Den poté

Možná to bude někoho otravovat, ale rozhodl jsem se podělit se se čtenáři nejsledovanějšího českého serveru o rally o mém aktivním vstupu do této disciplíny. Celý týden můžete číst (nebo taky nemusíte) o mých přípravách, pocitech a povinnostech před druhou soutěží Rallye Cupu 2009 - MaxSport Pneu Erzetkou Rallye, konanou v sobotu 13. června 2009 na Rokycansku.

neděle, 14. června 2009

A je to. Mám to za sebou a užil jsem si to. Skvělí byli také fanoušci kolem trati, kterých se podél devítikilometrové rychlostní vložky tísnilo opravdu velké množství. Nebo mi to alespoň z toho malého vozu tak přišlo. :-)

Foto: Honza Šnábl

V pátek jsme stihli trať projet pro kontrolu již pouze jednou, ale shodli jsme se, že to stačí. Prošli jsme administrativní a technickou přejímkou bez problému a večer nás čekal slavnostní start na Rokycanském náměstí. Zde bych rád vyzdvihl práci Vejvoďáka a pana Kabáta z rádia Kiss Proton, takhle profesionální přístup jsem v Rallye Cupu ještě nezažil. Moc dobře věděli o čem mluví, moc dobře znají i server eWRC.cz, což se projevilo především při startu katovické posádky č. 90, kteří pro nejsledovanější český server o rally dokumentují soutěže na kameru a přinášejí sestřihy z většiny českých závodů. Trošku jsem se obával, jestli v mém případě nebudou narážet na uplynulý týdenní "blog", ale naštěstí kouzlo TrabiSubaru bylo silnější. Kluci z rádia jeli dokonce i jako předjezdci z "0" a podle zpráv z trati nepřestávali diváky bavit ani s Fábii 1,2 HTP.

Ukázka dobré práce kluků z rádia, jako první posádka Kotek - Budín:

Pro moji osobu začal sobotní soutěžní den již v 5 hodin ráno. Tréma a nervozita se sice projevovat nezačala, ale nespavost se o své slovo ráda přihlásila. Brouzdal jsem nezvykle tichou servisní zónou a čekal jsem až se začnou budit první nedočkavci na soutěžní zápolení. Před startem do rychlostní zkoušky 1 kluci připravili správný setup vozu (dolití benzínu s olejem, kontrola tlaku v pneu, vysušení vozu od ranní rosy). Vyrazili jsme a před startem jsme zjistili zastavení RZ. Nezbývalo než čekat. Po půlhodinovém čekání bylo jasné, že mé první kilometry na uzavřené trati budou bez helem. Havárie posádek Brázda - Brázda a Suda - Pech byly velmi ošklivé, nutno ale zdůraznit, že závodníci z aut vylezli bez zranění. Třetí rychlostní zkouška byla z důvodu časového presu zrušena, a tak dopoledne nás čekal jediný měřený úsek.

Takhle vypadá vyhecovaný Krtek, foto: Bufu

15-5-4-3-2-1-start! Nervozita se nestihla dostavit, a teď už ji prostor nedám. Občas zjišťuji, že jsem v několika zatáčkách se čtením spíše pozadu, snažím se tedy více soustředit a diváky vnímám minimálně. V cíli Krtek není moc spokojený se svým výkonem, já jsem ale z něj nadšený. To jsou paradoxy :-). Po zjištění, že jsme na 4. místě v H1 s šestivteřinovou ztrátou na třetího, ohlašuji Krtkovi útok na bednu. Pousmál se a nechal mě snít.

Odpolední směr je více do kopce a tam ztrácíme se sériovým motorem šíleně moc vteřin. Nasazení na motory konkurence nestačí a ve třídě se propadáme za červený vůz stejného výrobce jako máme my. V páté rychlostní zkoušce, která je naše nejpovedenější RZ ze soutěže, si dovolím směrem ke Krtkovi luxus v podobě nahlášení "levá sedm", přičemž má být "levá dva". Na tuhle moji chybku je Michal už zvyklý z tréninku, když jsem provedl podobnou kulišárnu, a tak jí nevěnuje větší pozornost. :-) V posledním průjezdu měřeným úsekem soutěže děláme ještě dvě drobné chybky, které ale stejně na stavu pořadí "há jedniček" nic nemění.

Krtek jel jako ďas, musel jsem se držet, abych nevypadnul z auta:-), foto: Honza Šnábl

Pochválit rozhodně musím diváky. V diváckých místech byla jejich podpora až neskutečná, často za těmito preferovanými místy měl pilot více ruce ve směru k lidem než na volantu. Ze sedadla navigátora jsem měl největší potíže s časovými kontrolami a se svými stopkami. Ty jsem například zapomněl zmáčknout jak při RZ2, tak i při první zkoušce v opačném směru. V obou případech jsem to zjistil až v servisu. :-) Na poslední dva testy jsem si udělal (díky radě spolujezdce od RFK) poznámku přímo do rozpisu a to zázračně pomohlo. To je taková případná drobná rada pro kolegy - začínající spolujezdce.

Já celý, auto celé, pilot celý - vše ok, foto: Címoš

Musím poděkovat celému KRT - Krtek Racing Teamu za tu možnost posadit se do horkého sedadla spolujezdce, za trpělivost s mojí panickou nezkušeností a za zkušenosti, které jsem během pátka a soboty získal. Vyzdvihnout bych chtěl Michala "Krtka" Kotka, pilota vozu, šéfa týmu a kluka se stále dobrou náladou, neméně pak "mekánika" Jiříčka, Michalova bratra Tomáše a ostatně celou trabantí rodinu. Jmenovat nemusím, děkuju opravdu všem lidem z kategorie historických vozů do 750 ccm.

Přátelé: "Ahoj a třeba zase někdy!"