Uctívač se konečně setkal se svým bohem

Přestože posádce Jiří Sutr – Michal Mrlina na Rally Krkonoše příliš štěstí nepřálo a odstoupila hned v úvodu soutěže, našel Západočeský soutěžák na svém trutnovském pobytu jedno obrovské pozitivum. Jeho kamarád Honza Kovalčík, známý jako fanatický příznivec legendárního Emila Trinera, se totiž konečně setkal se svým idolem tváří v tvář.

Takhle můžete uctívače potkat na soutěži - Erzetka Rallye 2009

Dlouho jsem váhal, zdali mám na svého kamaráda Honzíka opět něco prásknout. Až soutěž v Krkonoších mi dala kladnou odpověď – stalo se během ní totiž něco opravdu převratného. Uctívač, jehož jsem vám před časem tady na eWRC představil (odkaz), dorazili s Vendou do Trutnova v pátek kolem oběda, absolvovali s námi seznamovací jízdy a po jejich skončení se s námi přesunuli do servisní zóny. Zde Honza po zjištění, že jeho bůh Emil má servis hned vedle nás, poklekl a pokřižoval se. Jít za Emilem však vzhledem k obrovskému respektu odmítal. Ujal jsem se proto iniciativy, oslovil Emila a dočkal se očekávané souhlasné reakce. Poté jsem drapl Uctívače za ucho a dotáhl ho přímo k bohovi. Pokecali jsme, vyfotili a já Emilovi prozradil pár informací o Uctívači samotném. Bůh na Honzu jen hleděl a pak se zeptal: „Fakt ?“ Po Honzově skromném přikývnutí se jen upřímně zasmál. Za sebe mohu říci, že vstřícnějšího a ochotnějšího jezdce jsem dosud neviděl a děkuji mu za vyhovění mé prosbě.

A tady je ta slavná chvíle - uctívač a jeho bůh. Vidíte tu nesmělost v jeho tváři? :)

Cestou na hotel Honza prohlásil, že mu to všechno dojde až tak za týden. Zřejmě však vše vstřebal už večer, když se radostí opil :-) Odmítal si také tvrdošíjně umýt pravou ruku, jíž mu stiskl bůh. Nově příchozím kamarádům i zcela neznámým lidem ukazoval ruku na odiv se slovy: „Tohle je ta ruka, přátelé.“ Po mých slovech, že Emil je za tak věrného fanouška jistě rád, se na mě nechápavě podíval a pravil: „No z magora, který mu leze až před barák, musí být jistě nadšený.“ Několikrát zmínil bohovu velikost, v euforii dal obsluze v restauraci 250 korun spropitné, a vyrazil spát. Již na pokoji odpočívajícího Vendu probudil rámus, když se Honza snažil dostat do skříně, lomcoval dveřmi a nadával. Na otázku, co vyvádí odvětil, že se nemůže dostat do koupelny a po vyvedení z omylu sdělil: „Mně se ta koupelna zdála nějaká divná :-)“ Můžeme být jen rádi, že se nesnažil dostat na WC :-)

Od uveřejnění prvního článku o Uctívači jsem opět zaregistroval několik věcí provázejících jeho víru. Tankuje zásadně u stojanů číslo 3 nebo 15, protože Emil se narodil patnáctého března. Skutečnost, že tankuje 15,3 litrů nebo dvojnásobek 30,6 vypadá neuvěřitelná, ovšem je pravdivá. A hra s čísly pokračuje. Rodinnou hrobku mají Kovalčíkovi ve Stránčicích, což je exit číslo 15. Že by náhoda ? Uctívačova maminka přinesla domů kočku a Honza jí pojmenoval Emil, což později pod tlakem faktů změnil na Emilu.

Cestou z Kopné se „zamiloval“ do Evy Vykydalové po jejích slovech, že se k restauraci odbočuje do pravé dva na horizont. V tom momentu jí označil za svoji ženu snů, protože žádná jiná mu cestu tak krásně nepopsala :-) Takže teď má vedle boha i bohyni.

Sílu jeho víry dokladuje i následující příhoda. Uctívač mi volal, že zaslechl cosi o blížícím se konci Emilovi kariéry. Byl z toho špatný a já ho chlácholil, že jsou to jistě jen fámy – tím jsem zároveň uklidňoval i sám sebe. Honza zamáčkl slzu a povídá: „No jo, ale oni mi to řekli takhle natvrdo, bez varování. Měli mě na tu hroznou zprávu nejdříve nějak jemněji připravit. Stačilo říct, že někdo umřel a pak teprve vyrukovat s Emilem.“

Tak co ??? Už Vám to stačí, nebo ještě pořád nevěříte, že to uctívání není póza ???:-)“