Ten, co zbožňuje Emila

Většina zpráv a materiálů z prostředí rallysportu se týká posádek, týmů a soutěží, ale jen málokdy se dostane na ty, kteří tvoří tu správnou a bouřlivou atmosféru – na fanoušky. Změnit to a představit vám tři z nich se rozhodl pravidelný účastník rallysprintů Jiří Sutr.

Honza, Robert a Venda vynechají soutěž snad jen v případě čtyřicetistupňové horečky a obou nohou v sádře, a to ještě pouze proto, že nesehnali odvoz v podobě sanitky se třemi lůžky přímo k trati. Seznámil jsem se s nimi roku 2008 v Lužických horách a od té doby jsou součástí XTG RALLY TEAM-u. Podporují nás, mávají u trati a u večeře mi pak říkají, jakou jsem jel opět plíseň a jak to tam ostatní dávali. Pravdou je, že se nejedná o úplně nejvěrnější fanoušky, protože fandí i ostatním včetně našich soupeřů ve třídě A5, ale to na druhou stranu svědčí o tom, že soutěže jsou jejich životem a nedělají rozdíly mezi prvními a posledními. Tedy až na mě. V mém případě mi nespokojenost dávají dosti nevybíravě najevo. Přesto je mám hodně rád.

Jejich představení začnu šedou eminencí tohoto tria - Vendou. Na první pohled sice vypadá celkem neškodně, ale to je pouze zdání. Vše drží pevně v rukou a umí být, speciálně na mě, pěkně jízlivý. Třeba naposledy v Telči mi láskyplně řekl: „Zase jsi jel celý závod úplné hovno“ :-) Přesto tvrdím, že je to fajn kluk a právě jemu volám ve chvílích, když potřebuji podpořit. Má velký přehled o rallyovém dění. Někdy je to nevýhoda, protože mě smázne nezvratnými argumenty a já jsem za blbce. Na druhou stranu mě donutil udělat věc, k níž bych se zřejmě sám neodhodlal. Nechtěně mu v tom pomohl Shacki. Pozval mě na pivo a domluvil to i s panem Kopelentem, s nímž jsem měl, jak zasvěcení jistě vědí, mírnou přestřelku právě tady na eWRC. Normálně bych asi nešel, ale zviklaly mě Vendovi provokace, že toho Kopelenta viděl závodit a je to prý dávač. Po hrozbě přestupu z mého fan clubu do toho Kopelentova jsem se mu rozhodl vzít vítr z plachet a vyrazit s nimi na pivo. A rozhodně nelituji, neboť se z akce, světe div se, vyklubalo fajn posezení. Ponaučil jsem se do budoucna nevyřizovat nic přes internet. Do té doby neoblíbený pán se ve skutečnosti projevil jako výborný společník a bavil nás zážitky z dob, kdy závodění bylo více kamarádské a jeden nejmenovaný závodník se například opil natolik, až prospal závod :-) Hned, jak mi manželka řekne, že mám žízeň, vyrazím s radostí na pivo s panem Kopelentem znovu. Takže máš smolíka, Vendo, a musíš mě provokovat jiným jezdcem. Já a pan Kopelent jsme teď kámoši. Díky!

Tak tady na té fotce je Venda:)

Druhým z nerozlučného tria je Robert. Je to taková tichá voda, ale břehy mele statečně. Vzhledem k jeho častým absencím k němu není až tolik co napsat. Po Telči dostal důtku s výstrahou, jelikož před soutěží upřednostnil jakési pivní slavnosti. To si dovolil dost, ale pochopit se to dá. Neodpustitelné však je naplánování jeho svatby na termín loňského Pačejova, díky čemuž se nejen OPĚT nezúčastnil, ale ještě tím vyšachoval Honzu – jsou to totiž bráchové.

Honza - to je opravdový blázen na svobodě. Jeho idolem, bohem, otcem, matkou i bratrem v jedné osobě je Emil Triner. Neřekne mu jinak než bůh a několikrát mi v tomto znění přišla i SMS. Žádné: „Ahoj, jak se máš ?“ Jen: „Emil není člověk, Emil je bůh!!“ Často jezdí do Příbrami, kterou nazývá Svatým městem. Nedávno mi poslal esemesku: „Byl jsem ve Svatém městě, ale boha jsem nepotkal.“ :-) Klidně vám řekne i takový detail, jaký čas zajel Emil na třetí erzetě v Krumlově 2002. Doma má starý šicí stroj a na něm DVD a mnoho dalších věcí týkajících se Emila, k němuž se každý večer modlí. Cestou z Lužických hor jsem mu na jednom parkovišti řekl, že jsem tam kdysi Emila viděl. Okamžitě chtěl ukázat konkrétní místo, na němž stál, aby tam mohl pokleknout. Varoval mě, abych mu to ukázal přesně, protože se nehodlá válet po parkovišti zbytečně :-) Vypadá to, že si vymýšlím ? Tak tohle je jen slabý odvar!! Všichni jeho podřízení ve firmě musí znát Emilův datum narození a adresu. Rozpis služeb je vyzdoben Emilovým portrétem a názvem „Emilův rozpis služeb“. Viděl jsem to na vlastní oči. Po mém nevěřícím dotazu odvětil o nutnosti dělat osvětu o Emilovi stále a vytrvale. Vendy se v Telči ptal na směr, kterým leží „Svaté město“, aby se jím mohl otočit, pokleknout a pomodlit se :-) O to zajímavější je, že za Emilem nikdy nešel do servisu. Respekt před bohem je holt silnější.

Po skončení Telče Honza brečel, že do Kopné nevydrží a Hustopeče musí z pracovních důvodů vynechat. Na ukojení absťáku si alespoň zajede na erzetku. Hodně mě „naštval“ absencí v loňském Pačejově, kdy dal přednost bráchově svatbě. Vpaloval jsem mu to až do Telče a vykoupil se až zajištěním volna dost přes hranu, jen aby mě mohl vidět. Vědět předem, jak do mě bude rýpat za můj výkon, raději bych ho zase poslal na nějakou svatbu.

Na závěr dám jednu příhodu z loňských Lužických hor. V jedné hospodě měli na WC na zdi strašný koberec. Z legrace jsme ho nazvali gobelínem. Koberec smrděl a vypadal přesně tak, jak byl cítit :-) Provokoval jsem kluky k jeho krádeži a následnému mávání s ním u trati. Nechtěli, ale letos se v oné hospodě zastavili a chtěli ho koupit. Majitel nesvolil s ohledem na svoji stále žijící babičku, která ho osobně vyrobila. Kluci se ho proto zeptali, kolik jí je let, a když se dozvěděli, že osmdesát, rozhodli se to zkusit zase za rok :-) Morbidní, ale obětavé…

Takže tohle jsou naši fanoušci. V restauraci je poznáte snadno. Plný popelník, každý dvacet káv za hodinu a když zašeptáte jméno Emil, jeden z nich okamžitě padne na kolena :-) Hoši, těším se na vás a díky za vše.