Švédsko aneb cesta na sever a zase zpátky

Letos jsem poprvé neodolal nabídce zúčastnit se jako divák jedné z nejkrásnějších soutěží světového šampionátu a společně s řadou kamarádů a známých se vydal na dobrodružnou cestu za úchvatnými zážitky, pro něž se jen těžko hledají vhodná slova. Stejně jako v obdobně laděné reportáži z loňské Rally Deutschland zde nenaleznete detailní analýzu průběhu samotné rally. Věřím však, že naše zkušenosti a postřehy mohou být užitečné těm, kteří v příštích letech nedokáží vzdorovat lákání této severské soutěže.

Je úterý 8.února 2005 krátce po poledni a čtveřice ve složení Michal Moc (Michal), David Marek (23), Luďek Ulman (Uli) a Petr Pančocha (ppa) se vydává na dlouhou cestu z Mladé Boleslavi do centra Švédské rally. Po krátké době projíždíme specifickým hraničním přechodem v Žitavě (Česko-Polsko-Německo) a na dlouhou dobu se loučíme se sněhovou pokrývkou. Cesta Německem probíhá bez sebemenších problémů, u Chotěbuzi (Cottbus) se napojujeme na dálniční systém, objíždíme Berlín a krátce po půl sedmé přijíždíme do Rostocku, kde se máme setkat se zbytkem výpravy.

Kontaktním místem je restaurace McDonalds nedaleko přístavu. Během chvilky se zde objevují Roman Pištěk, Marek Felt a Honza Mikulecký, burácející motor Subaru WRX STi ohlašuje příjezd bratří Slačíků a Petra Luska, jsou zde i fotografové Dušan Velímský a Zdeněk Sluka. První šok zažívám po příjezdu do přístavu. Po zaplacení "jízdného" v ceně 120 Euro za vůz spatřuji kolos velikosti sídla významného bankovního ústavu, do jehož útrob míří desítky kamiónů a osobních vozů, a který je schopen přepravy vlaků. Uklidňuji se pomyšlením na to, že Archimédes určitě nebyl žádný idiot, a že svůj zákon o "síle, která nadnáší těleso ponořené do kapaliny" neformuloval pod vlivem něčeho silně nelegálního. Na tváři Marka Felta se zračí nejistota a já se škodolibě těším na rituální obřad "krmení ryb", v němž má být Mára hlavním protagonistou.

Po nalodění si část výpravy zajišťuje místo v kajutách, my ostatní se spokojujeme s pohodlnými křesílky na chodbách. Odplouváme s půlhodinovým zpožděním ve 23:15, po šesti hodinách klidné plavby vyplněné spánkem přistáváme v švédském Trelleborgu, odkud již míříme na sever do Göteborgu a následně pak do centra rally v Karlstadu. Teplota se pohybuje těsně pod nulou a po sněhu není ani památky. Z Česka nám chodí zaručené zprávy, že rally bude v případě nedostatku sněhu zrušena, což nám na klidu rozhodně nepřidává. Naše obavy se pokoušíme rozptýlit poslechem megahitů od Věry Špinarové, mezi nimiž se vyjímá luxusní vypalovačka Java 250.
Během cesty zaznamenávám jednu pozoruhodnou skutečnost. Ať zahájíme rozhovor na jakékoliv téma, po chvilce se diskuse stočí k sexu a líčení našich minulých, současných i budoucích milostných úspěchů. Obědváme v restauraci Burger King těsně před Karlstadem, kde obdivujeme typicky švédský profil a image obsluhující slečny Sáry. V čerpací stanici sousedící s restaurací si v ceně 350 švédských korun (aktuální kurz je 3.48 Kč za jednu švédskou korunu) pořizujeme rallypass, který nás opravňuje ke vstupu na shakedown, rychlostní zkoušky a do servisní zóny.
Na podrobnější studium obsahu balíčku nemám náladu, neboť se dopouštím obrovské chyby, kdy od Michala přijímám žvýkací tabák na "povzbuzení". Nástup je neuvěřitelně rychlý a následky takřka fatální. Účinek tabáku je zesílen Michalem Davidem blekotajícím cosi o "kozách pikolo", zbývajících několik desítek kilometrů do Karlstadu je pro mě utrpením. Z Karlstadu je to již relativně blízko do Hagfors, v jehož okolí se jede většina rychlostních zkoušek. Ještě před ubytováním si projíždíme trať shakedownu. Sníh zcela chybí, povrch je však tvořen ledem, neboť pořadatelé celou trať shakedownu poctivě ledovali. Po 1250 kilometrech jízdy autem se konečně zabydlujeme ve dvou chatkách v malé vesnici Sunnemo, jedna noc vychází na 350 švédských korun na osobu a cena za bydlení tak tvoří podstatnou část celkových nákladů. Dlouze diskutujeme na téma "švédská rally bez sněhu" a smiřujeme se s vizí šotolinové rally. Dušan Velímský se prezentuje jako nesmírně pohodový člověk hýřící vtipem a nadhledem. Bráchové Slačíkovi mě pro změnu fascinují neuvěřitelným jihočeských nářečím, z něhož mně v paměti utkvělo sousloví "tuta placka". Prima večer a dobré znamení do příštích dnů.

Přichází ranní probuzení, pěticentimetrová vrstva sněhu a sněhové vločky snášející se z oblohy v nás vyvolávají gejzíry nadšení. Zázraky se dějí a naše modlitby byly vyslyšeny ! Přestože v průběhu čtvrtečního odpoledne přichází mírná obleva, sněhu je již dostatečné množství na to, aby se na tratích udržel i v dalších dnech, kdy se má dle předpovědí opět ochladit. Míříme na shakedown, po zaplacení parkovného ve výši 40 švédských korun se vydáváme do atraktivního "esíčka" při výjezdu z lesa následovaného sérií horizontů těsně před cílem. U trati je velké množství diváků, mezi nimiž se vyjímá skupinka českých fanoušků oděná do dresů mistrovského HC Hamé a reprezentačních dresů hokejistů České republiky. Jsme svědky řady krásných průjezdů, z nichž vyčnívají Petter Solberg či Mattias Ekström. Náš Roman Kresta působí zpočátku poněkud rozpačitě, postupně však získává na jistotě a nakonec je z toho čtvrtý čas. Některé z průjezdů se mi daří zachytit na videokameru, sestřih z letošního ročníku Švédské rally si tak můžete stáhnout na našich stránkách. Jelikož se zhoršuje počasí a sněžení se mění v déšť se sněhem, vracíme se po wé-er-céčkách zpátky do Sunnema.
Jsem mokrý jak doktor Mráček v jedné z klasických scén známého českého filmu a ani kvalitní zimní obuv z produkce vietnamského výrobce se nejeví ideálním řešením do tohoto počasí.

Foto: Petr Lusk

Odpoledne se obloha vyjasňuje, celou cestu na slavnostní zahájení v Karlstadu nás provázejí paprsky slunce. Tentokrát jedu s Romanem Pištěkem, Mikuldou a Márou Feltem. Zahřívání gum, průjezdy na ruční brzdu, testy akcelerace a brždění, okamžiky, kdy volant drží spolujezdec, protože Roman nemá v tu chvíli na řízení čas, mě lehce vyvádějí z míry. Marně zkouším Romanovi naznačit, že nechci, aby se mé třetí dítě narodilo jako pohrobek. Po "příletu do stopky" v centru Karlstadu se s Márou Feltem vydáváme do tiskového střediska vyřídit problém týkající se Markovy akreditace pro fotografy. Svojí lámanou angličtinou se dožaduji návštěvy v kanceláři pana Sodana, který má na starosti tiskové středisko včetně akreditací pro novináře a fotografy. Bohužel se naše snaha míjí účinkem a pan Sodano nám sděluje, že Marek zatím nemá na vestu pro fotografy nárok.
Naše další kroky vedou na karlstadské náměstí, kde se již chystá slavnostní zahájení rally. Zároveň se již začínají tvořit fronty před stánky, kde budou mít jednotliví jezdci autogramiádu. Suverénně největší zájem je o podpis modly norských fanoušků Pettera Solberga. O něco menší řada čeká na Seba Loeba, já zatím okouním u stánku Fordu a Škody Motorsport. Roman Kresta s Honzou Tománkem nám podepisují plakáty, Roman Pištěk a Mikulda se fotí s Jani Paasonenem, který si je pamatuje ze setkání na motokárách v Radotíně před pražským rallysprintem. Přejeme "našim" posádkám hodně štěstí do dalších bojů a přesouváme se ke startovní rampě.

Slavnostní start Švédské rally je obrovská show, velkoplošná obrazovka, výborné ozvučení, světelné a kouřové efekty na rampě přispívají k výborné atmosféře, která na náměstí panuje. Ještě před nájezdem na rampu se nám daří zastihnout Honzu Kopeckého s Filipem Schovánkem, který nám dává cenné rady týkající se diváckých míst na první páteční erzetě.

Jistě vás nepřekvapím tvrzením, že zpátky do Sunnema se již vezu s Michalem, "třiadvacítkou" a Ulim. Milé překvapení nás čeká u McDonalds v Karlstadu, kde se zastavujeme na kávu a něco k snědku. Ze dveří proti nám vychází Marcus Grönholm s Marko Martinem a David se pak ještě dlouho rozplývá nad tím, že podržel Marcusovi… Dveře samozřejmě. Ráno nás čeká brzké vstávání, takže po příjezdu na chaty jdeme na spát.

Na pokračování ...