Fotodeník z Barumky

5:00, budík už začíná opravdu nemile zvonit. Za normálních okolností když jdu do školy nebo práce bych si dal ještě 5 minut, ale Barumka není normální závod a na Pindulu je to z Prahy ještě hodně daleko. Po nalodění zbytku posádky do našeho malého autobusu (VW T5) cesta ubíhala relativně rychle. Aby ne, sedm rally postiženích lidí zapříčinilo, že ticho nebylo nikdy déle jak pár vteřin.

Bohužel jsme nevybrali správnou trasu a v Uherském brodě hodiny ukazovaly, že za 15 minut soutěžící startují do první rychlostní zkoušky, takže šance dostat se na naše oblíbené místo u Lípy byla nulová. Takže měníme plán a odbočujeme směr Paseky. Na místě ale výhled ze třetí řady nebyl dokonalý, a tak jsme rychle zamířili ke startu. Mapka ukazovala slabou čárkovanou čáru někam do lesa...

Vyjeli jsme z vesnice na louku a najednou kde se vzal tu se vzal ohradník na skot. No nic Barumka je Barumka a za 2 minuty startují. Musíme rychle jinam. Taky jsme si v autobuse chvilkami připadali jako zpátky ve Finsku. To byste nevěřili, jak ladně jezdí dvoutunový autobus 4X4 dveřmi napřed, ale i tak nám první dva ujeli. Místo pěkné, ale na focení mu něco málo scházelo, i když s tím jsem počítal už předem, jelikož posádka našeho autobusu nemá zrovna v oblibě odbočení, či ostré zatáčky, zvlášť když koukají na S2000.

Po hodince jdeme k autu a azimut je jasný-Kudlovice. Stánek a hezká, rychlá pasáž k cíli je ideální kombinace. Projelo prvních 15 aut a už by se měl blížit Vouilloz. Už z dálky je ale slyšet, že je něco špatně. Francouz zastavil u stánku a najednou vůz chytnul. Jejich hasící přístroj nebyl zrovna příliš funkční, ale naštěstí někdo přinesl jiný a oheň alespoň zmírnil. O zbytek se postaraly kýble s vodou z vedle protékajícího potoku. Přesunul jsem se k odbočení ve vesnici, a najednou se tak po pěti minutách od uhašení ozvaly hasičské houkačky. Nejspíš, aby se neřeklo poslali jednoho hasiče zkontrolovat uhašenéauto s hasičákem. Takový aplaus neměl ani Kopejda…

Opět asi po hodince začal přesun zpět na Pindulu, zase do lesa, ale tentokráte bez fotodokumentace. V levé zatáčce pro mě nepochopitelně se na vytočenou pětku všichni dostali uprostřed zatáčky minimálně třemi koly do vzduchu. Asi to tak ale všichni chtěli až na Novikova, který se srovnal až na potřetí a myslím, že pár kapek potu se mu na čele objevilo.

RZ 7 přijíždíme do Halenkovic a znovu až na mlíko, až si začínáme říkat kde je těch 260 tisíc lidí? Po náročném sjezdu vesnicí následoval dlouhý vracák, ale až na atraktivní průjezd Trojana a díky prázdné levé zadní gumě Witmana se nic zajímavého nedělo, přestože chvilkami to ztěžovaly kapky deště.

Cestou z Halenkovic jsme už zjistili kde jsou ty tisíce lidí. Asi tříkilometrová kolona si odchytla nemálo fanoušků, čímž přestáváme stíhat Zádveřice. Plynule jsme se přesunuli do servisu zjistit co je nového, a pak na už celkem očekávaný spánek.

Slunce ještě ani pořádně nevykouklo z raní mlhy a my si to už pádíme směrem na Slušovice. RZ Troják, ač dlouhá 30 kilometrů zrovna nevyniká množstvím míst na koukání, ale to od Podkopné Lhoty na Májovou není zrovna známé a hlavně jednoduše přístupné místo.

Cestou v protisměru potkáváme na úzké cestě jednoho smolaře, který se snažil na zbytky oleje unikající z proražené vany dostat zpátky k silnici. Mylně jsem se domníval, že na první ranní třicetikilometrové a hlavně v lesích mokré rychlostní zkoušce se pojede opatrněji. Nic zvláštního se nedělo a z obav ze zacpaného Zlína vyrážíme raději dříve na Komárov.

Přímo v Komárově na první pohled nijak zajímavé místo, ale dobržďování v pravé do levého odbočení na měkčích gumách bylo ze zdi na vnitřku vskutku zajímavé. Přesto jsem se přesunul dál do těžké levé, která se dala hodně řezat. Zajímavé bylo srovnání volby stopy dvou jezdců, kteří jeli s S2000 poprvé, a to Prokopa - cut celým vozem a Novikova-čistě po asfaltu. V tomto porovnání vyšel vítězně Novikov , jelikož Prokopa tráva nepodržela a na výjezdu musel přibrzdit.

Oproti dřívějším zkušenostem se zacpaným Zlínem jsme do Vlčkové jsme dorazili s předstihem relativně v klidu. Zde musím pochválit překvapivě vstřícnou policii, která nám místo nechvalně známého „už není žádné místo“ poradila kam zaparkovat se slovy „už je to jen 100 metrů“.

Průjezd obcí byl bohužel zpomalen dvěma retardéry, jež místu, díky asfaltové příjezdové cestě plnému lidí, nepřidalo zrovna na kráse, ale bylo hezky, a pohled a hlavně poslech vytočených dvoulitrů byl stále příjemný.

Po přehlasování většinou naší posádky jsme se opět vrátili do Komárova, kde jsme téměř vykoupili místní krámek. Počasí se ukazovalo v tom nejlepším letním duchu, a my si užívali poslední chvíle na opravdu vydařené Barum Czech Rally Zlín.