Jaromír Tomaštík věří v Subaru

Letošní sezóna byla pro Jaromíra Tomaštíka premiérová – absolvoval všechny soutěže MMČR s vozem Subaru Impreza STi skupiny produkčních vozů. Podobně jako on zažily letos svou premiéru i internetové stránky s fotografiemi ze soutěží www.sportfoto.cz. S jezdci, kteří náš server v jeho první sezóně podpořili, vám přineseme exkluzivní posezónní rozhovory. Jaromír Tomaštík je prvním z nich…

Na úvodní Jänner Rally to pro tebe byla úplně nová zkušenost s jízdou na sněhu. Přesto jsi dosáhnul na body. Byl to tedy slibný start do sezóny…
Ano, všechno začalo dobře. Na Jänneru to bylo až na jezdecké chyby a obouchanou karoserii úplně bez problémů. Pro nás Čechy, kteří jsme tam přijeli, to byl závod improvizace. Já jsem vyzul svoji civilní oktávku, vyřezal jsem okrajové kostky pneumatik a šel jsem závodit. Také to bylo vidět, když jsme na mokré rychlostce byli třetí absolutně a hned na další padesátí. Handicap v obutí byl zkrátka obrovský a přesto ztráta na konkurenci nebyla až tak strašná. Navíc jsem její velkou část nabral na prvních třech erzetách, kde jsem byl čtyřikrát venku a zpátky na silnici jsem se dostal jenom díky lopatě v kufru.

Rakousko – jaký byl tvůj názor na zařazení soutěže do šampionátu?
Z hlediska logiky věci je perfektní, že se jede v zimě. Že to stojí peníze, je relativní. Totéž, co v rozpočtu udělal letos Jänner, udělá příští rok další soutěž navíc. Předloni byla WRC na vrcholu, letos jsou před zánikem… Za 24 měsíců se stalo tolik změn i na světové úrovni, natož na české, že je zřejmé, že fungovat v rallye na pětiletky je nesmysl. Jestliže někdo vypíše nějaký závod na nějakou sezónu, je třeba se k tomu postavit čelem. Moudrým krokem je rozhodnutí Šumavy, která se posunula v kalendáři dopředu a vytvořili s Jännerem Winter cup. Kombinace dvou zimních soutěží je dobrá. Pokud se ale budou škrtat dva podniky, mnozí nepojedou právě tyto dvě první soutěže. Z finančních důvodů bude hodně závodníků přemýšlet stejně. Winter cup je krásná myšlenka, ale zabil ji někdo jiný, kdo vytvořil kalendář na příští rok.

Foto: www.sportfoto.cz

A není právě to špatně, že se ty, jako jezdec, nemáš šanci na takové věci předem připravit?
Určitě je to špatně, ale jednu část těchto skutečností přináší vývoj. Podívejme se, kde bylo mistubishi EVO VI a kde jsme za dva roky. To je vývoj a je normální. Nenormální je, že ten vývoj někdo chaoticky mění a dává mu jinou dimenzi. V listopadu, kdy jsme měli za necelé dva měsíce startovat sezónu, 90 procent závodníků ještě v tuto chvíli nevědělo počet soutěží. To je ten naprostý nesmysl. Vývoj technický se dá alespoň trochu předpokládat. Dá se předpokládat, že asi bude EVO IX, ale že je listopad a já nevím, co bude v lednu, to je samozřejmě problém. Je to bezkoncepční a nedomyšlený tah co se týče nákladů týmů, které určitě nikdo neřešil a to je škoda.

Vraťme se k proběhlé sezóně. Po Jänneru jsi přijel na Šumavu, která byla vlastně tvou první konfrontací s širší českou špičkou. Jak si myslíš, že jsi obstál?
Čekal jsem, že budu bit jako žito, o tom jsem neměl iluze, protože produkční auta jsou u nás hodně nabitá. Byl jsem ale ze ztráty na špičku mile překvapen. Vyplývala vlastně jenom z toho, v jakém stavu bylo naše auto. Prakticky v něm byl jenom rám, sedačky, tlumiče a ostatní na něm bylo absolutně sériové. Po Šumavě jsem vytáhnul motor a přivezl jsem ho na brzdu – našli jsme v něm 197 koní. Takže když jsem porazil nějakou en trojku, byl to pro mě s o půl tuny těžším autem v podstatě úspěch. V ten okamžik se ukázalo, že cesta sériového motoru není správná, že motor musí být udělaný podle homologace, jinak fungovat nebude. Pro mě ale přišly horší chvíle až na bohemce, kde se silnice motala z jednoho vracáku do druhého a tam jsme ztráceli až pět vteřin na kilometr. To bych snad i s escortem jel rychleji. Ale s autem jsme neudělali vůbec nic, přijeli jsme na barumku a z šesti vteřin byly dvě až tři. Jenom změnou charakteru trati…

Tatrama začalo smolné období nedojíždění do cíle. Čím si to vysvětluješ?
Na Rally Matador Tatry jsme zrepasovali motor, koupili do něj lepší elektroniku a najednou jsme se začali potýkat s technickými problémy. Odstoupili jsme tři rychlostky před koncem na valašce, na poslední RZ prvního dne v Krumlově, odstoupili jsme na bohemce i na barumce. Vesměs všechno byly poruchy týkající se motoru, nešťastné bylo, že každá porucha zapříčinila velkou škodu, takže nás to finančně dost poškádlilo. Jednoznačně to byla daň tomu, že v té době nikdo nebyl schopen zodpovědně říci, jak řešit úpravy motoru. Subaru není mitsubishi, kterých tady jezdí spousta, se subaru nikdo moc zkušeností nemá.

Závěr sezóny ti ale zase vyšel, dokonce jsi urval i nějaké ty body. Už bylo ono?
Co se týče konce sezóny, konečně se nám podařilo dostat auto do stavu, kdy dojíždí a kdy už víme, co si k němu můžeme dovolit a co by potřebovalo ještě zlepšit. Zkoušení máme za sebou. To byl účel zbylých závodů. Tím splnila druhá část sezóny očekávání. To, že jsme utrpěli body (dokonce poprvé v životě i do absolutní klasifikace), je jenom bonbónek navíc.

Foto: www.sportfoto.cz

Tvé auto je jedno z mála v republice. Je v rámci MMČR konkurenceschopné?
Co se týče perspektivy, Subaru věřím víc, než na začátku roku, i když pořád ještě zvažuji alternativu, že bych od této značky odešel. Nicméně si myslím, že s nárůstem týmů, které se touto technikou začínají zabývat, se ta perspektiva objevuje. Já už dneska vím úplně přesně, jak je na tom naše subaru s konkurenceschopností, protože jsem si na testování nechal dovézt i EVO VII. Můžu říct, že nás čeká ještě spousta práce. Trochu je problém v provozních nákladech. Je naprosto neoddiskutovatelné, že provozní náklady na subaru jsou vyšší než na mitsubishi. Obzvlášť když se s tím autem začne zacházet způsobem, jakým se se závodním autem zacházet má. Sériové řízení, aniž bych čemukoliv ublížil, mi vydrží tři RZ a to nemluvím o pravidelných repasích, opravách atd. A takových věcí je velká spousta. A tady je taky odpověď, proč půjčení subaru od Prodrivu na barumku stojí skoro tolik, co wéercéčko. Micáky, které jezdí v MMČR, jsou až na dva na tři postavené s jakousi rezervou. Dobře postavené subaru tady na barumce jelo a bylo na špici, ale to bylo opravdu úplně jiné subaru, než mám já. Ten rozdíl mezi sedmičkou špičkovou a nadprůměrnou není až tak výrazný. Subaru se tedy může přiblížit mitsubishi, ale jakmile to subaru takové bude, budou jeho provozní náklady o hodně vyšší.

Dalo by se tedy říct, že Subaru v tomto směru nesplnilo tvé očekávání?
Řeknu to tak. Zčásti ano, z části ne. Z hlediska konkurenceschopnosti jsem začal sezonu trošku více vzadu, než jsem čekal. Na druhou stranu jsem nikdy nebyl organizovaný turista a mitsubishi jsem nechtěl už z principu. Subaru je nyní jediné ve startovním poli a toho jsem chtěl dosáhnout a částečně to zajímá i sponzory. Nechtěl jsem být 46. mitsubishi, chtěl jsem být druhé až třetí subaru. To mě také u Subaru drží, že je individualita. Ono je to totiž taky o reklamně. Mitsubishi si moc lidí nepamatuje, ať je žluté nebo modré, ale subaru ano. Tento fakt předčil má očekávání a i když se mi zatím ještě nedaří být tam, kde bych chtěl, vyváží to shovívavost partnerů a sponzorů. Proto se mi taky od subaru nechce odejít.

Letos jsi závodil ve všech velkých podnicích. Budeš i příští rok podobně aktivní?
Byla to sezóna hledání zkušeností a prakticky jenom já a Štajf jsme startovali ve všech podnicích MMČR. Příští rok to zřejmě nebudu absolvovat v takovém rozsahu jako letos. Počet soutěží se rozšířil na devět, což je podle mě absolutní nesmysl. V době, kdy se všichni snaží šetřit peníze, se nám za dva roky zvýšil počet soutěží o 30 procent. Soutěže se nezkvalitní, jenom se rozředí, pokud se rovnou samy nezabijí v období, které je pro rallye jako takovou moc složité. Sprinty jsou totéž co velké mistrovství. Soutěží přibylo a to mají být pro začínající jezdce. Ale to je pro jiné hlavy…

Takže co přesně chystáš na příští sezónu?
Předpokládám, že uděláme to, co v roce 2002, a že utečeme na Slovensko. O českém mistrovství se jedná, zda vůbec a v jakém rozsahu. Co se auta týče, přejdeme k šestistupňové modifikaci převodovky. A protože jsme jezdili z hlediska transmisí a diferenciálů sériové auto, připravujeme někdy na jaro výměnu těchto součástí. Chceme si pořídit i elektroniku, která umožní více režimů nastavení a u které se ukazuje, že je všeobecně lepší. To je i jeden z důvodů, proč pojedeme méně soutěží. Budeme se totiž více zabývat zkvalitněním stávajícího auta. Dokonce uvažujeme o tom, že bychom to auto přestavěli podle jiné homologace na novější model, což povede k vyšší spolehlivosti. To je ale spíše takový pohled do budoucna.

Foto: www.sportfoto.cz

Když jsme mluvili o příští sezóně na Slovensku… Honza Štěpánek letos ke konci sezóny hodně zabojoval, jak se s ním chceš příští sezónu měřit? Jaké máš ambice na Slovensku?
Co mám zprávy, tak Honza chystá změnu auta, navíc se pohybuje kolem projektu, který by měl přivést více subaru na Slovensko. Ale to není myšlenka, kterou bych se zabýval. Já bych si tam spíše chtěl vyzkoušet další tratě. Ty v Česku jsem si už zase připomněl a chtěl bych si se subaru zazávodit někde, kde jsem s ním ještě nejel.

Na začátku rozhovoru jsme mluvili o nejistotě. Není to trošku risk jet na Slovensku, kde se v podstatě ani neví, jaká soutěž bude za čtrnáct dní?
Pořád je to relativní, protože u nás je to jen o pár měsíců lepší. Ale jsme kousek za hranicemi, takže jsme operativní (smích). Ne, vážně… V podstatě existuje kalendář a na Slovensku dělají závody tak, aby nekolidovaly s ničím v Česku, takže z toho se dá vycházet. I kdybychom tedy nevěděli vůbec nic, tohle víme. Opravdu jde o to zkoušet závodit se čtyřkolkou na nějakých dalších tratích. Jediné, co opravdu nemám rád, je když vezmu rozpisy, sfouknu z nich prach a můžu jít závodit i s veteránem v důchodu. To je nešťastné. Na Slovensku jsou navíc tratě náročnější, alespoň mně tak připadají.

Jaromír Tomaštík tímto děkuje všem obchodním partnerům, mechanikům a fanouškům za jejich podporu v sezóně 2004 a přeje jim mnoho zdraví a štěstí v roce následujícím.