S Martinem Prokopem potřetí tak nějak o všem…

Na ulicích panovalo v dubnu regulérní léto, po nich si to korzovaly holky, které skočily z péřovek rovnou do minisukní a co na to my? Povídali jsme si o rally… Kam ten svět spěje?

Vrátil ses nedávno z Portugalska a jen blázen by si nevšimnul poměrně podstatné změny oproti loňsku – to ses totiž až do srpna koukal na pomyslné stupně vítězů z uctivé vzdálenosti a letos ejhle! Je půlka dubna, 4 závody za námi a Ty jsi z pódia ještě neslezl! Co se změnilo, co je jinak?

Co je jinak… Asi v podstatě nic. Já už loni věděl, že bych na to pódium patřil, ale hrozně mě zlobila technika. Na tohle téma jsem už ale brečel tolikrát, že nemá smysl se tady dojímat znovu. Portugalsko bylo sice taky s technickými problémy, bez nich jsme měli ambice i na vítězství, ale takhle je pro nás druhý místo nádherný.

Nezačínáš už po téhle čtyřzávodové sérii cítit trošku tlak, takovou tu obavu z toho, že to přece nemůže vycházet pořád? Nezačínáš poslouchat každé zachrastění v autě a říkat si „do háje, tak už je to tady“?

Kdepak, já se snažím dokázat, že takhle šikovní můžeme být furt. Vůbec žádný tlak necítím a obzvlášť pévéčka se snažím jet uvolněně a maximálně si ten závod užívat.Je mi ale jasný, že pokud by se to nějak dobře vyvíjelo tak by díky té ohromné konkurenci a bodové vyrovnanosti na člověka ten tlak ve snaze o kvalitní výsledek dolehnul.

Oni to jsou rozhodně sakra zajímavé závody! Kdy jsi naposledy šel do poslední RZ se ztrátou 1,5 sekundy jako právě v Portugalsku?

Loni na Sardínii s Kosciuzskem jsme šli do poslední o 4 vteřiny. To byly moc pěkný závody!

Věděl jsi teď při svém startu do poslední speciálky, že měl Brynildsen technické problémy?

Vůbec! Jemu to cvaklo až na startu. My jsme věděli, že můžeme najet vteřinu, ale vteřinu a půl na 99,9 % už ne. To bych si pak asi trhal vlasy a našel na trati sto míst, kde jsem tu půlvteřinu mohl nechat. Zvlášť ve chvílích, kdy jsme jeli s poškozeným autem, jen s předním náhonem. To pak to auto pochopitelně šetříš a není vůbec snadné odhadnout, co ještě vydrží a co už ne. Třeba ho šetříš příliš a třeba by trocha navíc znamenala úplný konec. Každopádně to nakonec dopadlo skvěle a já tohle vůbec řešit nemusel!

Víš, co mi ale připadalo strašně divný? Vám opravovali komisaři čas o ztrátu, kterou jste v sobotu nabrali díky tomu, že vás zablokovalo auto s poruchou startující před vámi. Potud v pořádku, rozumím. Ale Vašemu podnětu vyhověli až před druhou rundou nedělních zkoušek a ne hned ráno! Tentokrát to hrálo pro Tebe, ale jednou to může být i obráceně.

To máš pravdu, tohle nebylo moc fér.

Mělo by to snad být rozhodnutý už v tom dnu…

No jasně.

….protože takhle vyjel ráno Brynildsen s tím, že má minutu a zívačka a najednou mu tři zkoušky před cílem řeknou kdepak, z hrušky dolů, jsi o půl minuty jinde.

Jo, to je zvláštní.

Na to není žádná regule?

Není, ti sportovní komisaři si můžou dělat co chtěj a dlouho to vypadalo, že nám to vůbec neuznají. Ale díky tomu, jak to Petra dobře připravila, že měla připravené srovnání mezičasů, že byl videozáznam, že byly důkazy naprosto jasné tak to snad nešlo neuznat a byla by to lumpárna. Je něco jiného, když dojedeš někoho, kdo žádnou poruchu nemá – loni jsem dal Burkartovi 50 na vložce, v závěru mi strašně prášil, já tam nechal zhruba 10 a nikdo se tím vůbec nezaobíral i když se závodilo ve vteřinkách. Ale pokud má někdo poruchu, motá se po trati a nepustí Tě, tak to by se řešit mělo. Už jsme tomu taky moc něvěřili, ale rozhodnutí v neděli jako zázrakem přišlo. My jsme každopádně chtěli bojovat až do konce, takže i na trati jsme namísto klidné jistoty na třetí místo do toho šli a vyšlo to jak na trati, tak u komisařů. Ale uznávám, že pro soupeře tohle pozdní rozhodnutí moc sportovní nebylo a nějaká úprava práce komisařů by v tomhle bodě byla na místě.

Portugalsko je známé i spoustou nadšených diváků. Jaká tam byla vůbec atmosféra? Máš vůbec šanci to nějak během závodu vnímat?

Nevím, čím to je, ale Portugalsko a Argentina má snad nejlepší diváckou kulisu. Je jich kolem tratí strašně moc a je vidět, že mají ten sport opravdu rádi.

Myslíš, že už se dokázali úplně vypořádat s dřívějšími problémy s bezpečností?

Jak Portugalsko tak Argentina to má jasně vyřešeno s pomocí armády a policie. Je to velmi striktní a jinak to u těchto temperamentních lidí asi ani nejde a musím říct, že jsem tam neměl ani na chvilku pocit, že bych se měl bát o bezpečnost diváků.

Zřejmě tušíš, kam tím dotazem mířím. Ty jsi se byl podívat na Valašce a byl jsi shodou okolností právě na místě, kde došlo k té nepříjemné události. Vlastně co to plácám – nepříjemné? Tragické, strašné, hrozné! Člověk ani pořádně neví, jak něco takového nazvat. Jak jsi to viděl z pohledu někoho, kdo v tom závoďáku většinou sedí?

Ty se o tom chceš fakt bavit?

Já doufám, že by Tvoje vyjádření snad mohla být nějaká výzva pro lidi.

Já nevím, co Ti k tomuhle mám říct rozumnýho.

Bylo to skutečně tak nebezpečný místo? Víš, mě příjde, že zase je po bitvě fůra generálů a že když se teď člověk koukne na ten záznam, tak se zhrozí, jak si tam ti lidé mohli stoupnout. Ale nevím, pokud to byla nějaká lehká zatáčka, bez velkých brzd, tak to klidně někdo méně zkušený mohl vyhodnotit špatně.

Různých problémů je řada, lidi často stojí často tam, kde by být neměli. V tomto případě si nemyslím, že by si o ten malér ti lidi úplně „říkali“, ale k nehodě a obzvlášť takto tragické nehodě se vždycky musí sejít více okolností Ve chvíli, když je jen jeden problém tak se zpravidla nestane nic. Ale tady se ke špatnému výběru místa sešlo špatně snad úplně všechno, včetně faktu, že se to odehrálo ve velmi vysoké rychlosti.

Člověka pak nutně napadá, jestli na rally, kde působí v každém okamžiku spousta proměnlivých okolností, s přihlédnutím ke všem druhům potenciálních poruch, existuje něco jako absolutně bezpečné divácké místo. Není to protimluv?

Já si myslím, že hledání absolutně bezpečného místa snad ani není cílem. To jde jen za cenu toho, že z těch závodů nebude mít nikdo nic. Měly by se najít taková místa pro diváky, kde to při normálním průběhu nebude nijak konfliktní, kde by bylo to riziko co možná minimalizované. Ale stoprocentně bezpečné místo? To skutečně asi není. Stál jsem na vyvýšeném místě, poměrně dost nad úrovní tratě, ale přesto si dovedu představit okolnosti, za kterých by si to to auto mohlo namířit k nám. Nicméně okolnosti jen málo pravděpodobné. A o tu míru pravděpodobnosti tady jde.

Jak se ti pak sedalo do auta? Vzpomněl sis na to?

Musím říct, že jsem se trochu bál, jak se s tím popasuju, protože to bylo fakt něco, co jsem nikdy nezažil. Já na druhou stranu mám to štěstí, že diváky nevnímám. Jsem natolik koncentrovaný na svůj výkon, že na mě může mávat sto lidí a já o nich nevím. Spíš jsem měl trochu strach, jak bych reagoval, kdyby k něčemu znovu došlo, protože je poslední dobou takových momentů a nehod nějak moc a skutečně pak pochybuješ, jestli chceš něco takového zažívat stále znova. Koneckonců i v Portugalsku auto za mnou sestřelil na přejezdu civilní vůz a vypadalo to s nima velmi zle… Ale že by to ovlivnilo můj bezprostřední výkon na trati? To naštěstí ne.

Ono asi bylo dobře, že jsi nemusel jet hned soutěž, kde by ses s autem musel prodírat nějakými špalíry.

Ale ono se v tom Portugalsku jelo hodně rychle a v případě nějakého problému by se to auto nejspíš umělo dostat taky hodně daleko od trati. Pro mě ten problém není v momentě, kdy sedím v autě, že bych nějak podvědomě ubíral. Spíš jen nechci slyšet kolem toho sportu pořád špatný zprávy. To je to, co Ti pak tu chuť postupně bere.

Vytáhnu z Tebe nějakou výzvu nebo vzkaz směrem k fanouškům? „Myslete“, „neblbněte“ nebo tak něco?

Já myslím, že to není o vzkazech divákům. Na to, co se stalo by se rozhodně nemělo zapomenout a měl by z toho hlavně vzejít jasný koncept pro pořadatele. Tak, aby byli zkušení, aby věděli, jak divácké zóny připravovat. Já svoje nápady a zkušenosti taky mám, protože jsem už pár poměrně složitých závodů absolvoval a viděl, jak si se spoustou lidí, kteří sami od sebe nejsou nijak ukáznění, dovedou poradit jinde. V podstatě je to vždycky o snaze připravit podmínky pro lidi, kteří nepatří do skupiny velezkušených fandů, ale jsou to běžní diváci, kteří jsou na rally třeba úplně poprvé a nemají ani tušení, co to auto může provést. Ti musí být pořadateli směřováni, v rámci možností informováni a musí mít zajištěn nějaký základní divácký komfort.

Já nemyslím, že je řešením nesmysl jako že má být na každých 50 metrech pořadatel nebo policajt, jak už jsem si někde přečetl. Posílit pořadatele v diváckých místech, tam, kde se lidi koncentrují a kde je pořadatel koneckonců koncentrovat chce. A tady hrozí to, co jsme asi zažili někdy všichni – že lidi nevidí přes lidi, chtějí někam, kde uvidí líp a proto jdou nakonec i na místa, která bezpečná nejsou. Že se pár nadšenců ke trati vydá někam do lesa, v tom pak problém nevidím. Právě proto, že je jich skutečně jen pár a to přehledné a přesto bezpečné místo si většinou najít dovedou. Na místech s větší koncentrací diváků by pak měla být zajištěná i asistence policie. Ve chvíli, kdy se k pořadateli připojil policista tak i za dob mého raného mládí ten problémový divák zpravidla poslechnul.

Já vím, že je to někdy spor o slepici a vejce, ale mám pocit, že je to často i o formě té komunikace pořadatelů s diváky. Když jsem někde na světové soutěži a neznám jazyk, tak si můžu být jistý, že slova „prosím“ a „děkuji“ od pořadatelů rozhodně pochytím, protože jsou to jejich základní komunikační nástroje. To mám pocit, že u nás kapku vymizelo.

Vymizelo…

Člověk má pak tendenci, když s ním někdo jedná jako s blbcem nebo z pozice nějaké síly se zatvrdit a jít do konfrontace, ačkoli není příliš v právu.

Jasně, to je pak jedno s druhým. Každopádně je třeba vybrat místa, kam chce organizátor běžné diváky nalákat, tam jim vytvořit podmínky a tam koncentrovat pořadatele, aby ta pravidla byla dodržena. Striktně, ale jinak to ani nepůjde.

Poslední věc k Portugalsku. Co jsi říkal na Pepu Petáka, kterému jste připravovali auto?

Já měl v první řadě radost, že s náma pojede. Má zkušenost se S1600, má zkušenosti ze sajdkárkrosu a čtyřkolek s povrchem a už od testu bylo jasné, že se dokáže v pohodě přizpůsobit, rozumí technice a ví, jak se k ní chovat.

Nebyl na začátku závodu na to auto až moc opatrný?

Ono je to pro někoho, kdo jezdí převážně asfalt a navíc si dovede představit, jak je to pro tu techniku náročný, děsně těžký. Fakt to úplně trpíš za auto! A Pepa není někdo, kdo by si řekl „není to moje tak tumáš“, ale zacházel s tím jako s vlastním.

Co v Tobě vítězilo? Vlastník nebo závodník? Radil jsi, jak šetřit auto nebo jak jet rychle?

Ono je nejsložitější na tomhle povrchu dosáhnout nejlepší trakce a v tom jsem se snažil hlavně radit. Prostě jak co nejmíň hrabat. A ono se ty dva pohledy moc nevylučují, protože přes ty šutráky platí, že čím rychleji, tím líp. Když jedeš pomalu, tak to auto všechno vyžírá a je to daleko horší. Každopádně jsem byl rád, když jsme cítili, že si Pepa ten závod užívá a že mu to, jak ho dokázal zvládnout, udělalo velkou radost!

Zítra letíte do Argentiny. Asi o vedení v juniorském mistrovství přijdeš…

No to by byl zázrak o něj nepřijít…

…ale v PWRC se do čela teoreticky můžeš vyhoupnout! Myslíš, že Tě pak český rallyový fanoušek vezme na milost? Já měl totiž donedávna utkvělý a myslím, že i opodstatněný pocit, že Tebe rallyoví příznivci tak nějak registrují, ale příliš neberou. Mám za to, že existuje poměrně jasně vyprofilovaná základna fandů Romana Kresty, že jsou fandové Honzy Kopeckého, fandové škodovky, ať s ní jede kdokoli, fanoušci Vaška Pecha, ale že by v diskusích těchto ortodoxních příznivců zaznívalo Tvoje jméno mi moc nepřipadá. Čím myslíš, že to je?

Těch faktorů bude nejspíš víc… Je pravda, že nepocházím z kraje, který by rally nějak žil, a proto na sebe nenabalím moc regionálních fandů. Do toho je fakt, že jsem českou scénu opustil jen co jsem začal jezdit jakž takž rychle. Vašek s Honzou tady byli vidět daleko víc, Roman byl zase prvním, kdo se pustil do světa, rovnou do velkého a díky angažmá v továrních týmech a výsledkům si tu pozornost a zájem získat dokázal.

Ještě si myslím jednu věc – je známo, že významnou část rozpočtu hradí vaše rodinná firma. Nemůže být jedním z důvodů i to, že máš třeba punc takového toho rozmazleného synka, který si s podporou rodiny může tohle všechno dovolit a kdo ví, jestli na to vůbec má?

To mi bereš z pusy. Určitě. Já nevím, jak přesně to lidi berou, ale na tom, že to hraje svou roli rozhodně něco bude. Určitě mě vnímají jinak než nějaký pohádkový přírodní talent, který si takhle jednou drendí slalom mezi plechovkama z kopce za chalupou na kárce zbastlené ze staré psí boudy, když tu náhle přijede lovec talentů, uvidí fantastické souznění hocha se strojem, obvolá šéfy továrních stájí a zázrak je na světě. Tak takhle to u mě holt není (ale nejspíš ani u nikoho jiného). Já „jen“ mám to velikánské štěstí, že můžu díky velké podpoře mé rodiny dělat obrovsky náročný technický sport, ve kterém chci dosáhnout maxima svých možností. A tou podporou zdaleka nemyslím jen materiál! To víš, že si uvědomuju, jak velkou mám v tomhle kliku! Koneckonců jako každý, koho jeho blízcí dokáží v jakémkoli sportu podporovat. Ale ten čas na trati, ten ti stejně nikdo koupit nemůže.

Tak mě napadá, jestli to někdy není spíš víc na hlavu, než pokud člověk jede hlavně s podporou sponzorů. To si tu a tam na meetingu vyhodnotíš průběh sezóny, na závěr si užiješ svých 5 minut slávy nebo trochu toho ponížení a basta.

No a mě s tím, jestli se daří nebo ne, to prostředí konfrontuje každý den. A vždycky někde v hlavě máš schovaný to, že pro splnění toho Tvého cíle musela něco reálně obětovat tvoje rodina. Nepřišel jsi jen tak s přilbou a s tím, že buď to někdo zaplatí a jedeš a nebo ne a pak teda ne. Ale problematika sponzorů a financování závodů je téma na sakra dlouhé povídání.

Jasně, chápu, to si necháme na dlouhé zimní večery. To mi chceš ale opravdu namluvit, že Ty vůbec nejsi rozmazlenej? Vždyť se stačí podívat, co už jsi v téhle vyvoněné restauraci stihnul za ten rozhovor všechno spořádat!

To jo! Ty se ale nejspíš snažíš zapomenout na naši dohodu, že dokud budu na bedně, tak to, co zbaštíme a vypijeme platíš Ty! A kolikátéj jsem byl? Druhej!

No jó! Tak v tom případě to povídání o holkách necháme radši na příště nebo příjdu na buben! Takže úkoly na příště: Argentina, prezentace v Čechách, jiné sporty a snad konečně i ty holky...