Přes motokáry a Corvettu až k rallye

Devatenáctiletý kladenský pilot Jiří Skula odstartuje v Rally Krkonoše do své teprve čtvrté soutěže, přesto však není v motoristickém sportu žádným nováčkem. Již od roku 2001 se věnoval motokárám, ze kterých později přestoupil k okruhovému závodění. S mimořádně silnou Corvettou se představil na mnoha legendárních okruzích a věří, že v budoucnu ještě napíše další kapitolu své okruhové kariéry. Velmi pěkný výkon na Horácké Rally Třebíč je však příslibem atraktivní podívané i pro fanoušky automobilových soutěží.

Přestože jsi v rallye odjel teprve třetí podnik, v motoristickém sportu již nejsi žádným nováčkem. Začínal jsi už v roce 2001 na motokárách. Jak na své prvopočátky vzpomínáš?

Jirka: „Začal jsem v kategorii ICA junior, kde jsem setrval tři roky v mistrovství České republiky a dvakrát jsem se neúspěšně zúčastnil kvalifikace na evropský šampionát. V roce 2005 jsem přestoupil do třídy ICA. V ní jsem dva roky startoval opět v národním šampionátu a podařilo se mi dvakrát kvalifikovat na evropský šampionát. Zde mi k účasti v nejužším finále chyběly pouhé tři body. Na domácí půdě jsem se v roce 2005 stal mistrem republiky. O rok později jsem se vzhledem ke slabší domácí konkurenci zúčastnil pouze vybraných evropských závodů.“

Poslední dvě sezóny Tvého působení v motokárách jsi již zároveň startoval v závodech na okruzích.

Jirka: „V letech 2005 a 2006 jsem závodil s Fabií ve třídě D4 (do 1400 ccm) a v obou sezónách jsem získal republikový titul. Přestup byl velkou změnou především co se týče nastavení samotného auta. Na motokáře se přece jen nastavují úplně jiné věci a více záleží na geometrii, zatímco na automobilu se klade důraz na tlumiče, stabilizátory - prostě je mnohem více možností a přesto jsou změny jemnější. Přesné nastavení je mnohem více závislé na jezdcových pocitech a zkušenostech.“

Z Fabie jsi přestoupil přímo do mistrovství Evropy FIA GT3 s vozem Chevrolet Corvette. To byl asi pořádný skok?

Jirka: „Obrovskou výhodu jsem získal již závoděním s Fabii, která byla postavena na vysoké úrovni a tudíž například v zatáčkách nebyla oproti Corvettě ani o tolik pomalejší. Největší rozdíl byl ve zrychlení a maximální rychlosti, kdy Corvetta jela na rovinkách jednou tak rychle než Fabie – například v Monze až 270 km/h. Změna se týkala také stylu průjezdů zatáčkou, jelikož se zadokolkou se brzdí do půlky zatáčky a následuje snaha jí narovnat a co nejdříve akcelerovat. První rok byl ve znamení učení se a mými nejlepšími výsledky byly páté místo v Brně a čtvrté v závěrečném závodě v Dubaji.“

V roce 2008 jsi vedle kompletního mistrovství Evropy absolvoval ADAC GT Masters.

Jirka: „Již v prvním evropském závodě v Silverstone jsme při obou jízdách zničili motor, což nebyl dobrý vstup do sezóny. Šílený rok pokračoval i nadále a střídaly se dobré výsledky s jezdeckými i technickými kiksy. Na evropské půdě jsme vyhráli v Oscherslebenu a jako první v tom roce pokořili Fordy, což považuji za svůj dosavadní největší závodnický úspěch. V Brně jsme v první jízdě přidali bronz a ve druhé uvařili motor dvě kola před cílem ze druhé pozice. V rámci ADAC GT byly pro mě povzbuzením třetí místa z Nürburgringu, Oscherslebenu a Assenu.“

Který z mnoha okruhů, které jsi absolvoval, Ti nejvíce přirostl k srdci a proč ?

Jirka: „Přes všechny problémy, které jsem tam zažil, se mi díky jeho exotice nejvíce líbí dubajský okruh. Mnozí se na něj dívají s despektem, ale já ho mám opravdu rád. Velmi si cením také šance startovat na legendární Monze už proto, že častým závodům příliš nefandí okolní obyvatelé a tak je povoleno jen nějakých sedm akcí za rok. Pouze formule 1 pak má výsostné právo rušit nedělní klid – ostatní kategorie musí stihnout odtrénovat a odzávodit během pátku a soboty.“

Letos jsi však absolvoval pouze jeden okruhový závod ve FIA GT3 s Viperem renomovaného týmu Zakspeed a poté jsi zamířil k rallye. Proč došlo k této radikální změně ?

Jirka. „Od Zakspeedu přišla velmi dobrá nabídka, kterou jsem využil, a zúčastnil jsem se v jejich barvách závodu v italské Adrii. V první jízdě jsem odstoupil z desáté příčky pro poruchu diferenciálu a do druhé jízdy jsem vzhledem k nemožnosti závadu odstranit ani nenastoupil. Přestože moji prioritou bylo setrvání na okruzích, z důvodu omezeného rozpočtu padl nápad vyzkoušet přece jen dostupnější rallye, konkrétně šampionát sprintů.“

Proč padla volba rovnou na Mitsubishi ?

Jirka: „Vedle Lanceru jsem zkoušel i Citroën C2 R2 MAX od Michala Ballaye, ale získal jsem pocit, že u tohoto vozu jde velice rychle dostat se na jeho pocitovou hranici. Mnohem menší respekt k autu by následně mohl vést k daleko častějším nehodám. Naopak přece jen silnější a rychlejší techniku kategorie N4 sice mnozí nazývají „jízdou na nákup“ a někdy tak může i vypadat, ale z mého pohledu k ní mám vzhledem k její nenápadné rychlosti větší respekt.“

Tvojí první soutěží byla Rally Vysočina s centrem v Telči. Kolik kilometrů jsi před ní natestoval a jak hodnotíš svou soutěžáckou premiéru a vnímání jízdy na rozpis?

Jirka: „Před Telčí proběhlo testování v okolí Zlína, protože jsem startoval s autem zdejšího týmu. Najezdil jsem zhruba čtyřicet kilometrů. Poté jsem se týden před soutěží sešel se spolujezdcem Jirkou Volfem, se kterým jsme si naznačili, jakým stylem psát rozpis, abych o něm mohl ve zbývající době do soutěže přemýšlet. Samotnou soutěž poznamenal silný déšť, avšak ten mě netrápil až tolik jako samotná rallyová premiéra. Přiznávám, že vedle rozpisu mi pomohlo zapamatování mnoha míst na trati, ovšem nemyslím si, že bych ho měl napsaný špatně. Pozdější shlédnutí onboardů mě utvrdilo, že jsem v něm žádné výrazné chyby neměl a trať v Telči rovněž nebyla až tak rozpisově náročná.“

Následovala zřejmě mnohem náročnější Kopná.

Jirka: „Zde jsem si opravdu „užil“ při druhém průjezdu erzetou Kopná. Po obrovském kalupu jsem nejdříve v retardéru u autobusové zastávky doplatil na nezkušenost s používáním ruční brzdy při otáčení auta a zhasl mi motor. Vzhledem k jeho teplotě nešel hned nastartovat a musel jsem vzít zavděk pomocí ochotných diváků, kterým tímto děkuji. Po několika dalších kilometrech jsem řízl levou zatáčku přes informaci v rozpisu, že to dělat nemám, a následoval menší výlet do trávy. To však ještě nebylo vše. O pár kilometrů dále jsem si při seznamovacích jízdách špatně nadiktoval dvojitou zatáčku, která mě v ostrém průjezdu překvapila, a šel jsem prudce na brzdy. Přitom se mi zastavila kola, opět mi zhasl motor a jen taktak jsem minul jednu z odstoupivších Fabií, stojících v blízkosti trati. Předchozí dvě vložky se mi pocitově velmi vydařily a tohle pro mě byl návrat na zem. Na rozdíl od Telče jsem zažil mnohem techničtější a náročnější tratě jak pro jezdce, tak s ohledem na rozpis, a také poprvé jízdu na suchu. Soutěžáci na něm jeli oproti mému očekávání mnohem rychleji.“

Horáckou Rally opět provázel déšť. Ty jsi si doplaval pro svůj zatím nejlepší rallyový výsledek a prezentoval jsi se velice kvalitním výkonem.

Jirka: „V první rundě jsme, podobně jako většina startovního pole, doplatili na špatnou volbu pneumatik. Nevzali jsme si ani intermedia jako rezervy a nezbylo nám, než jet na slicku. Jelikož ale pro nás byly první dvě erzety zrušené, příliš jsme tím neztratili. Hodně mi v té průtrži mračen pomohly zkušenosti Jirky Volfa, který za léta závodění už některá kritická místa zná a dovedl mě vyvarovat chyb – například dřevěný mostek na kratičké třebíčské vložce klouzal mimořádně a hned za ním následovala obrovská louže, posouvající člověka ven z trati. Do druhé sekce jsme se vzhledem k předpovědi počasí rozhodli obout mokré pneumatiky. V následujících čtyřech erzetách přišly jen menší jezdecké chyby s malými časovými ztrátami a podařilo se nám zajíždět časy okolo desátého místa, čímž jsem byl příjemně překvapen.“

Co Ti je bližší – okruhy nebo soutěže?

Jirka: „Jízdu na čas například v kvalifikacích jsem nikdy příliš nemiloval a vždy mě lákaly především fyzické souboje s ostatními a možnost předjíždět. Byla také šance taktizovat například ve chvíli dvou bojujících soupeřů přede mnou, kdy jsem mohl využít jejich vzájemného souboje k postupu o jedno nebo třeba i dvě místa vpřed. Zůstávám zatvrzelým okruhářem, přestože soutěžáci nás nazývají milimetrově přesnými jezdci, kteří z toho moc požitku nemají. Na druhou stranu mě zase nikdy nelákaly formulové vozy a vždy jsem preferoval ty cestovní. Každá disciplína však má své kouzlo.“

Kdo je Tvým jezdeckým vzorem na okruzích a kdo v rallye?

Jirka: „Vyložené vzory nemám a pořád si tak nějak říkám, že mám věřit především sám sobě. Je to sice trochu sebestředné, ale je to tak. V současném světě rallye k nikomu příliš netíhnu Dříve jsem nejvíce fandil Colinu McRaeovi kvůli jeho rozevlátému jezdeckému stylu. V Čechách mi z podobného důvodu nejvíce učaroval Emil Triner. Je to zřejmě zapříčiněno tím, že jsem soutěže mnoho let sledoval z pozice diváka a vždy jsem na ně chodil s touhou vidět letět auta bokem. Z mého kladenského bydliště jsem se vždy dostal především na strahovský okruh v rámci Pražského Rallysprintu a právě Emil tam dokázal svými smyky, hodinami a ovládáním auta poskytnou tu správnou show.“

Čemu se věnuješ, když zrovna nejsi na závodech? Máš nějaké další oblíbené sporty či koníčky?

Jirka: „Vzhledem k tomu, že nejsem až takovým odborníkem přes automobilovou techniku, snažím se zdokonalovat alespoň prací na své sériové fabii a vylepšovat jí různými decentními tuningovými doplňky. Rád mám také muziku nejrůznějších žánrů – v současné době preferuji nejvíce tu taneční a housovou.“

Jaké jsou Tvé nejbližší motoristické plány a co vzdálenější budoucnost?

Jirka: „Letos plánuji absolvování zbývajících čtyř sprintů a příští rok bych si rád vyzkoušel MMČR, abych zažil rallye se vším všudy. Také bych se ještě rád vrátil na okruhy pokud možno do kategorie GT1, která se však bude v příštím roce kompletně renovovat. Nemyslím si však, že by na tom měl prodělat divák.“

Chtěl bys závěrem někomu poděkovat?

Jirka: „Chtěl bych poděkovat tátovi, který mě k soutěžím jako malého kluka přivedl a kvůli němuž také tuto disciplinu zkouším. Dále chci poděkovat mámě, že mě dokázala překonat obavy a podporuje mě v rallye. Díky patří i Pavlu Jakuševovi za zprostředkování mnoha možností svezení včetně toho rallyového a také mému spolujezdci Jirkovi Volfovi za rady a trpělivost. Zároveň věřím, že naše spolupráce vydrží co nejdéle a bude nás to společně v autě bavit jako doposud.“