Velký příběh malého auta - Mini Cooper S

Je jednoduché dohledat, že první sezona světového šampionátu v rally pod hlavičkou Mezinárodní automobilové federace (FIA) se konala v roce 1973. Co se však dělo na rallyové scéně před tímto rokem? Situaci v těchto letech přesně vystihuje věta ze slavného dokumentárního videa Too fast to race: Fifty years ago, the sport of rallying was more for fun than profit. (Před padesáti lety se rally jezdilo spíše pro zábavu než pro zisk.) Asi první automobilkou, která se rozhodla využít rally pro zviditelnění byla British Motor Corporation (BMC) se svým modelem Mini Cooper S. Ale pěkně od začátku.

Zdroj: en.wikipedia.org

John Cooper, který byl v roce 1946 spoluzakladatelem Cooper Car Company (malá firma stavějící závodní automobily, která se proslavila především ve Formuli 1) spatřil potenciál v malém lidovém autě Mini (vyráběné od roku 1959) za účelem závodění. Designéru Mini (Sir Alec Issigonis) se myšlenka jeho kamaráda vytvořit závodní automobil z lidového auta moc nezamlouvala, ale John Cooper dokázal přesvědčit vedení BMC a tak v roce 1961 vznikl automobil Mini Cooper - "sportovní" verze Mini. V roce 1963 spatřila světlo světa vylepšená verze tohoto modelu - Mini Cooper S. Tento model měl motor o objemu 1071ccm, výkonu 70hp a byl schopen zrychlit na 100km/h za 13s. Zajímavostí byl posilovač brzd a kotoučové přední brzdy. V průběhu roku 1964 se přešlo na motor o objemu 1275ccm a 76hp.

A nyní zpět k rally. První vítězství si mini připsalo na Tulip Rally (nizozemsky Tulpen Rallye, která se jezdí dodnes, oficiální stránky soutěže http://www.tulpenrallye.nl/) v roce 1962. Za volantem přitom seděla Pat Moss, sestra Sira Stirlinga Mosse, známého britského závodníka F1. Do konce roku nasbíralo Mini celkem 153 vítězství v rally.

Největší rallyovou událostí bylo vždy bezesporu Rally Monte Carlo. Úspěch Mini na této soutěži přišel záhy když v roce 1963 obsadil finský jezdec Rauno Aaltonen třetí místo. V těchto letech prošlo rally velkým vývojem, když mnoho týmů se začínalo přeměňovat na profesionální. V roce 1964 nasadila automobilka BMC na Rally Monte Carlo hned 6 továrích Mini, přitom dalších 24 těchto automobilů bylo řízeno soukromníky. S továrnou podepsal například Patrick "Paddy" Hopkirk (Severní Irsko), Rauno Aaltonen (Finsko), nebo Timo Makinen (Finsko, není nijak příbuzný s Tommi Makinenem). Tovární Mini Cooper S s novým motorem o objemu 1275ccm byl vyladěn na 100hp.

Zdroj: mk1-performance-conversions.co.uk, Monte Carlo 1964

Rally Monte Carlo v roce 1964 mělo celkem 4000km a závodilo zde 277 posádek. O konci éry amatérského rally svědčil nespočet továrních týmů, které nasazovaly monstra jako Ford Falcon V8 o objemu 4,7 litru, nebo Mercedes-Benz 300 SE. Citroën přivezl čtyři modely DS 19s. Této rally se zúčastnil i Pauli Toivonen s vozem Volkswagen 1500S, otec později nešťastně zesnulého Henriho Toivonena.

Zdroj: imageshack.us, Monte Carlo 1964 - Ford Falcon, Bo Ljungfeldtem

Očekávalo se, že výkonné Fordy všem ujedou, ale Paddy Hopkirk se se svým Mini držel na konci prvního dne jen 16 sekund za vedoucím Fordem řízeným Bo Ljungfeldtem (Švédsko). Po třech dnech závodění dělilo tyto dva jezdce v té době zanedbatelných 65 sekund, ale to se mělo změnit s příchodem noci a legendární Col de Turini. Rozměry a vysoká hmotnost Fordu Falcon byly v klikaté trati stoupající do výšky 1607m.n.m. jasnou nevýhodou. Navíc v té době nefungovalo rozdělení automobilů do tříd takovým způsobem, jako dnes. Automobily se silným motorem dostávaly vysoké časové penalizace a proto musely být o to rychlejší. Rázem se tak do čela dostal Paddy Hopkirk se svým Mini. Závěrečná rychlostní zkouška se konala na Monatském závodním okruhu. Bo Ljungfeldtem nadělil Paddymu půl minuty, ale ani to nestačilo k vítězství Fordu. Z vítězství se tak poprvé v historii mohl radovat Patrick "Paddy" Hopkirk a automobilka Mini. Malé britské autíčko se tak ihned stalo legendou.

Zdroj: mk1-performance-conversions.co.uk, Monte Carlo 1966

Vítězství Mini se opakovalo i v roce 1965 (Timo Makinen). V roce 1966 obsadili Mini dokonce celé pódiové umístění v pořadí Makinen, Aaltonen a Hopkirk, ale poté přišlo jedno z nejspornějších rozhodnutí v historii Rally Monte Carlo. Přídavné světlomety na vozech Mini prý nesplňovaly homologační předpisy. Z vítězství se tak mohl radovat Pauli Toivonen, tentokrát jedoucí na Citroënu DS 21. Je však nutno podotknout, že u jeho Citroënu byl shledán podobný problém se světlomety, Citroën však trestu unikl. Poslední vítězství Mini v Monte Carlu přivezl Rauno Aaltonen v roce 1967.

Pokud vás zajímají technické detaily Mini více do hloubky, jistě byste měli navštívit následující stránky, kde naleznete dobové technické a tuningové příručky: mk1-performance-conversions.co.uk

Detaily jako kdo řídil ten který vůz s určitou poznávací značkou na dané rally jakožto další historické informace o Mini:

www.minispace.co.uk/mini
www.smithmaps.fsnet.co.uk/worksmini.htm