Jak jsem fotografoval Mladoboleslavskou rallye - 2.

Pokračování vzpomínek na mé fotografování jedné z nejslavnějších domácích soutěží.

15. V roce 1985 dostal do rukou volant továrního elerka harcovník z dakarské soutěže, Francouz Pierre Lartique a na písku u Oken mu to šlo se Škodovkou docela dobře.

16. Minimálně stejně dobře si na nezpevněném povrchu počínal ve fabrickém voze Sváťa Kvazar se spolujezdcem Janečkem. Kam se dneska tyhle povrchy z tratí rallye ztratily?

17. Carlsson demonstroval severskou skvělou školu i na asfaltu a té trochy písku a prachu v krajnicích si zjevně užíval.

18. V osmdesátém šestém roce vystřídala Škodovku Rallye Bohemia. Při pohledu do startovní listiny přecházely domácím příznivcům oči. Pregliasco přivezl tehdejší současnou metlu světových tratí, Lancii 037 a s druhou nulatřicetsedmičkou zvyšoval divákům svými průjezdy krevní oběh Belgičan Snijers.

19. Vybaven novou Prakticou BC 1 a dlouhým, třistamilimetrovým sklem jsem měl fotografické žně. Ten objektiv si pořídil kamarád a motoristický znalec Láďa ze Slaného. Poprosil jsem ho na teplické soutěži, jestli by mě ho na pár snímků nepůjčil, a on, starý dobrák, souhlasil. Když jsem mu ho po odjeté vložce s díky vracel, řekl mi, že když poznal, o co lépe se mu bez toho těžkého krámu jde, už ho nechce.A tak jsem si od něho párkrát použité dělo na dvě splátky koupil a později pak často Láďu v duchu proklínal při pochodech a nebo celodenním focením s objektivem, který se svojí váhou patřil spíše k vybavení posilovny. Koukat se ale skrz něj na pana Mehtu, který tu ten rok se stotřicítkou LR závodil, byl příjemný zážitek.

20. Na pokus o Mehtův portrét jsem použil odcloněnou padesátku, dlouhý čas a zatajený dech.

21. Znalost místních tratí, vozu Škoda a svého řidičského umění využil ten rok Nor Haugland, který v dnešních dnech přibližuje Martinu Semerádovi úskalí jízdy na sněhu a ledu, k získání osmého místa v konkurenci násobně silnějších vozů. Už tenkrát ho jeho jízda opravňovala k poskytování rad typu jak na to.

22. Jestli pak si někdo z čtenářů tohoto článku vzpomene na Míru Lanka? Tenhle teplický závodník drobné postavy byl pro mne představitelem dravé jízdy na všech površích a ve všech vozech, do kterých během své kariéry usedal a které měl vždy připraveny ve vrcholné kvalitě.

23. Bratři Smolíkové, neodmyslitelný inventář tehdejších závodů na všech republikových úrovních. Jejich Lada 2105 VFTS a zelené okolí mě naladilo do poetické nálady a já zaexperimentoval s nastavením foťáku a zkusil ten pocit vyjádřit fotografií. Asi je to pokus úsměvný, ale zdá se mi, že do toto povídání patří.

24. Ve vložce u Rovenska pod Troskami jsem nemohl najít vhodné místo pro fotografování. Špatné světlo, špatný úhel, špatné okolí. Nakonec jsem vzal za vděk příkopem za jednou pravou zatáčkou. Tu nespokojenost mě svým příjezdem vynahradil Armin Schwarz a geometrie jeho Audi 80 Quattro.

25. Na druhém ročníku Bohemky se objevily Audi Quattro coupé s Ferjancem a Belgičanem Munsterem. Aintré k celé soutěži obstaral kamarád Láďa, tentokrát už nezatížen objektivem.Před startem se přihnal déšť a Láďa, pracovník SONP Kladno, v kterémžto podniku sypal přísady do tavby, nás před bouřícím živlem ukryl v Boleslavské sídlištní restauraci. Poručil mě tresčí játra se slovy „ aby bylo co zapíjet, pane kolego “ , a pak následně pět dvanáctistupňových Kozlů, neb tato značka byla podle něho jedlá. Jak jsem se dostal na nocleh ke kamarádovým známým do Svijan si nepamatuji. Vím jen, že měli na zahradě pro svojí potěchu a nám na uvítanou, naražen sud místního moku. Ládík, který těch Kozlíků zakousl jen tak na žízeň sedm , si přisedl, okoštoval dalších sedm kousků Svijanského, zapil je půllitrem slivovice a pronesl památnou větu. „ Teda nezlobte se pánové na mě, ale to vaše pivo se nedá chlastat. “ Pak před užaslými zraky všech přítomných vstal a odešel spát, aby nás za pár hodin, sám čilý jak rybička, budil s houskou se salámem v jedné a lahvovým v druhé ruce. Ani neví, jaká značka mu chutnala po ránu.

26. Jeli jsme do Kláštera za Mnichovým Hradištěm a mě se tam povedlo pořídit fotku letícího Munstera. Láďa v ten moment zrovna kýchal, a tak mu Belgičan proletěl a on z toho velkého momentu vyšel naplano. Ten snímek jsem pak poslal do čtenářské soutěže Německého Rally Racingu. Otiskli ho jako vítězný a návdavkem mě poslali prémii 50 Deutsche Mark do Československé státní banky v Praze Na Příkopech. Když jsem si je šel celý blažený vyzvednout, byl jsem v separé salonku vyzpovídán místním estébákem na téma od koho, za co, proč a nač, pak mi přes moje protesty přepočítali obnos na Tuzexové bony a ten obětavý pán mě ještě doprovodil k východu. Celý vykulený jsem odtud odjel svým Žigulíkem do prodejny Tuzex na Leninově třídě, kde jsem nakoupil jablkový šampon, rakouskou čokoládu a mýdla Johnsson and Johnsson pro svého dvouletého syna.

27. Ještě před tím jsem ale na té Bohemce vyfotil dalšího ze skvělých Belgičanů a sice na Opelu Kadett GSI jedoucího Doosjeho.

28. Na Bohemii startující Belgičané vozili do Československa kromě nesporného jezdeckého umu i pestrou paletu soutěžních aut, čehož důkazem budiž například oturbované Volvo 240, jehož koně krotil na Jizerskohorských cestách jezdec Vermeersch.

29. Na tomto místě měl být původně obrázek Mercedesu 190 2,3 16 Petera Holuba, zachycený podhledem a krásně vykreslený. Leč nehody nepotkávají jen soutěžní auta, ale i diaobrázky, na kterých jsou zachycena. A žel, taková nehoda potkala tento snímek při zpracovávání ve Fotoalbu a Mercedes je ve dví. Vezměte proto prosím jako náhradu snímek stejného vozu, ale ne tak ostrý. Atmosféra mu ala myslím nechybí.

30. Ani poslední ročník, kterému se chci v tomto vzpomínání věnovat, nebyl bez veselé příhody k popukání. Někde nad Zlatou Olešnicí, vybaven visačkou pro fotografy a barevnou vestou, jsem si vybral místo v blízkosti areálu JZD. Můj kamarád Olda, který mě dlouhé roky dodnes na mých výpravách na automobilové soutěže doprovází, stál tenkrát na nějaké vyvýšenině nade mnou. Ještě jsem stihnul zmáčknout spoušť, když se v hledáčku objevil pomalovaný Mercedes Belgičana Magnietta. V další chvíli mě z onoho místa začal vykazovat snaživý příslušník Veřejné bezpečnosti. Marně jsem se oháněl akreditací a dalšími argumenty. Trval na svém. Tohle místo je nebezpečné a on že si mě na svědomí nevezme. Na to se ozval až do teď se tiše bavící Olda. “ Ty už máš toho asi na svědomí tolik, že by se v tom jeden přejetej fotograf ztratil. “ Okamžitě jsme byli oba legitimováni a protože jsme doklady měli v nedaleko zaparkovaném autě, byl s fotografováním konec. Bylo léto roku 1989.

31. Účastníka mistrovství světa Bruna Thiryho jsem pak vyfotografoval až na jiném místě u jiného JZD.

Nad dalším setkáním s minulostí a možná nikterak vzdálenou se s Vámi těším na shledanou.