Rozhovor s Jaroslavem Hejzlarem

Jaroslav Hejzlar je jedním z jezdců, kteří se po delší pauze vrátili zpět do rally. Jaké to je vrátit se po více než deseti letech zpět do rally a jak se mu líbilo tento rok ve společnosti rychlých Kitů v nabité třídě A5?

Jardo, jak se ti letos vracelo do soutěží po takové době?

Deset let je dlouhá doba a já jsem se letos skoro celou sezonu snažil najít zpátky rytmus a víceméně jsem se s Kitem seznamoval. Když jsem před lety s rally končil, tak jsem jezdil s enkovým Opelem Astra GSi, a moje letošní auto je technikou už někde úplně jinde. V době, kdy jsem s Astrou jezdil, byla Škoda Felicia Kit Car špičkovým nářadím, se kterým jezdila továrna, a já tehdy ani nedoufal, že se do ní za „pár“ let posadím a budu s ní jezdit. Desetiletá závodní pauza je ale hodně znát. Můžu říct, že během těch let se soutěže strašně zrychlily a technika je dneska někde úplně jinde. Letos to také byla moje první kompletní sezona, protože se mi v minulosti nikdy nepodařilo odjet celý rok komplet.

Foto: Roman Turovský

Jako techniku jsi hned zvolil asi to nejlepší co ve třídě A5 je. Jak se ti soutěžilo se Škodou Felicia Kit Car?

Felicia Kit je parádní auto. Jeli jsme letos devět soutěží v Rallysprintech a osm jich dojeli. To je skvělá vizitka týmu, který se celý rok bezchybně staral o auto. Děkuji tak mechanikům Jirkovi a Adamovi, Bendovi, Honzovi, a Tomášovi. Auto bylo na každou soutěž skvěle připravené a jejich přístup mi přišel velmi profesionální a seriózní. Na první soutěži, na zmoklém Vyškově, jsme byli celkově osmí, pak jsme byli šestkrát čtvrtí a jednou třetí na Kopné. V Jeseníkách jsme nedojeli kvůli neidentifikované závadě elektroniky motoru. Auto se najednou zastavilo a nejelo, nikdo nevěděl, co s ním je, ale když jsme odevzdali jízdní výkaz, tak jsme normálně nastartovali, odjeli a autu nic nebylo. Pak jsme s ním najezdili dost kilometrů na testech, ale na závadu jsme nepřišli.

Vystřídal jsi letos i tři spolujezdce. Jaký rozpis ti vyhovuje?

Rozpis používáme klasický desítkový rozpis. Podle mě je jednoduchý a nemáme v něm žádné specialitky. Během roku jsme spolupracoval se třemi spolujezdci, kdy mi na začátku roku pomohl Pavel Malý, který auto velmi dobře znal a urychlil mi tak zvykání si na něj. Pak jsem zkusil velezkušeného Pepu Krále, který se mnou odjel nejvíc závodů a jehož diktování rozpisu mi hodně sedí. Tímto bych mu chtěl hodně poděkovat, protože spolupráce s ním mě zase posunula o velký kus dál. No a v Pelhřimově jsme jeli spolu :-), tak to můžeš posoudit sám.

Jak vnímáš vztahy mezi jezdci, kteří s tebou jeli letos ve třídě A5?

Vztahy se soupeři na trati, ale přáteli v servisu, jsou ve třídě A5 podle mě parádní. Lidi spolu vychází dobře, o soutěžích a technice se spolu bavíme, ale na trati si nedarujeme ani vteřinu, a to je super. Musím pochválit zejména trio Hladík, Grega, Galia, kteří jedou neskutečně rychle, a kteří mi byli letos skvělými učiteli, jestli to tak můžu napsat. Ukazovali mi celý rok, jak rychle se dá s Kitem jet. Celkově kategorie A5 patří ve sprintech podle mě k tomu nejlepšímu.

Myslím, že můžeme mluvit o úspěšném návratu do soutěží. Jak budeš pokračovat příští rok?

Všechno je zatím v jednání a uvažujeme o přestupu do nějaké silnější techniky ve dvoukolkách. Jednání jdou zatím dobře, ale zatím není všechno jasné, tak si musíme ještě počkat. K tomu abyste mohli závodit ale potřebujete hodně lidí, kteří vám pomůžou. Já mám to štěstí v Pepovi Semerádovi, který mi hodně pomohl s návratem do rally a pomáhá mi stále. Celý rok jsme také měli obrovskou podporu v mém hlavním partnerovi, kterým je společnost PK Oil. Jako dalšího partnera, jehož pomoci si velmi ceníme, chci jmenovat firmu Cebia.

Z doby, kdy si ty před lety závodil se v současné době moc podniků už nejezdí. Bylo pro tebe vše nové, nebo sis některé tratě pamatoval?

Jedinou soutěž, kterou jsem si z doby před deseti lety pamatoval, byl kousek Rally Podkopná Lhota. Tehdy jsem tam krásně soupeřil s Jardou Raichmanem, ale nakonec jsme skončili druzí o dvě vteřiny. Jarda mi tehdy ukázal, že na vyhrávání mám času ještě dost :-) Jinak byly pro mě soutěže nové. Většina tratí se mi líbila a považuji je za dobře vybrané a uspořádané. Něco je rychlejší, některé úseky techničtější, ale to je ta správná všehochuť, a tak to má na rally být. Já můžu říct, že mě osobně asi vyhovují spíše ty rychlejší úseky na srdce, kde jsem kolikrát ani nechtěl věřit, co to auto všechno zvládne. Možnosti kita jsou prostě úžasné.

Jsi přihlášený i na Pražský Rallysprint. Jak se na tuto soutěž těšíš?

V Praze pojedu podruhé a moc se těším. Když jsem tady startoval ještě s Astrou, tak jsme skončili s Astrou na stromě na Zmrzlíku. Moc jsme chtěli dojet na Strahov a trochu jsme to přehnali. Jede se tady před obrovským publikem. Na místě spolujezdce v Praze povezu zástupce mého hlavního partnera a budeme chtít poděkovat naším startem i fanouškům rally. Fanoušci si mnohdy ani nemyslí, že je v autě vnímám, ale je to tak, a každá podpora na trati mě hrozně těší. Tímto taky všem divákům děkuji. Na druhou stranu si často v autě všimnu, jak někteří přihlížející diváci mnohdy strašně riskují. Určitě to k rally trochu patří, ale všeho by mělo být s mírou. Rally jezdíme pro zábavu a neradi bychom někoho zranili.

Děkuji za rozhovor.