Salou - nejen úterní přípravy v servisu

O něděli toho není z hlediska rallyfanouška moc co říci, byli jsme pouze za kulturou, kvůli které jsme nestihli zajet do servisu. Z letmého pohledu při projíždění kolem servisu jsme stejně odhalili, že se tam toho zatím moc neděje, pouze najíždějí servisní trucky.

Pondělí jsme si za to vynahradili. Vyrazili jsme relativně pozdě dopoledne na najíždění RZ, abychom se vyhnuli velkému provozu seznamovacích jízd. Zvolili jsme pro začátek RZ 13/16, jehož součástí je i shakedown. Shakedown bude v rámci této zkoušky na začátku. Při hledání shakedownu, který jsme neměli v navigaci, jsme objevili, že se ve Španělsku nepoužívá značka zákaz vjezdu, španělé používájí z obou stran značku zákaz vjezdu – jednosměrná ulice.

Část rychlostky 13/16, na které se zítra odehraje shake, je totiž pravděpodobně soukromou cestou a bude otevřen až při shakedownu samotném (možná již včera a dnes o seznamovačkách, ale to jsme nezkoušeli). Na trať jsme z části viděli, jelikož vede podél hlavní silnice N420 z Reusu směr Falset.

Rozhodli jsme se projet si RZ13/16 od konce shakeu dál. Úzká silnice s hladkým relativně novým asfaltem vede přibližně po vrstevnicích kopců, je velice klikatá, na jedné straně kopec, na druhé svodidla. Silnice se klikatí mezi kopci, místy je vidět železniční mosty, krásné staré mosty, před cílem se jede nad vodní nádrží Embalse de Riudecanyes. Po projetí této klikaté zkoušky jsme přejeli na RZ 14/17. Tato zkouška je lokalizována do kopců, chybí zde kovová svodidla, jsou tu místy staré kamenné zábrany. Zkouška začíná nevinně, následně se ale před člověkem otevře výhled do krajiny, je to neskutečné. Výhled z kopců do údolí daleko pod vámi, kolem silnice spousty skal a skalních výčnělků.

Patnáctou zkoušku jsme vynechali, přestože musí být taky krásná, ale nedá se dostat někam dovnitř tratě, aby se dalo přesunout jinam. Přejeli jsme tedy na nejdelší zkoušku soutěže, třicetiosmikilometrovou RZ 7/10 El Priorat – La Ribera d'Ebre. Zde se lze dostat na 5 míst uvnitř RZty. Divácky hodně obsypaná bude určitě vracečka u města El Molar, kde už v pondělí byly nápisy na silnici povzbuzující domácí borce. Zkoušku jsme absolvovali přibližně za hodinu. Střídaly se rychlé úseky s technickými zatáčkami na čistém asfaltu. Bylo to hodně moc dlouhé, sobota bude náročným dnem, kde se projeví, jak jsou jezdci připraveni.

Osmou RZ jsme z časových důvodů opět vynechali a přesunuli jsme se na RZ 9/12. Vynechali jsme prvních cca 6 kilometrů, kam bychom si museli zajet. Projeli jsme si zbývajících patnáct kilometrů. Tahle zkouška má asfalt velice hrubý, silnice je široká a jelo se mi po ní moc příjemně, bylo to takové hodně plynulé, zatáčky na sebe krásně navazovaly. Tato zkouška se mi líbila možná nejvíc z celého pondělního svezení.

Jelikož jsme zkoušek objeli opět příliš, nestihli jsme ani v pondělí zavítat do servisu. V plánu pro úterý předběžně bylo zajet se podívat, jak se posádky seznamují s tratěmi, konkrétně na RZ 1/4 a následně přejet za trochou kultury do města Cambrils, kde se nachází nádherný rybářský přístav, závěrem pak navštívit servis. Úkol jsme splnili s prémií v podobě projetí RZ 1/4.

Na start RZty jsme se museli vyšplhat autem nad město Alforja (384 m.n.m.) do nadmořské výšky 808 metrů. Rychlostka pak dále stoupala ještě výš po nikterak extrémě klikaté silnici do přibližně 950 metrů k vysílačům, které jsme viděli od startu z dálky a následně jsme se k nim zběsile přibližovali, jelo se po vrcholu kopce až k oněm vysílačům, kde se zkouška začala rapidně měnit. Klikatá serpentinovitá trať až do cíle, kde jsem si málem zauzlovala ruce a neskutečný sešup z kopce dolů. Zatáčka za zatáčkou, levá vracečka do pravé a pořád a pořád dokola. Velice úzké. Do údolí to byl hukot.

Následně jsme přejeli do přístavu Cambrils, kde jsme si prošli kompletně přístav a vyfotili mnoho mořských vln, které byly pro plavce až příliš velké, ale pro můj fotoaparát naprosto ideální. Měli jsme tu jedinečnou možnost shlédnout zazimování jedné jachty jakožto přesunutí nadměrného nákladu z přístavu kamsi do neznáma. Byla to veliká šou pro širokou diváckou veřejnost.

Jelikož jsme se neodvážili dojít po jedné straně přístavní hráze až na samotný konec, zkusili jsme druhou stranou prolézt co nejdál to šlo. Dokázali jsme to a přes všemožné značky vstup zakázán jsme po hrázi přístavu prošli až k červenému majáku, kde na nás spadly první dešťové kapky. Tou dobou jsem si pořád ještě říkala, že se počasí umoudří a trvaleji pršet nebude, opak byl ale pravdou. V tuhle chvíli již ale neprší a teplota vzduchu se pomalu vrací k normálu.

V přístavu bylo najednou velmi činorodě. Trefili jsme se totiž do doby, kdy přistávaly rybářské lodě a začala šou. Rybáři po přistání u mola začali ryby třídit, turisti si je fotili a sem tam využili i možnosti nějakou tu rybu si koupit. Většina ryb ale putovala do překladiště, kde je dělníci nandali do polystyrenových beden s ledem a po běžícím pásu je přemisťovali na palety a následně chystali na naložení do kamionu, již čekajícího před rybárnou.

Po této kulturní vložce jsme se autem přesunuli podél pobřeží do Salou, kde jsme konečně našli příležitost a vhodný čas pro návštěvu servisu. V servisu bylo taktéž velice rušno. Přestože už se den chýlil ke konci, probíhala zde pilná příprava na nadcházející soutěž. Tým Munchis stany teprve stavěl a všude po servisu se pohybovaly kamiony a zejména úžasné vysokozdvižné vozíky v barvách citroenu, fordu. Logistika servisu musí být velice vypracovaná. Všechny potřebné věci roztříděné v přepravních koších se postupně přemisťovaly z kamionu na svá místa.

Přiližně uprostřed servisu je zbudováno zázemí pro hosty týmů Ford a Citroen. Ford má sice VIP zázemí veliké, ale kam se hrabe na Citroen! Obrovský dvoupatrový stan s dvěma býky na střeše právě čistili čtyři muži kartáči a hadry. I v prostorách vyhrazených pro pořadatelský tým WRC, známých šedivých stanech a vozech s černými nápisy se čile pracovalo.

Okolo juniorského týmu Citroenu a stanoviště Pettera Solberga jsme prošli k tradičním bílým stanům produkčních vozů. Překvapilo mě, že Jevgenij Novikov změnil barvy na typicky červenobílou. Petterova C4 vypadá v černobílé také moc pěkně. Vozy Sorda a Loeba byly na noc „zazimovány“ červenou „peřinou“.

Již připravený servis byl u týmů JWRC, Prokop i jeho konkurenti ze Suzuki a Renaultu jsou na místě. Dál jsme prošli k pětici žlutých Pirelli Evo X, které jsou umístěny ve velmi úzké uličce, což znamená, že bude pravděpodobně nepřístupná. Z druhé strany uličky je zaparkován mimo jiné vítěz PWRC z Řecka Athanasoulas, tentokrát nikoli s Fabií S2000, ale s Fiestou R2. V další řadě je zaparkován například Němec Gassner junior.

Nachystány jsou již i stánky s propagačním materiálem k soutěži i k týmům. Překvapilo mě, že se pořád ještě prodávají trička a čepice zrušeného týmu CRT. Dnes se chystáme opět za kulturou, tentokrát do Barcelony. Zítra shakedown a následně jestli vše klapne jak má, bychom rádi projeli RZ 2 a 3 a večer na slavnostní start.

Okolo rampy projíždíme denně, je znatelně vidět, jak práce na přípravách gradují. Včera odpoledne se již rozmísťovaly a smontovávaly zábrany kolem rampy, stánky se všelijakými suvenýry okolo čile rozrůstají. Pořadatelé a město vůbec očekává velký nápor diváků a fanoušků rally. Podél tratí jsou ve velké míře rozmístěny betonové či kovové zábrany, v diváckých místech je to extrémně znát. Tratě jsou naprosto totožné s loňským rokem, takže při najíždění bylo jasně vidět vybržděné stopy po pneumatikách. Je to zvláštní, vést dva roky po sobě tratě po naprosto identických místech.