S Pepou Dvořákem a Honzou Slavíkem o Mitropě

Mladoboleslavská posádka Josef Dvořák – Jan Slavík patří už několik let k pravidelným účastníkům našich soutěží. Letos se však rozhodla vykročit jiným směrem a za svou prioritu zvolila starty v populárním Mitropa Cup-u. Nejen o nedávno odjeté slovinské Rally Saturnus jsme si se sympatickou a sdílnou dvojicí povídali v boleslavské hospůdce U Kryštofů.

Poněkud překvapivě jste se místo podniků pořádaných Federací automobilového sportu představili na premiérové soutěži Rallye Cup-u v Kralovicích. Jak jste se svým výkonem spokojeni a jak na vás zapůsobila atmosféra a organizace „amatérského“ podniku i jeho konkurence ?

Honza: „Pro letošní rok jsme se po dlouhém přemítání rozhodli absolvovat Mitropa Cup a Kralovice pro nás byly především takovou rozcvičkou před sezónou. Naposledy jsme totiž v závoďáku seděli před tři čtvrtě rokem při nedokončené Příbrami. Po té pauze nám to připadalo, že naše dieselová fabia jede více než WRC :-). Kralovice byly zařazeny do kalendáře stále populárnějšího Rallye Cup-u a jejich rychle se blížící termín nás zaskočil. Přípravy probíhaly tradičně do poslední chvíle a plánovaný odjezd ve tři odpoledne byl posunut až na desátou večerní. Do centra soutěže jsme dorazili až v jednu v noci a učinili předsevzetí odjet alespoň na nadcházející Rally Saturnus včas :-)

Velice příjemně nás překvapila přátelská atmosféra a oceňujeme také přístup pořadatelů, umožňujících nám vzhledem k našim školním povinnostem absolvovat formální přejímky v mimořádném časovém termínu. Začali jsme totiž s Pepou na stará kolena studovat. Dopoledne do dvanácté hodiny jsme vedle technické přejímky odtrénovali, ve čtrnáct už byli v Praze ve škole a v devatenáct hurá zpět na závody. Původně se nám zdálo až nemožné vše stihnout, ale jsme zvyklí klást si smělé cíle :-).

Pepa: „Velice mě zaujala trať a přiznávám, že až tak náročnou jsem jí nečekal. Dokonce bych se nebál srovnat některé její úseky s podniky MMČR. Sliby pořadatelů, že nalezneme vše od mimořádně technických úseků až po rychlé pasáže, se naplnily. Popravdě musím uznat, že jsem pomýšlením na vítězství ve třídě přecenil své schopnosti. Nezastírám zklamání z pětivteřinové ztráty v cíli na polského soupeře ve třídě A7 Jacka Bronislawa. Na polském týmu byla vidět radost z našich zaskočených výrazů. Jedinou výhradu mám k absenci průběžných výsledků. Na to se však nemohu vymlouvat, jelikož podmínky byly pro všechny stejné a těžko odhadnout, zdali bych dokázal v případě lepší informovanosti zrychlit.

Cesta domů byla vzhledem k únavě všech členů týmu rovněž docela velkým dobrodružstvím. Nacházet se Boleslav o pár kilometrů dále, asi bych v autě usnul.“

Prvním podnikem Mitropa Cup-u byla slovinská Rally Saturnus, hojně obsazená účastí českých posádek. Jak soutěž a vaše vystoupení hodnotíte ?

Pepa: „Již přípravy byly vzhledem k pracovnímu vytížení hektické a většinou vše zajišťoval Honza, za což mu patří dík. Museli jsme zohlednit nemalou vzdálenost soutěže od domova a nemožnost v případě zapomenutí čehokoliv prostě jen tak skočit do auta a vrátit se pro kýženou věc do Boleslavi. Přeci jen - osm set kilometrů není legrace.“

Honza: „Naše „důkladná“ připravenost se ukázala po dvou hodinách cesty po dálnici D1, kdy nás zastavila hlídka Policie České republiky a začala „obdivovat“ absenci dálniční známky. Přinutilo je to požádat nás o autogramy a my museli podepsat pokutu – naštěstí přijatelných pět set korun. Legrační byla jejich snaha nás zastavit. Dvakrát jsme jim ujeli a až po našem výrazném zpomalení nás dostali :-).

Pak už následovala převážně pozitiva. Cesta krásně utíkala a v brzkých ranních hodinách jsme díky schopnostem navigátora našli centrum soutěže. Po seznámení s první erzetou nás jen delší vzdálenost domova odradila od cesty zpět. Trénovali jsme jí celou na dvojku - při nejdelších rovinkách kolem padesáti metrů to ostatně ani jinak nešlo. Silničky byly široké tak na jedno auto a všude okolo se nacházely hluboké propasti. Slovo svodidla zřejmě obyvatelům Slovinska zůstalo utajeno a my zažívali pořádný adrenalin. Na pěti kilometrech vložky bylo až pětisetmetrové převýšení! Na vrcholu se to náhle zlomilo a následovalo totéž z kopce dolů. Opravdu velice náročná záležitost.“

Pepa: „Díky „pečlivé“ domácí přípravě nás poněkud zaskočily ceny ubytování a především zjištění, že jsme ho zapomněli zajistit. Při průjezdu Lublaní nás napadlo zapůjčit si obytný vůz a v něm celý tým zakotvil. Jak to vypadalo si můžete představit – prostě spalo šest chlapů v jednom autě :-).

V samotné soutěži nás překvapil velký odpad českých posádek hned v úvodu a zároveň vysoké nasazení těch domácích. Potěšilo nás zaregistrování početných skupinek českých fanoušků s vlajkami podél trati. Po absolvování závěrečné vložky úvodní etapy jsem měl řízení plné zuby a byl jsem fyzicky na dně. Problém mi dělalo i sundání helmy a rukavic.“

Honza: „Přes svou zmoženost se Pepa neudržel a na přejezdu se pustil do závodění s Vlčkem na jednom z kruhových objezdů. Nálada se tím výrazně zlepšila a do servisu jsme dojeli v pohodě. Druhý den nás čekaly neméně náročné rychlostky v krásné přírodě nedaleko Lublaně. Technika bohužel byla proti dokončení tohoto nádherného závodu a zvuky z převodovky nám vystavily stop. Do cíle v tu chvíli chyběly pouhé tři vložky a druhé místo ve třídě se nám vzdálilo nad zasněžené vrcholky nedalekých hor.

Při balení doprovodu a tréninkového vozidla, za nímž taháme závoďák, jsme zjistili závadu na tažném zařízení. Následovala rozborka tažného vozidla za obdivné asistence nejednoho diváka. Vše se nám povedlo během nějakých dvou hodin opravit a mohli jsme vyrazit vstříc pondělním poradám v zaměstnání. Cestou domů jsme se nechali unášet myšlenkou, jaké by to bylo nechodit v pondělí do práce. Stejná debata probíhala i v doprovodném vozidle, protože také mechaniky čekaly ráno pracovní povinnosti. Bez podpory těchto kamarádů a nadšenců by bylo absolvování těchto závodů nemožné.“

Ve Slovinsku jste se poprvé představili také s vámi dosud nepříliš vítaným systémem HANS. Jak ho po osobní zkušenosti hodnotíte ?

Honza: „Původně jsme si mysleli, že díky zahraničním startům nutnost používat ochranný prvek HANS obejdeme, ale to byl omyl. Nezbylo, než si ho od pana Ortcykra půjčit a přece jen ho osobně zažít. Nasadili jsme si ho už v servisu, přestože přejezd na úvodní vložku trval nějakých dvacet minut. Mnozí z nás měli legraci, ovšem na naši omluvu musím dodat, že jsme nebyli zdaleka jediní. Skvělý pohled byl na Honzu Šlehofera venčícího psa na asfaltu v teplákách, tričku a s HANSem :-).

Samotná jízda s HANSem mi nečinila žádné potíže vyjma následné bolesti za krkem, způsobené ale zřejmě špatně sklopenou sedačkou. Komické bylo sledovat domácí střelce s vozy značky Zastava, pro něž tento bezpečnostní prvek musel být finančně nákladnější než jejich závodní auta. Tímto ale rozhodně nesnižuji jejich sportovní nasazení – jeli opravdu pořádnou kládu.“

Pepa: „Naprosto se ztotožňuji s Honzovým hodnocením. Pokud HANS třeba jen trošičku zmírní následky případných havárií, má jeho používání smysl. Jen by pánové Štraus a Schrott nemuseli tak tlačit na pilu a mohli by ten kousek umělé hmoty zlevnit.“

V uplynulé sezóně jste pomáhali v rallyových začátcích klatovskému lékaři Michalovi Kravcovi. Hodláte ve spolupráci pokračovat i letos ?

Pepa: „Samozřejmě. Velmi obdivuji Michalův skok rovnýma nohama do rallye. Zatímco já žil od malinka mezi auty a šroubky, on v době, kdy my stavěli koloběžky, se jako pozdější špičkový chirurg hrabal žábám v břiše :-). Před jeho nasazením a vervou smekám klobouk. Je neuvěřitelné najít chuť řešit věci okolo závodů po dvanácti hodinách strávených na sále například operací srdce. Spolupráce s ním a jeho navigátorem Ivanem Krčmou nejenže pokračuje, ale už se i trochu obrací. Michal nás totiž svým nasazením v mnoha věcech již předběhl a tak budeme čerpat i my od něj. Například má docela pěkné internetové stránky a tudíž dostane úkol vytvořit je i pro nás :-).

V této souvislosti chci ještě podotknout, že pro lidi neznalé věcí se může zdát být jednoduché odstartovat do rallye. Jednoduše řečeno vezmete peníze a jedete. Ve finále je ale těch starostí příliš. Týden před startem máte vše nachystáno a přesto například zkoumáte, jestli máte otestované hasičáky, abyste ve finále zjistili, že stejně ne.“

Kdy a kde Vás fanoušci mohou opět spatřit v akci ?

Pepa: „Následující závod Mitropa Cup-u jsme nuceni kvůli školním povinnostem vynechat. V plánu máme start až na červencové Rally Maribor, konající se jen nějakých sto padesát kilometrů od dějiště saturnusu. Závěrem bych ještě doplnil, že naše povídání je pouze vrcholkem ledovce – to se prostě musí zažít!“