Martina na druhou a jejich krůčky k rally

Na konci loňské sezóny jste si mohli všimnout (a mnozí si všimli!) že se mezi závodníky objevila fungl nová, navíc dámská posádka - Martina Daňhelová a Martina Zikmundová.

Tak nemohu začít jinak, než jak jste se vlastně k rally dostaly?

Martina Zikmundová, navigátorka: Vždycky jsem měla hezký vztah k autům, navíc jsem se narodila v Klatovech a vyrostla v Nalžovských Horách, takže rallyovém kraji. Nicméně k rally jsem se dostala jinak: zamilovala jsem se do závodníka a začala rally fotit, abych mu mohla být na blízku. Blázen. Když jsem zjistila, že nejsem jediná, koho „má rád“, potřebovala jsem na pořádně zlomené srdce náplast. Náplast v podobě focení nepomáhala, tak jsem se rozhodla rovnou pro baypass: licenci.

S horkou, týden starou licencí jsem s Jiřím Kulhanem odjela svůj první závod Rally Agropa Pačejov (díky, Jirko). Ani jeden z nás netušil, co bude následovat. Můj sen byla dámská posádka, proto jsem nadšeně přijala návrh Marti Daňhelové.

Martina Daňhelová, pilotka: S rally jsem se poprvé seznámila v šesti letech, když se z ničeho nic okolo dědovy chalupy na Šumavě proháněla burácející auta s čísly. Táta byl vždy velký fanda rally a bral nás sebou na RZ, kde jsme vystávali za každého počasí. Jelikož pocházíme z Českého Krumlova a přátelíme se s týmem ČK Motorsport, byl pro nás sen odjet Rally Český Krumlov jako předjezdci. Proto jsme se v létě 2008 přihlásili (já a táta) do rally školy. Zde jsme se potkali s Marťou Zikmundovou ještě nic netušící, co nás spolu čeká.

Po absolvování školy mi začalo vrtat hlavou, na co licenci vlastně mám?! Byla jsme tak natěšená, že jsem nechtěla čekat do Krumlova, a odjela konce roku 2008 zbylé dva sprinty (Jeseníky, Vsetín).

Jaké jsou začátky?

Obě Martiny: Při prvním závodu v Jeseníkách nám zachránil kůži (nebo přinejmenším sebevědomí) zkušený a báječný spolujezdec Karel Hédl, který si při seznamovačkách sedl na zadní sedadlo a pomohl nám napsat rozpis. Od té doby mu neřekneme jinak než Velký Učitel a držíme ho v patřičné úctě!

Užitečné rady dostáváme také od manželů Evy a Jiřího Trojanových, kteří s našim autem (VW Polo Gti) odjeli sedm úspěšných sezón. Jirka má Polo natolik rád, že se stal naším hlavním mechanikem. Jezdí na všechny závody a hlídá, abychom Polu neublížily! Je dost přísný!

Co je na rally pro vás tak přitažlivé?

Martina Zikmundová: Přesně nevím, funguje to nějak chemicky: když slyším zvuk závodního motoru, nebo zpívání sliků, mám pusu od ucha k uchu. Endorfiny tečou proudem:)

Martina Daňhelová: Atmosféra, adrenalin. Když sednu za volant, je to jako v jiném světě, kde už všechno záleží jen na naší souhře. Taky pocit úlevy po závodech a ještě větší chuť do dalších závodů…

Obě Martiny: Rally je pro nás především velká výzva! Hodně nás baví nás učit se nové věci a v rally je pro nás všechno nové. Zatím se stále seznamujeme s možnostmi auta a našimi možnostmi. Vždycky jsme dělaly trochu extrémní věci, naše okolí se zas tak moc nediví, že jsme začaly závodit.

Na rally jsme našly spoustu báječných lidí, fanoušků, fotografů, mechaniků, závodníků. Už si bez nich a bez našeho Pola nedovedeme sezónu představit! Stejně jako my, tedy vloni v Jeseníkách, začala závodit i posádka KV racing Jakub Koudela – Ondra Vichtora. Jsou výborní parťáci, vůbec se na nás nevytahují a při seznamovačkách i při závodě si pomáháme.

Máte nějaké „veselé historky z natáčení“?

Jsme na začátku a někdy přijde na dost komické chvilky. Například až vloni ve Vsetíně (po dokončeném závodu v Jeseníkách) jsme zjistily, že v Polu normálně fungují blinkry a topení, že existují objízdné trasy v itineráři :) (pardon, naši školitelé a velcí závodníci, ale je to tak).

V Lužických horách jsme chtěly natrénovat výměnu kola. Jirka Trojan nám ukázal kde co a jak, ale nakonec vše shrnul slovy, že v případě defektu máme zastavit tam, kde je hodně lidí, zamrkat, a že nám kolo určitě vymění.

O pár hodin později jsme zaznamenaly náš první karambol, když nás hned na první RZ, ještě v Hrádku nad Nisou, nakopla levá 5 (v rozpisu nebylo napsáno, že kope) a byly jsme rázem mimo trať – viz video. Díky silným divákům jsme z příkopu vyjely a opět viděly cílovou rampu.

Největší krizovka přišla letos v Třebíči. Na trati tekly potoky vody a pravděpodobně aquaplanning vyřadil Polo z provozu. Zhasl motor, auto se stalo neovladatelné, trvalo to pár sekund. Šněrovaly jsme trať, navigátorka už chtěla zahazovat rozpis, řítily jsme se do hromady kamení, když se Polo vzpamatovalo, a chytlo. Mechanici doteď tvrdí, že je to normální, že se to stává.

Jak vidíte holky nejsou z těch, co si od mala nepřejí nic jiného, než závodit v autě. Někomu možná přijde nespravedlivé, jak rychle se do auta posadily.

Jsme určitě klikařky, to ano, ale jenom štěstí nestačí. Trénujeme, sháníme sponzory, snažíme se zrychlovat a přitom se udržet na silnici. Každý, kdo opravdu zkusil závodit, nám dá za pravdu.

Chceme poděkovat všem lidem, kteří nám fandí a pomáhají, je jich opravdu hodně! Dík patří hlavně Vlastovi Daňhelovi a celému ČK Motosport, našim „mechánikům“ s „golden czech hande“ a sponzorům včele se firmou Ambasador - profesionální úklidový servis.

A plány do nejbližší budoucnosti?

Máme dokončeno už dost sprintů na to, abychom požádaly o velkou licenci. Takže možná na Rally Příbram na shledanou! Nejvíc se ale těšíme příští rok na Šumavu a pak do Českého Krumlova, což jsou naše domácí soutěže, kde bychom už chtěly startovat po boku Evy a Jiřího Trojanových s jejich novým Renault Clio R3 – tedy kompletní sestava ČK Motosport.