku a typ vozu se jedná. Já se například zpočátku velmi obával vsadit na vůz zahraniční výroby, ale kupodivu například Opel Kadett se ukázal výrazně levnější než třeba škodovky 130 LR. Zvláště když v dnešní době internetu stačí poslat po síti objednávku a do tří dnů máte k dispozici jakýkoliv díl. Zcela nové světlo Bosch na kadetta vyjde na tři tisíce korun, blatník se dá pořídit za tisíc, kola můžete použít jakákoliv mající parametry 6/13 nebo 8/13. Na „eleru“ vyjde jedno elektronové kolo na devět tisíc... Další výhodou kadetta je jeho kompletní závodní použitelnost, kterou bych přirovnal k našemu favoritu. Agregáty včetně náprav není nutné měnit a stačí je jen závodně upravit. Takže ačkoliv jsem tělem i duší škodovák a patriot, jedu dvoulitrového němce s výkonem 220 koní a 900 kilogramy váhy, protože právě s ním mohu při docela přijatelných nákladech vyhrávat.“

Jaké plány máš Ty a tým Ctirada Hájka pro příští sezónu?

Mirek: „Naši představou je zaměřit se především na podniky Středoevropské zóny a v případě příznivé finanční situace si dát na zkušenou i nějakou evropu. Letošní účast na Vltavě nám všem ukázala zcela jiný, krásný svět. Zatímco u nás závodí pět historiků, v evropském šampionátu okolo šedesáti. Jsou to prostě podniky pro historiky a to je znát. Všichni společně se účastní seznamovacích večeří a rautů a atmosféra je kouzelná. Protože si chceme soutěže užívat, máme starty venku v plánu. Bereme to všichni jako obrovskou výzvu a jdeme do toho s velkým respektem, byť rozhodně chceme dosáhnout co nejlepších výsledků. Každý si samozřejmě myslí, jak je nejlepší a úžasný, ale já jsem si dobře vědom nutnosti se pořád učit a zdokonalovat. Chci se věnovat i práci na fyzické kondici, protože pro rok 2010 jsme dostali kompletní angažmá a toho si ohromně vážím. Jsem totiž jedním z mála lidí, jimž se něco podobného poštěstí. Tuto zimu organizuje Ctirad soustředění na běžkách a na jaře se chytáme do Chorvatska věnovat se cyklistice. Rozhodně nehodlám tuto šanci zahodit nějakým flinkáním a nedbalostí. Máme skvělé mechaniky dávající soutěžím celé srdce a dokonce jich máme nadbytek, že musíme občas některé odříkat. Chceme se ale zavděčit všem a tak příští rok zřejmě budou rotovat. Ve funkci manažera pak Pavla Šubrta nahradil zkušený Jan Možný. Co se týče techniky, v Evropě budeme startovat se Ctiradem oba a v domácích podnicích budu mít k dispozici oba totožné kadetty. Splnění těchto snů je pro mě obrovským štěstím a tak to hned musím pro jistotu zaklepat.“