Štěpán Vojtěch: „Jsem rád, že se na nás nezapomnělo“

Ten, kdo před dvěma týdny zavítal na Thermica rally Lužické hory, nemohl přehlédnout předjezdecký Lancer se dvěma nulkami na boku a jmenovkami Brouk&Diana. Za volantem seděl jako host soutěže Štěpán Vojtěch. Ještě před několika málo lety patřil populární Brouk neodmyslitelně do startovních listin domácích soutěží. S koncem éry vozů specifikace WRC však české tratě opustil. Následovala účast v MS PCWRC, okruhy s Corvettou, ale letos se liberecký jezdec z prostředí automobilových závodů vytratil zcela. Zmizelo tak z motoristického sportu příjmení Vojtěch definitivně? Na toto i mnoho jiného jsem se Štěpána před pár dny zeptal. Co je a co třeba bude, na to vám odpoví následující řádky. Jeden fakt ale můžu napsat hned na začátek - Brouk je pořád v pohodě :-)

Štěpáne, co vlastně v současné době děláš?

V současné době se hlavně věnuji firmě. Máme dealerství Peugeotu a Toyoty a prodejny v Praze a v Liberci, takže pořád se něco děje.

A proč se třeba zrovna nechystáš do Krumlova, nebo na Sardinii?

Vychází to z doby, kdy jsme měli nastartovaný poměrně dobrý a úspěšný projekt s OMV. Bohužel, jak známo u OMV došlo k poměrně razantnímu rozhodnutí ohledně podpory motorsportu na konci roku 2007 a vše bylo v takové fázi, že bylo nemyslitelné jen jaksi přehodit výhybku a nebyl prostor podporu OMV nahradit. Takže jsme tím pádem z rally vypadli a následně se věci vyvíjely tak, jak se vyvíjely.

OMV se ale přece z motorsportu úplně nestáhlo?

V podstatě stáhlo. Jediné, kam směřují své aktivity je podpora alternativních pohonů (CNG). Pokud vím, Manfred Stohl měl také nějakou přestávku a v poslední době jel s vozem CNG některé podniky podporované OMV.

Proč jste nezkusili stejnou, nebo podobnou cestu jako Stohl?

Projekt CNG je takový všelijaký a já už nedisponuji závodním týmem. V uvozovkách naštěstí, protože je to spousta starostí a práce navíc. Abych mohl vyvíjet vůz, na to nemám prostor. Manfred Stohl týmem disponuje a ten prostor má. Navíc CNG je jakási forma závodění mimo tabulky, takže je otázkou, nakolik by byla zajímavá pro naše další partnery. Takže to není tak jednoduché.

Ty ses po odchodu z rally po Walesu 2007 na jednu sezónu vrátil na okruhy. Co Tě k tomuto kroku vedlo?

Vzniklo to náhodou po nějakých jednáních s panem Charouzem, při kterých mi tuto možnost nabídl. Neměl jsem žádný projekt na sezónu 2008 a byla to svým způsobem výzva. Chtěl jsem zkusit konfrontovat roky v rally a svézt se v nějakém dobrém okruhovém autě. Původně jsem uvažoval spíše o jednorázovém startu, ale tato nabídka byla poměrně zajímavá.

Projekt se sice nevyvíjel zcela podle představ a v půli sezóny se muselo trochu improvizovat, ale byla to dobrá zkušenost. Zažil jsem okruhy na kterých závodil táta a na které jsem se v první fázi své okruhové kariéry nedostal a byla to možná větší výzva, než jet český mistrák s N-kem.

Letos tedy žádné závodění?

Letos to zatím nevypadá. Nabírám si vše tak, abych to zvládl a přeci jen okruhové závodění je o něco méně časově náročné. Trochu více jsem také zabředl do práce a těžko se z toho vystupuje. Zatím tedy neplánuji nic. Navíc situace v motorsportu ať již je to MS, ze kterého jsme samozřejmě vypadli a kam je šance na návrat mizivá, tak i situace u nás se vyvíjí zatím spíše sestupnou tendencí. A tím, že jsem z toho kolotoče vystoupil, tak ty věci zatím nezapadají úplně do sebe.

Nechybí ti to?

Určitě chybí. Když jsem teď po nějaké době sedl do auta v Bělé, kde jsme se šli s Dianou trochu svézt, tak se vzpomínky rychle vrátí a člověk zjistí, že by to šlo. V porovnání s okruhy, kde jsem se trochu hledal, tak v rally autě jsem se cítil okamžitě jako ve svém světě. Takže určitě to chybí. Ale na druhou stranu vím, že se už nevrátí to, co jsme zažili před nějakými 5 lety a že ta vlna boomu a nadšení z doby WRC je pryč. Je to souhra mnoha faktorů a já můžu jen vzpomínat. Třeba ale něco přijde. Uvidíme.

Co by se muselo stát, aby to „něco“ přišlo?

To je složité. Muselo by se stát to, že by se podařilo dát dohromady smysluplný projekt a rozpočet. My jsme do toho vždy dávali něco extra. Šlo nám o sport a všechny nás to muselo bavit tak, aby nám to stálo za to úsilí. Zajistit chod týmu a všeho okolo vyžaduje extrémní úsilí. A pokud máme jiné povinnosti, tak je to o to složitější. Takže musel by se stanovit cíl, najít rozpočet a projekt, který by měl hlavu a patu. My jsme zažili dobu, kdy se u nás závodilo relativně na hodně vysoké úrovni a pak jsme sbírali zkušenosti ve světě, musel by to tedy být projekt postavený tak, abychom byli schopni bojovat o přední příčky v našem šampionátu. A to je finančně, technicky i časově velmi náročné. Tyto věci by všechny musely zapadnout do sebe.

Takže myšlenka na návrat Brouka do MMČR je utopie?

Ne, to není. To nemůžu říct. Jen jsem realista a vidím v jaké jsme dnes době a jak se věci vyvíjejí. Nedívám se na to jen očima závodníka, který moc a moc chce, ale také z druhé strany. Že za tím projektem musí být někdo, kdo je schopen jej ufinancovat a připravit. A ze strany firmy to v tuto chvíli nevidím reálně. Ale jak zní slogan Toyoty: „Nic není nemožné“.

Odbočme trochu. Kdybys měl možnost si vybrat. PCWRC s N-kem, nebo IRC s S2000?

To je těžká volba. Tam bych váhal. Mám zkušenosti s MS, kde mě to hodně bavilo a kde to má své kouzlo v tom, že člověk je tam dohromady s absolutní špičkou. IRC zase v tuto chvíli má díky vyrovnanějšímu poli větší sportovní náboj. Takže to rozhodování by bylo velmi těžké.

Takže kdyby se sešly dvě nabídky…?

Tak bych měl hlavu v pejru :) Byla by tam výzva zažít něco co jsem nezažil. IRC je ale stále více či méně ME a svět je svět. A stále si myslím, že svět má ještě pořád mediálně větší váhu. Alespoň pro širší okruh lidí, než jsou je přímo fandové rally a marketingově tak partnerům udělá ještě pořád větší službu. Ale po sportovní stránce by mě lákalo IRC. A mimochodem s S2000 bych se chtěl asi svézt více, než klasickým PV. Už jen proto, že jsem s tím ještě nejel.

Pokud by sis měl vybrat Pévéčko. Mitsubishi, nebo Subaru?

Se Subaru jsem ještě nejel, takže by mě to lákalo. V MS jsme o tom samozřejmě se soupeři mluvili a srovnávali a slyšel jsem od těch, kteří vyzkoušeli obojí, že Subaru je hravější a řiditelnější. Mitsubishi, zase, když bylo dobře nastavené, tak bylo většinou rychlejší. Takže zkusit bych chtěl hravější, jet bych chtěl s tím rychlejším.

Kdyby přišla nabídka pro MMČR. Slyšel jsem, že v minulosti jsi řekl, že do MMČR už moc ne. Změnilo se něco?

Ta slova byla špatně interpretovaná. Já nemám vůbec problém s návratem do Česka. Jen ta sportovní motivace byla v době, kdy jsme jeli svět, menší. Chtěli jsme zachovávat postup kupředu. Já jsem tvrdil s jistou nadsázkou, že na české tratě se můžu vrátit i s odstupem nějakého času. Tratě jsou stále dosti podobné, jak jsem měl možnost vidět i nyní a nic moc se nemění. Takže o toto šlo. O zachování kontinuity vývoje a vůli jít, kam až to půjde.

Skončilo to účastí v MS a myslím, že za ten čas jsme ušli dost velký kus cesty a mám pocit, že ta cesta nebyla neúspěšná. Odjeli jsme v MS 10 závodů, získali 10 bodů a ostudu jsme myslím neudělali. Důležité bylo, že i soupeři nás brali a nebyli jsme pro ně jen výletníci a to se cení a dobře se na to vzpomíná. Takže takto to nějak bylo. Nemám se závoděním v ČR problém a rád na to vzpomínám, třeba na rok 2004, nebo 2005, kdy tady byla ještě vysoká sportovní úroveň a jelo se na hraně a to jsou krásné vzpomínky, které mám.

Vraťme se o pár dní zpět do okolí Hrádku nad Nisou. Závodní auto, uzavřená trať… Jak moc Tě lákalo na to pořádně dupnout?

Moc jsem na to dupat nemohl. Ta záležitost byla řešena poměrně narychlo. Byl jsem někde v zahraničí a dostal jsem nabídku jet s Dianou jako předjezdec. Řekl jsem, že pro společnost Thermica to rád udělám a začali jsme řešit detaily.

Vzhledem k tomu, že jsme jeli jako předjezdci a s ohledem i na to, co se v poslední době kolem rally událo, jsme neměli za úkol na to „dupat“. Jeli jsme uprostřed předjezdců a měli jsme i určité úkoly. Navíc jsem neměl rozpis. Takže jsme to na pár úsecích zkusili trochu rychleji, aby i Diana mohla poznat, co to rally je, ale to bylo asi tak vše.

Kam jsem mířil… Kdyby ses vrátil do české rally, kam až by sis troufal?

Samozřejmě daleko. Co možná nejvýš samozřejmě.

Myslel jsem, kdyby Tě teď někdo posadil do závodního auta a řekl: „Jeď co to dá a máš úkol dojet co nejlépe.“ Na koho by sis troufal?

No, na kohokoli kdo by byl na startu. Jako vždycky. Otázka je, jak by to dopadlo. SMÍCH. Vážně ale, myslím, že ve světě jsme nějaké zkušenosti získali a rally je o zkušenostech. Z rychlosti jsem snad moc neztratil a naopak sezóna na okruzích mi dala zase další a nové zkušenosti na asfaltu. Samozřejmě bych se musel adaptovat a najít znovu ty zažité návyky i co se týká rozpisu. Navíc na asfaltu jsem toho s N-kem moc nenajel.

Ale když se podíváme zpátky, vždy jsme doháněli nějaký handicap. Neměli jsme nejrychlejší a nejmodernější auta, měli jsme i leckdy méně zkušeností, než naši soupeři, ale bavilo nás se s tím rvát. Někdy to vyšlo lépe, někdy hůře. Ale byla to výzva a bavilo nás to. A my jsme se toho nikdy nějak moc nebáli. To, že to občas zůstalo v lese, to byla buďto naše naivita, nezkušenost, nebo to prostě nevyšlo. Ale tak to chodí a sport má být o tom, dostávat se stále na nějaký limit.

A co rally z pohledu diváka? Jezdíš se občas alespoň kouknout?

Musím se přiznat, že v sezónách kdy jsem nezávodil, tak jsem se dívat jezdil. Loni jsem se byl podívat na Šumavu a na Krumlov. Většinou to vyjde tak na 1 až 2 závody v sezóně. Musím ale říci, že i z pohledu diváka trošku chápu ten mírný pokles zájmu. Protože (a to nechci říci jakkoli pohrdavě) pokud diváci zažili éru WRC, tak produkční vozy je nikdy nemohou už tolik uspokojit. Ať už v tom voze sedí sebelepší jezdec. Spíše je problém, jinde. Když je s WRC třeba i pilot, který nebyl z té úplné špičky, byla to alespoň svým způsobem show. Dnes projede s N-kem Roman, Venca, nebo Valda a ukáže co s tím autem jde dělat. Pak je zde skupina jezdců, která jede svižně, ale už to není ten pohled pro oko. Prostě je viditelný odstup této trojice jak na oko, tak i časově. Pak už je složité hledat to divácké uspokojení.

Zaplať pánbůh tedy za to, že lidí chodí stále ještě tolik, kolik chodí. Prostě N-ka nikdy nebudou WRC a nebudou takové ani vozy S2000.

Co bezpečnost? V posledních měsících se dostala rally do zájmu médií nejen pro své sportovní hledisko. Asi víš na co narážím. Takže, pokud Ty sám jdeš na závody, ale řekni pravdu :-) Kam si stoupneš?

Rozhodně si stoupám tak, abych nebyl v místech podobným těm, ve kterých stáli ti diváci, kteří bohužel již mezi námi dnes nejsou. Na druhou stranu je dost jednoduché, aby člověk podlehl euforii, chtěl být tou součástí dění a pak si to nebezpečí, které z toho vyplývá plně neuvědomí.

Prostě je potřeba aby fungoval nějaký pořadatelský základ, ale hlavně aby všichni diváci byli soudní a uvědomili si, že tomu závodnímu autu může upadnout kolo třeba i na úplné rovině a že vlastně každé místo může být svým způsobem nebezpečné. Je prostě potřeba chovat se rozumně. Ani páska, ani pořadatel pokud budu zbytečně riskovat, mi nezachrání život.

Ty sám jsi někdy zažil situaci, kdy ti diváci vběhli do cesty?

Zažil. Zejména v prvních sezónách. Třeba na Šumavě 2001, kdy se rozestupovali diváci přímo před autem. Tehdy si pamatuji jednu kosu, kdy jsem z toho byl celý vykulený a potřeboval jsem vidět kam jedu a… Projedu kosu na ručku a naráz se 50 m přede mnou rozestupuje špalír lidí.

Na jednu stranu diváci u trati rally dodávají atmosféru a patří to k věci, ale na stranu druhou to nesmí být nebezpečné. Pak to rozhodí i toho jezdce. Je potřeba znát hranici. Pak jsou i situace, kdy se jeden vážně lekne. To se mi stalo jednou na Slovensku, kdy přímo v erzetě proti mně vyjelo auto. Takže jsem taky už zažil leccos.

A jako divák? Zažil jsi situaci, kdy na místě kde jsi byl pobíhali diváci po trati?

Zažil. A viděl jsem i tu lidskou aroganci, kdy pořadatel, který je nějaký mladý student, za těmi lidmi přišel a té chvíli se projevila ty typická česká nátura, kdy jsou všichni chytří a pošlou ho k šípku.

Vraťme se zpět do okolí Hrádku nad Nisou. Jak se ti jelo s Dianou?

Bylo to pohodové. Po sportovní stránce jsme nic moc nečekali. Diana byla den před soutěží ještě zaneprázdněná v rádiu a nemohla seznamovací jízdy absolvovat, takže jsem si projel trať sám den před závodem. S Dianou jsme si o trati a průběhu popovídali až poté. Diana je fajn holka, která má na spousty věcí logický pohled a názor a věřím, že i ona si z této akce odnesla nějaké fajn zážitky a ví už přesně co je to rally.

Ty jsi jí ale nakonec Lancera i nechal řídit, že?

No, to se musí. Já jsem takový poddajný a hodný a ona zamrkala… Takže se vždy svezla z cíle té poslední polské vložky do servisu.

Ty ses nebál půjčit blondýně skorozávodní auto?

Měl jsem nehořlavou kombinézu, přilbu a vybudoval jsem si během těch 4 RZ takovou důvěru, že jsem jí auto půjčil :)) A taky to dokazuje, že se nebojím. SMÍCH

A jak jí to šlo?

Tak musím říct, že velmi rychle pochopila co a jak. Auto sice mělo sériovou skříň, ale byla tam závodní elektronika s ALS, takže to auto neumí jet na málo plynu. Buď jedeš bez plynu, nebo s plynem, jinak to cuká. Brzdy tam také byly bez posilovače, takže běžnému řidiči to může přijít divné, ale Diana to velmi rychle pochopila.

Chcíplo jí to, nebo ne?

Hele… Nechcíplo. Vždycky to vybojovala. Je to bojovnice.

Co závěrem vzkážeš čtenářům?

Ať mají z rally vždy jen ty nejlepší zážitky a ať ta tendence jde hlavně nahoru. Ale co bych chtěl hlavně… Nemám už moc času sledovat fóra, ale občas jsem zachytil, že diváci a fanoušci na nás ještě úplně nezapomněli. A za to bych jim chtěl poděkovat. Že si na nás vzpomenou. To mě i s tím odstupem času těší a za to jsem rád, protože proto jsme ten sport dělali.